1600–1650:
Kdo jsi a odkud přicházíš? Nelžou pověsti?

Do doby přelomu XVI. a XVII. století je položeno datum imigrace Náplavů do kraje pod Buchlovem. Pověst o dvou bratřích, chorvatských běžencích, zakladatelích rodu, která se dochovala v paměti místních obyvatel a tak se dostala až k mému strýci, měla své racionální zdůvodnění, a já jsem s ní ve svém hledání neustále pracoval a porovnával jsem s ní skutečná zjištěná data. Musím podotknout, že jsem na začátku svého hledání v historických pramenech a zejména po seznámení se s daty IGI odhadnul příchod Náplavů na Buchlov do let 1624 – 1628. Všechny výše popisované historické události doby tomu nahrávaly. Chorvaté prchající z Balkánu hledali útočiště v uvolněných usedlostech po prchajících náboženských exulantech z území dnešního Slovácka. V dalším hledání v matrikách uložených v Zemském archivu v Brně a digitalizovaných v letech 2011 – 2013 se řada mých teorií potvrdila, nikoliv však zmíněné datum příchodu Náplavů do kraje pod Buchlovem. Teorii o chorvatském původu Náplavů však nebyla mým hledáním v matrikách ničím potvrzena.

Zcela zásadní průlom do mé teorie o příchodu Náplavů přinesl záznam z Matriky 11461. Jde o matriku zemřelých z let 1660-1731 z farnosti Buchlovice v obci Stříbrnice, kde na straně 24 je u  data 24.2.1670 uvedeno:  

Fotokopie uvedené stránky Matriky

„Dne 24 february umrzela Margeta matka Martina Naplawiczka  Starzy oko* 88 let  Zaopatrzena swatosti welebnou ten tyden a swatosti posledního pomazani ten den przed smrti  pochovana u Swateho Martina dne 25 febry“

*matrikář udělal v zápise chybu, vypadla mu dvě písmena

V tu chvíli jsem v duchu zajásal: AHA! Tak takhle to tedy skutečně bylo! Ne pouze dva bratři exulanti z Chorvatska, ale matka, která přivedla své dva syny do bezpečí pod střechu Buchlova za jeho obranné hradby, je prvým doloženým předkem našeho rodu. Odpočtem 88 let jejího stáří od data úmrtí se snadno dopočteme, že se 1581-Margetka narodila okolo roku 1581, ale její jméno není označeno příjmením Náplavová. Dle dobových zvyklostí byl v zápisech u žen uváděn k bližšímu označení původu, jejich vztah k manželovi, k otci anebo jako v tomto případě k synovi. Pouze matrikář, ve snaze zjemnit onen pejorativní nádech příjmení, jej upravil na Náplavíčka.

Asi každého hned napadne, kdo byl její manžel a otec jejích synů? Jinou otázkou pak je, zda byli Martin a Jan, o kterých se ze záznamů dozvídáme, dětmi Margety?  

Mé teorie vzaly za své, když se mi podařilo vyhledat na internetu rigorozní práci posluchačky Právnické fakulty Masarykovy university v Brně Mgr. Kateřiny Krejčí z roku 2007 pojednávající o Loveckém soudu na Buchlově v letech 1544 až 1754, neboť se z této doby zachovaly zápisy (škarty) z procesů Loveckého soudu, které byly sebrány do tzv. Černé knihy Loveckého práva na Buchlově. Z archivních dokumentů vyplynulo, že již v roce 1611 žili ve Stříbrnicích 1580-Bartoň a 1585-Jan Náplavů a byli mezi 12 přísedícími na Loveckém soudu, což zcela pozměnilo mé teorie o příchodu Náplavů na Buchlov. V jedné z kapitol o historii hradu Buchlov se píše následující:

„Ve 13. a 14. století, v době správy Buchlova a okolí královskými úředníky, patřila hradu i silná pravomoc soudit a trestat všechny zjištěné případy lesního pytláctví, nedovoleného lovení ryb a později se tento seznam deliktů rozšířil i na veškeré přečiny a zločiny páchané v obvodu buchlovského a sousedních panství. Když se hrad na počátku 16. století vymanil z majetku krále a přešel do soukromých rukou, v kupní listině z roku 1544 je uváděno i „právo lovecké“, přecházející dále z majitele na majitele, z rodu na rod. Až roku 1749 bylo toto právo (spolu s dalšími) císařským výnosem zrušeno.”

„Pod pravomoc „loveckého práva“ patřilo 28 obcí. Předsedou soudu byl starosta Stříbrnic. Přísedícími 11 stříbrnických sedláků a někteří fojtové a purkmistři z Buchlovic, Polešovic, Boršic, Zlechova, Tupes a dva radní z Uherského Hradiště. „

Autorka nebyla prvou badatelkou v těchto historických materiálech. Již před ní se touto problematikou zabýval historik Antonín Verbík, který k tomuto tématu v roce 1976 vydal v Brně samostatnou knihu. Ve své práci se autorka zabývá problematikou z pohledu dnešního práva, popisuje důvody vzniku, ale také dokládá veškerá dostupná historická data. A z nich pak vyplývá, že přísedícími loveckého soudu na Buchlově jak v roce 1611 tak následně i v roce 1617 byli Bartoň Náplava a Jan Náplava. Předsedou soudního tribunálu v roce 1637 pak byl starosta obce Stříbrnice Martin Náplava. V sebraných škartách Černé knihy bylo spíše výjimkou, že byli v zápise vyjmenováni členové tribunálu Loveckého soudu. Předchozí záznam z roku 1564 obsahující seznam jmen lovců však je ve zcela jiném složení a Náplavové zde uvedeni nejsou. Co tato fakta znamenají? První Náplavové se na Buchlově usadili ještě před třicetiletou válkou. Dá se předpokládat, že k tomu došlo někde na přelomu XVI. a XVII. století, v době kdy ještě zdaleka matriky vedeny nebyly. Za přísedící soudu byli vybíráni lovci, držitelé největších usedlostí ve Stříbrnicích (v pozdějších dobách označené mimo jiné popisnými čísly 13 a 75). Je pravděpodobné, že pro mnohé místní obyvatelé byli Bartoň a Jan cizáci, kteří nepatřili mezi původní vlastníky těchto usedlostí v obci „Náplavy“.

Vrátil jsem se znovu k prostudování práce Kateřiny Krejčí. Až po pochopení všech souvislostí z této práce se mi podařilo najít logické vysvětlení příchodu Náplavů do Stříbrnic. Jestliže bylo členství u soudního tribunálu v Loveckém soudu na Buchlově podmíněno vlastnictvím rozhodujících usedlostí ve Stříbrnicích, pak se musela odehrát na počátku XVII. století událost, která takovou změnu vlastnictví předurčila.  A tou událostí mohl být v květnu 1605 vpád hord hrdlořezů ve službách Sedmihradského velmože Bočkaje na východní Moravu. Tito najatí mordýři postupně vypálili obce a osady na Slováckém Horňácku, kde pobili prakticky všechno vesnické obyvatelstvo. Obyvatelé na pravém břehu Moravy, tedy i na Buchlovském panství, měli relativně dostatek času ukrýt se na hradě Buchlově. Obce pravděpodobně lehly popelem, ale ztráty na životech nebyly asi mimořádné.  S největší pravděpodobností až na lovce, kteří byli povinni chránit cesty k Buchlovu.

Štěpán Bočkaj na dobové rytině

V rigorózní práci Kateřina Krejčí popisuje i povinnosti lovců. Původním úkolem lovců, kteří byli úředníky, bylo hlídat lesy, aby v nich nepovolaní lidé nepytlačili, neodnášeli si bez povolení z lesů dřevo či neloupali kůru ze stromů. Lovci plnili funkce jakýchsi stráží, hlídali přechody pomezních hvozdů, střežili hranice a konali hlídky po krajině. Když se blížil nepřítel, měli ho lovci zdržovat pomocí zákopů a záseků. Prostřednictvím znamení ohně měli na nepřítele upozorňovat. Další povinností bylo udržovat v pořádku zemské stezky, dále chránit a doprovázet kupce s náklady. V době vpádů Bočkajovců byli tedy lovci asi jedinými, kteří museli zůstat mimo hrad a měli za úkol chránit majetky. To je bohužel mohlo stát i život.

V době, kdy jsem započal se sepisováním této historické kroniky, jsem čerpal poznatky o počátcích rodu pouze z matrik a práce Kateřiny Krejčí o Loveckém soudu. Až poté, kdy jsem své prvé materiály zveřejnil mezi oslovenými Náplavy, mě pan Milan Náplava z Brna přeposlal odkaz na přístup k digitalizovanému Urbáři z roku 1611, uloženému v Moravském zemském archivu. V něm jsou skutečně uváděni v tomto roce jako lovci Bartoloměj a Jan Náplavů, což potvrzuje poznatky Kateřiny Krejčí.  K mému velkému překvapení je však v obci Stříbrnice uveden jako podsedník a nájemce větší výměry vinic také Martin Náplava.

Kopie stránek z Urbáře

Nálezem tohoto zásadního poznatku byla vyvrácena má prvotní teze o příchodu 2 bratrů zakladatelů rodu Náplavů z Balkánu do Stříbrnic. Martin Náplava mohl být buď bratrem obou lovců – Bartoloměje a Jana, ale jako více pravděpodobné se mi jeví, že byl dokonce jejich otcem. Ale, ať již je pravda jakákoliv, roku 1611 ve Stříbrnicích žili Náplavové 3 a nikoliv jen 2 bratři.

V tomto urbáři je uvedena další tajemná osobnost této doby ve Stříbrnicích. Tou byl dle zapisovatele pan Petr Nycz z Averta (či Avertia), který byl veden jako držitel svobodného dvora ve Stříbrnicích a současně také mlýna v obci. Dokonce majitel panství pan Jiří Zikmund Prakšický Petru Nyčovi odpustil všechny platby za užívání dvora. Petr byl tedy chráněncem majitele panství. Při hledání odpovědi, odkud pan Petr Nyč pocházel, jsem narazil na velmi zajímavou věc. Zadáte-li latinské slovo „averto“ do vyhledavače ve slovníku, zjistíte, že význam tohoto slova v češtině je „odvrátit“. V úzké souvislosti s historickými daty pak snadno můžeme význam tohoto jména přenést. Theodor Beza, významný teolog a pokračovatel Kalvínův na univerzitě v Ženevě, od kterého Jiří Zikmund Prašický koupil vědeckou knihovnu, se sám označoval za osobu „odvrácenou“ od současného výkladu katolické víry a jeho žáci a stoupenci byli pravděpodobně rovněž oni „odvrácení“, tedy avertité.

Kaple sv. Alžběty v Buchlovicích – původní modlitebna Českých bratří

Dostupné historické prameny uvádí, že členové rodu Zástřizlů byli přesvědčenými vyznavači českobratrské víry a obyvatelstvo Buchlovského panství té doby bylo z 90% českobratrského vyznání. To také stálo celý rod po Bílé hoře v době protireformace těžkou ztrátu majetku. Ještě dlouho po té se poslední Zástřizlové, zachránivší majetek na Buchlově díky konverzi ke křesťanství, potýkali s obviňováním z hereze. Spojení s rodem Petřvaldských také nebylo zcela náhodné. I v tomto šlechtickém rodu měl protestantismus své kořeny. A odtud pravděpodobně i pramenila přízeň nových majitelů panství k prvním členům rodiny Náplavů. Proč tak obsáhle popisuju osobnost Petra Nyče? Domnívám se, že rozluštěním původu osobnosti Petra Nyče, jeho vztahu k majitelům panství, ale také jeho vztahu k prvým Náplavům ve Stříbrnicích se podaří posunout hranici poznání o původu Náplavů a době jejich příchodu do Stříbrnic.

Vraťme se však opět k Margetce. Teprve až logickým posouzením informací z pořízených dat z matrik, jejich zasazením do kontextu doby, jsem dospěl k závěru, že se jednalo o ženu vzdělanou, s mimořádnými schopnostmi, která až do své smrti byla tmelícím článkem rodu a bez jejího posvěcení se asi neobešlo žádné rozhodnutí o životě a osudu jednotlivců rodu. Její celoživotní zkušenost jí přivedla k filozofii, že jen lidé vzdělaní, žijící pospolu, vzájemně se doplňující svými schopnostmi a podporující se navzájem, mohou přečkat tuto krutou dobu. Proto celý život dbala na to, aby i přes všechny rány osudu, které postihly některé jednotlivce rodu, rod držel pohromadě. Intuitivně cítila, že každý jednotlivec, který z tohoto semknutého klanu vystoupí, je vystaven nebezpečí ztráty vlastního života. Proto až do její smrti v roce 1670 celý rod, v tu dobu čítající okolo 15 dospělých i dětí dohromady, žil pospolu v obci Stříbrnice, kterou bychom mohli označit za kolébku rodu.

Prokazatelným Margetiným synem byl 1605-Martin. O jeho existenci je v buchlovických matrikách několik záznamů. Ten nejjednoznačnější je v už v oné Černé knize loveckého práva na Buchlově. Podle dat jeho manželky se dá odvodit, že byl narozen okolo roku 1605. Používal již příjmení Náplava a v roce 1637 je uváděn jako starosta obce Stříbrnice a předsedající Loveckého soudu na Buchlově. Uzavřel sňatek s Dorotou, o níž se dozvídáme jednak z dat synů a také ze záznamu o její smrti 11.10.1689 ve věku 82 let.

„Po przijmuty Posledniho pomazani Spowidat Sa nemohla nebo nech*la  Stlakem porozena zywot swuj dokonala Dorota Naplawka Starzy okolo 82 leth pochowana u svateho Martina ze Strzibrnicz“

*matrikář udělal v zápise další chybu, vypadla mu zase dvě písmena

Matriky pak uvádí i jména jejich synů – Václava, Martina a Jana, kteří se již narodili v kraji pod Buchlovem nebo přímo na Buchlově. V době jejich narození se sice matriky ještě nevedly, ale data se dala odvodit z následných údajů o jejich sňatcích, o narození jejich dětí a zejména z dat o úmrtích těchto osob. Nejstarší z Martinových synů, Václav se narodil okolo roku 1628, Martin pak okolo roku 1629 a Jan po něm až po roce 1630. Všechna data v matrikách v chronologické řadě na sebe navazují.

Druhý ze zakladatelů rodu byl 1615-Jan, který byl zhruba o 10 let mladší než Martin. O jeho existenci je v matrikách málo informací. Více o něm vypovídá rejstřík z druhé Lánové vizitace, ve kterém je Jan uváděn jako vlastník druhého největšího statku ve Stříbrnicích. V matrikách jsou rovněž záznamy o účasti Jana s Margitou jako kmotrů na křtech dětí Jana Škraniaka, který také patřil mezi 12 lovců Loveckého soudu.

Výpis z Lánového rejstříku

Dovodit lze některá data z Janova potomstva. V matrikách je doloženo 6 jeho dětí, které měl s manželkou Margetou, kterou matrikář popisuje jednou jako kovářskou, jindy zase Stříbrnskou. Těmi byli Martin, Kateřina, Dorota, Jan, Jiřík a Barbora. Nejstarší Martin se ženil dne 16.5.1665 v dospělém věku, který v tu dobu u ženicha byl obvykle okolo 25 let. Martin byl tedy narozen někde v roce 1640 a z toho logicky dovozeno vyplývá, že jeho otec Jan mohl být tedy narozen někde okolo roku 1615. Když se v roce 1677 vdávala Barbora, bylo u její osoby matrikářem zapsáno, že se jedná o pozůstalou po nebožtíku Janu Náplavovi. Jan byl tedy v onu dobu již mrtev, ale v matrikách po roce 1660 datum jeho úmrtí není uvedeno.

O životě Margety a prvých Náplavů na Buchlově se z matrik nic více nedozvíme. Jsem však přesvědčen, že v zemském archivu leží dokument či více dokumentů z období před i po vypuknutí Třicetileté války, kdy hrad vlastnil rod Prakšických ze Zástřizl, popisujících život obyvatel hradu i panství v oné době, mezi které patřili i naši první předci, ze kterých bychom se o nich mohli dozvědět více. Pojďme si trochu pohrát s fantazií a zkusit odhadnout, jak to v oné době s Náplavy asi bylo.

Jak už jsem ve zmínce o Margetce řekl, jednalo se o ženu vzdělanou. Tutéž hypotézu vyslovím o prvních příslušnících rodu, neboť prví Náplavové byli gramotní, což byl v oné době zcela mimořádný jev. To byl základní předpoklad k tomu, aby pro hradní pány byli užitečnými obyvateli hradu. Dovolil bych si předpokládat, že oba, jak Martin tak později i Jan, byli statečnými obránci hradu při jeho dobývání švédskými vojsky. O pokusu hrad dobýt v roce 1645, kdy švédská vojska po dobytí Olomouce a po vítězné bitvě u Jankova si jako další cíl svého snažení vytkla dobytí Brna, se můžeme dočíst ze všech záznamů o historii hradu Buchlov.

Veduta zachycující obléhání Brna švédy

V období prvé poloviny XVII. století však mimo válečné události probíhaly na hradě i poslední stavební renesanční úpravy a bylo posíleno opevnění hradu. I v tomto snažení o zvelebení hradu byli jeho majiteli Náplavové pravděpodobně nápomocni. V roce 1643 dokončuje poslední majitel buchlovického panství z rodu Zástřizelských Milota stavbu kostela sv. Martina v Buchlovicích a rok na to umírá.

Hrad spravuje jeho sestra Kunhuta, která se do roka provdala za Bernarda Hanuše z Petřvaldu a hrad nabývá na více jak 150 let nový šlechtický rod. O jeho zástupcích se zase z dalšího vyprávění dozvíme více. Všem těmto událostem byli první Náplavové hodně blízko. Jak jinak si vysvětlit, že již na počátku století žijí Náplavové na velkých statcích ve Stříbrnicích. Bohužel pozemkové (purkrechtní) knihy z oné doby se v obci Stříbrnice nedochovaly. V každém případě stříbrnickým sedlákům v rámci buchlovického panství příslušela mimořádná výsada daná Loveckým právem.

V příští kapitole bych rád rozebral i postavení některých představitelů rodu v druhé polovině XVII. století, ze kterého bude patrné, že usídlení Náplavů ve Stříbrnicích se nemohlo odehrát bez vědomí pánů z Buchlova a nebylo dozajista náhodnou záležitostí. O tom, za jakých okolností byla Náplavům usedlost svěřena, ať již darem či za úplatu, byl dozajista v oné době zhotoven písemný dokument. Pokud se dochoval do současnosti, je jistě součástí archiválií v Zemském archivu v Brně.