1700–1750:
Výsostné postavení v době temna.
Čím vším jsme byli.  

Z předchozí kapitoly víme, že na přelomu XVII. a XVIII. století hlavní část rodu žila ve Stříbrnicích a již prví jednotlivci se usadili na Žerotickém panství a v Medlovicích. Víme také, že Tomáš Náplava byl již v tuto dobu pokladníkem panů z Petřvaldu a žil se svou rodinou přímo na hradě Buchlov. Zmínil jsem se také o jeho synovi Janu Františku Náplavovi, který se jako jediný z mužských potomků Tomáše dožil dospělosti. Právě o této osobnosti bych se chtěl více zmínit na těchto řádcích.

V matrice narozených v letech 1660-1731  buchlovické farnosti je na straně 76 uvedeno, že se 1686-Jan František narodil na Buchlově 9.3.1686:

„Martius    10. Okržtieno gest ditie gmenem Jan Frantissek  Otecz Tomass Naplawa pisarž zBuchlowa  Matka Dorota  kmotr Mateg Psseniczka duchodni pisarž zBuchlowa a kmotra Panna Alzbieta Terezyga zastržyzlova, narodilo sie 9.dito“

Jak jsem již uvedl, za kmotry Tomášových dětí byl vždy někdo z pánů z Petřvaldu. Tedy i na Janově křtu tomu tak bylo. Již odtud se zakládá jeho celoživotní přízeň majitelů panství. Když se pak Jan František dne 14.9.1712 žení, je v kolonkách matriky oddaných na str. 75 uvedeno:

Datum oddávající snoubenci svědkové

Volným překladem bychom mohli říci, že si vznešený pán Jan Náplava, purkrabí jeho výsosti pana Petřvaldského, bere za ženu Annu z rodu Jindřicha Grütznera měšťana z Hradiště. Za svědky jim byli Bartoloměj Zelnitz, kapitán z Velehradu a Leopold Černý, měšťan z Hradiště.

V tuto dobu již baron Jan Dětřich z Petřvaldu žil se svou manželkou Eleonorou na zámku v Buchlovicích a Jan zůstává pravděpodobně nejvyšším úředníkem žijícím na hradě Buchlov. V době nejpevnějšího područí poddaných k vrchnosti se Jan žení s dcerou měšťana z Uherského Hradiště, za svědky mu jsou i kapitán posádky z Velehradu a další z měšťanů z Hradiště. To samo dokládá postavení Jana v onu dobu u majitelů panství. Na hradě se novomanželům v rozmezí jediného roku narodila 2 děvčata. V dalších záznamech je postavení Jana na funkci purkrabího potvrzeno při jeho účasti na svatbě zámeckého komořího, kterému byl za svědka:

Jan s rodinou přesídlil do Stříbrnic, neboť je uveden jako purkrabí ze Stříbrnic. Poté však již není jiný záznam o jeho životě na buchlovickém panství. Chybí záznamy o osudu jeho dcer, jiné záznamy o případných dalších potomcích, ale v neposlední řadě i záznam, že by Jan a Anna dožili svůj život ve Stříbrnicích a zde také zemřeli. Logicky z toho vyplývá, že se Jan s rodinou kolem roku 1720 odstěhoval ze Stříbrnic. Statek později označený číslem popisným 75 přebírají potomci po Janu, druhém ze zakladatelů rodu. Pokud se Jan František ničím nezpronevěřil vůči vrchnosti, je jediným možným vysvětlením této změny jeho pověření jinou funkcí na rozsáhlých majetcích pánů z Petřvaldu. O Žerotickém panství jsem se již zmínil. Zde jsem jeho pobyt také nenašel. Ani nedaleké Želetické panství nebylo místem jeho pobytu. Rovněž případný pobyt v Uherském Hradišti nebyl v matrikách oné doby mnou nalezen.

Páni z Petřvaldu se v oné době také stali majiteli panství v Tovačově a Horní Moštěnici na Přerovsku. I tyto matriky z oné doby jsem prohlédl a jsou bez záznamu o Náplavech. Na počátku XVIII. století však páni z Petřvaldu kupují také panství Toszek ve Slezsku z původního vlastnictví pánů z Colonna Felsu. V badatelně knihovny Slováckého muzea v Uherském Hradišti jsem našel knihu: „Hrad Buchlov na Moravě“ od Františka S. Pluskala Moravičanského. Autor v kapitole o pánech z Petřvaldu uvádí, že Jan Dětřich po smrti své choti Eleonory v roce 1719 se na jistý čas uchýlil truchlit na zámek Toszek ve Slezsku. Lze předpokládat, že si sebou vzal své nejvěrnější služebnictvo, mezi které patřil i Jan František. To by vysvětlovalo jeho další absenci na Buchlovském panství.

Zámek Toszek v současnosti a maketa zámku z dob okolo r. 1720

Janem Františkem však zlatá éra Náplavů na panství baronů z Petřvaldu nekončí. Na obou stříbrnických gruntech přebírá štafetu potomstvo po Janovi zakladateli a z nich pak zejména potomci jeho prostředního syna Jana. Prvorozený syn 1672-Václav přebírá na původním Martinově gruntu (čp 75) štafetu nejschopnějšího z Náplavů, který určuje postavení rodu v obci. Je také prvním Václavem, který si za manželku zvolil Annu. Jde o Annu Staňkovou, která byla dcerou bednáře Staňka.  Z jejich 8 dětí je třeba připomenout nejstaršího syna 1696-Tomáše a pak dalšího 1718-Václava v řadě. Oba hrají v historii významnou roli. Václav sám není v matrikách více identifikován, ale má z genealogického hlediska díky svému potomstvu podstatný význam.

Z genealogického hlediska je rovněž významným představitelem rodové linie dochované dodnes i syn Jana Náplavy z druhého manželství s Rozinou, kterým je 1679-Jiřík narozený 27.1.1679. O jeho životě se lze z matriky oddaných M 11456 na str. 127/64 dozvědět, že:

“25. May  (1704) / Copulavi adolescentum Georgium filium Joanis Naplawa ex Strzibrnitz cum virgine Anna filia Thoma Wavera ex Buchlowitz  coram testilij Waclaw travniczek et Joane Stehlik ex Strzibrnitz”

Zápis říká, že 25. května 1704 byli spojeni mladík Jiřík, syn Jana Náplavy ze Stříbrnic, s pannou Annou, dcerou Tomáše Vavery z Buchlovic. Za svědky jim byli Václav Trávníček a Jan Stehlík, oba ze Stříbrnic. Jiřík s Annou měli celkem 7 dětí. Mimo Josefa, který zemřel ihned po narození, všechny děti vychovali a uvedli do života. Na otcovu genealogickou linii pak navazují synové 1708-Václav a 1722-Pavel, o nichž budu psát až v dalším textu.

Jen pro doplnění je třeba uvést, že Jiřík si po ovdovění v roce 1736, vzal za manželku Marinu, vdovu po Janu Chmelařovi z Moravan. Toto manželství již bylo bezdětné.

Další, o kom bych se na tomto místě chtěl zmínit, je prvorozený syn Václava a Anny Staňkové 1696-Tomáš, který se narodil 16.12.1696  na rodovém gruntě ve Stříbrnicích. Jde o dalšího z Náplavů, kterému byl svěřen post starosty ve Stříbrnicích. Vykonával jej ve čtyřicátých letech XVIII. století. Pravděpodobně byl tedy posledním starostou s privilegii podle loveckého práva, než tato privilegia po svém nástupu na trůn Marie Terezie roku 1749 zrušila spolu s dalšími výsadami šlechty. Podstatná informace o Tomášovi je zaznamenána v matrice oddaných M 11457 na str. 30 z 2.2.1747, kde je uveden tento záznam:

Tento zápis hovoří o účasti Tomáše Náplavy, starosty Stříbrnic, jako svědka na zlaté svatbě (po 52 letech) pana Jana Hudečka s jeho manželkou Barbarou. Následně se pak v této matrice objevuje záznam, že Tomáš zastává rovněž post purkrabího. Ze všech záznamů lze dovodit, že ještě v 5. generaci si členové rodu udržují gramotnost, přestože doposud nebyla školní docházka povinná. Proto jsou voleni na významné posty v obci, neboť byli schopní vést úřední záznamy, číst písemné dokumenty vydávané císařskými úředníky i místními majiteli panství.

Na tomto místě musím vysvětlit, že v mých záznamech se mohou objevit i chyby, neboť vedení matrik v této době bylo v Buchlovicích celkem povšechné. U záznamů z této doby nejsou uváděna některá data, a proto například chybí bližší identifikace rodičů snoubenců, nejsou v tuto dobu uváděna data narození u oddaných ani jejich stáří v době sňatku a také ještě neexistují popisná čísla. Proto se stávají záznamy v chronologických řadách značně nepřehledné, zejména za situace, pokud se v matrikách objevují shodná jména jednotlivých párů. Právě v onu dobu byly ve Stříbrnicích 3 páry shodných jmen – Václav a Anna. V tu chvíli i jejich potomstvo lze jen obtížně přiřadit k příslušnému páru. Jediným vodítkem jsou jen jména svědků na svatbách či kmotrů na křtech, z čehož se dá třeba z části odtušit, o který z párů se jedná. Ale i zde vznikají pochybnosti, neboť ne vždy byli za svědky titíž jednotlivci.

Jde zejména o 1708-Václava narozeného 26.8.1708, jehož rodiči byli Jiřík Náplava a Anna rozená Vaverová a o 1718-Václava narozeného 31.12.1718, jehož rodiči byli Václav Náplava a Alžběta rozená Staňková. Matrika oddaných uvádí, že v roce 1738 se žení 1718-Václav Náplava s Annou Trávníčkovou, v roce 1745 Václav Náplava s Annou Holůbkovou a v roce 1756 si vdovec Václav Náplava bere za ženu Annu Zedníčkovou z Buchlovic. V matrikách narozených jsou pak další novorozenci, u kterých jsou uváděni Václav a Anna jako rodiče a to ještě před daty sňatků obou uvedených Václavů. Václav z Buchlovic je pak v matrikách uváděn pod přezdívkou Juračka a tento přídomek je následně uváděn i u jeho synů. Trpělivým skládáním dat jsem dospěl k závěru, že 1708-Václav byl ještě před rokem 1745 ženatý s jinou Annou, jejíž rodné příjmení bylo pravděpodobně Juračková. O tomto sňatku však není v matrikách záznam. Svatba tedy proběhla mimo farnost Buchlovice. Jejich potomstvo i sám Václav proto příjmení Juračka dostali pak jako přídomek. Tento Václav byl tedy celkem 3x ženatý.

Z výše uvedeného je patrná další informace o rodu Náplavů. Do poloviny XVIII. století žili Náplavové pouze ve Stříbrnicích, Medlovicích, Osvětimanech a na Žerotickém panství. Po roce 1750 se pak zástupci rodu usadili také v Buchlovicích. Stále je však jednoznačně patrné, že Náplavové neopouští hranice majetků baronů z Petřvaldu a jsou věrnými poddanými svého pána. Za tuto věrnost na oplátku vrchnost na rodinu pamatuje významnými posty.

Vrátím se znovu ještě k Václavovi narozenému v roce 1718. Je mladším bratrem Tomáše Náplavy, starosty ze Stříbrnic a narodil se v době, kdy již byl jeho bratr dospělý a byl již prakticky hospodářem na usedlosti. Václav se žení ve velmi mladém věku 20 let. Spolu s manželkou Annou rozenou Trávníčkovou měli 6 dětí. Václav tvoří jednu základní osu rodokmenů Náplavů ze Stříbrnic. Synové Ondřej a Pavel jsou pokračovateli této linie, která se v obci udržela do dnešních dnů. Od data číslování domů jsou pak potomci Václava obyvateli domu čp. 75.

Posledním, o kom bych se chtěl zmínit v části věnované Náplavům ze Stříbrnic, je 1722-Pavel Náplava. Na straně 432 matriky narozených M 11444 je záznam ze 23.1.1722 o narození Pavla Náplavy, syna Jiříka Náplavy a Anny rozené Vaverové. Jde o potomka v 6. generaci Náplavů v obci z linie po Janovi zakladateli. Je to i můj přímý předek v genealogické linii. Ale to není ten nejvýznamnější důvod, proč se o něm zmiňuju. Až v další kapitole o životě v druhé polovině XVIII. století se o jeho významu v historii zmíním více. Zde prozatím stačí, že jsem zaznamenal datum jeho narození.

O životě zástupců stříbrnické větve rodu jsem popsal několik odstavců. Ale co Náplavové v Medlovicích? Jak jsem již psal v minulé kapitole, Jiřík se s rodinou odstěhoval do sousedních Medlovic. Nejstarší z jeho synů 1681-Jan, který se v Medlovicích v roce 1681 narodil a dožil se dospělosti, byl prvý, kdo se zde také oženil.

ANNO DOMINI 1707
Januarius. 23. hujus Jan Syn Jirzika Naplawy,  Alzbieta
dcera Neb. Waclawa lenty  Pšenicze. Testes
Tomaš Figalik a Pawel Mikulik wšeczy Z medlovicz.

Manželka Alžběta byla dcerou nebožtíka Valentýna Pšenici, který býval fojtem v Medlovicích. I zde tedy od roku 1707 pevně zapouští rod kořeny a potomci z tohoto spojení žijí v Medlovicích a okolí dodnes. Je jistě významnou informací, že si Jan vybírá manželku z majetné a významné rodiny, což potvrzuje, že i zde se rod zařazuje na horní příčky společenského žebříčku v obci.

Druhý z Jiříkových dospělých synů 1686-Pavel se 30.6.1686 narodil ve Stříbrnicích. Po dosažení dospělosti již v Medlovicích si našel manželku Alžbětu v sousedních Osvětimanech a zde se s ní také usadil. Potomstvo Pavla zde pak žilo po dobu bezmála sta let. Jeho rodová linie se však v Osvětimanech do současnosti nedochovala. Náplavové žijící dnes v Osvětimanech jsou potomci později přistěhované rodiny Petra Náplavy, který byl původem z Medlovic. Pavel s Annou vychovali 5 ze svých 9 dětí. Synové 1715-Josef, 1718-Ondřej, 1724-Havel a 1627-Jan byli pokračovateli Pavlovy rodové linie. Všichni se v Osvětimanech oženili, založili rodiny. Velká část potomstva těchto Náplavů se nedožila dospělosti. Z další Pavlovy generace je nutno připomenout pouze Josefova syna 1746-Františka, který na tuto linii navazuje.

Třetí Jiříkův syn 1687-Martin si vybral za manželku Juditu, dceru sedláka Václava Zapletala ze Syrovína a usadil se rovněž v Medlovicích. Na str. 41 matriky M 11799 je tento záznam:

ANNO DEI 1713. Januarius.
15  hujus  Martin Syn Jirzika Naplawy Zmedlowicz,
Judita dcera Waclawa Zapletala Ze syrowina.
Testes Jan Mikulik a Jozef Czybulka, oba z Medlowicz

Jak Jan, tak Pavel, tak i Martin měli početné potomstvo a mají z genealogického hlediska mimořádný význam, neboť jsou pokračovateli významné větve Náplavů z Medlovic. O jednom z nich bych se chtěl již v této kapitole zmínit. Na straně 328 matriky narozených M 11799 z farnosti Osvětimany v obci Medlovice je záznam ze 7.10.1731 o narození 1731-Havla Náplavy, nejmladšího ze synů Jana Náplavy a Alžběty rozené Pšenicové. (No to byla zase záhada, co znamená jméno Gallus. Vždyť v latině je to kohout. Rozluštění se však časem našlo.) O tomto Náplavovi uvedu více v příští kapitole, neboť jeho život víceméně souvisí s druhou polovinou XVIII. století.

Všichni první Náplavové z Medlovic a Osvětiman byli rolníci. V této době ještě nebylo zcela přesně v matrikách identifikováno, jak velkou část polností ten který sedlák vlastnil. Tyto údaje se definitivně začaly zapisovat do matrik až po reformách zavedených za vlády Marie Terezie. O tom však až v příští kapitole.

Zbývá ještě, abych se zmínil o osudu Jakubova potomstva na Žerotickém panství. Jak jsem již napsal, měl 1659-Jakub s Justýnou jednu dceru a tři syny. Z nich se bohužel dožili dospělosti pouze dcera Dorota a nejstarší syn 1693-Václav. Na straně 82 matriky narozených M 15071 na farnosti Žerotice v obci Domčice je záznam ze dne 13.7.1693 o jeho narození.

Jeho životní příběh by asi mohl být klasickou ukázkou života prostého vesnického lidu této doby. Narodil se ve vinařském kraji, a proto se vinařstvím také živil. Tato oblast byla také krajem, kde vedle sebe žili lidé české i německé národnosti a jejich rodiny se vzájemně spojovaly. Václav za svých 47 let života byl třikrát ženatý. Spolu se svými manželkami zplodil celkem 11 dětí. Z nich se však pouze 1717-Matouš a Kateřina dožili dospělosti. Všechny ostatní děti umíraly již v kojeneckém či dětském věku. Nakonec se ani dcera Kateřina neprovdala a umírá v mladém věku. Václavovými manželkami byly postupně Františka Špačková, Barbora Klementová a nakonec nejmladší z nich Judita Lenikusová, která Václava o 26 let přežila a po celou tuto dobu žila sama jako vdova.

Také 1717-Matouš, který se Václavovi a Františce rozené Špačkové narodil 6.9.1717 v Žeroticích (M 15072), neměl v životě na růžích ustláno. Jakoby po otci podědil i životní osud. Dožil se o 10 let více než jeho otec a živil se také vinařstvím. Byl dvakrát ženatý. Jeho prvou ženou byla Catharina Bruck z Vítonic, se kterou se oženil 11.7.1739 a usadil se v Žeroticích. Měli spolu 7 dětí, ale jen 1744-Martin opět dosáhl dospělosti a ostatní děti umíraly v dětství. Po smrti Kateřiny se Matouš znovu oženil s Annou Marií Rivolovou, dcerou krejčího z Vítonic. S ní pak měl 4 děti, z nichž 3 vychovali do dospělosti. Žili spolu s Annou ve Vítonicích, kde také v rozmezí dvou let po sobě oba manželé umírají. Dva synové Matouše jsou pak krátkodobými pokračovateli této větve Náplavů na Znojemsku.

Starší ze synů se jmenoval 1761-František (nar. 30.3.1761) a jeho další život jsem našel v matrice narozených, kde jsou uváděny 3 jeho děti, které měl s manželkou Uršulou rozenou Fučíkovou. Jejich sňatek jsem nedohledal, ovšem z matrik jsem se dočetl, že František byl panským sluhou na zámku v Žeroticích u rodiny Berchtoldů. Není tedy překvapením, že jsem již ve zdejších matrikách nenašel další osud rodiny, neboť lze předpokládat, že se spolu s některým ze členů rodiny majitelů panství přestěhoval mimo toto panství a v budoucnu se možná objeví návaznost na jeho potomstvo.

Mladší syn 1763-Jan (nar. 20.5.1763) se dožil dokonce přes 90 let. Byl dvakrát ženatý, nejdříve s Elisabeth Binder, se kterou prožil 40 let společného života a ve stáří si ještě vzal o více jak 30 let mladší ženu Mariannu Schuschnik. V matrikách však žádné potomstvo Jana není uvedeno. Obě jeho manželství zůstala tedy pravděpodobně bezdětná.

Mohl bych na tomto místě pokračovat výčtem všech Náplavů žijících na Moravě v tuto dobu. Myslím si, že jsem však z celé řady našich předků vyzdvihl především ty, kteří se významně zapsali do historie, ale také ty, kteří se stali kmenovými pilíři genealogického stromu rodu Náplavů.