1750–1800:
Rod se rozrůstá.  Bude místo pro všechny?

Všechny změny v politickém i ekonomickém životě v monarchii se také dotkly i obyvatelstva. Tyto změny jsou patrné i ze zápisů prováděných v matrikách. Od dob Marie Terezie došlo ke sjednocení prováděných záznamů v matrikách. Od této doby jsou záznamy vedeny převážně v němčině, zápis je rozdělen do rubrik (sloupců) a obsahuje základní data jednotná pro celou monarchii. V matrikách narozených jsou tedy uváděny: datum narození a křtu, jméno zapisovatele (duchovního), obvykle i jméno porodní báby, jméno novorozence, jména otce a matky vždy se zjednodušeným rodokmenem (děd a bába a jejich sociální postavení – láník, půlláník, čtvrtláník, domkář, podsedník, podruh). Od dob Josefa II. je pak záznam doplněn o popisné číslo domu. V matrikách oddaných je uváděn věk snoubenců ve tvaru roky, měsíce, dny. I jejich vyznání. Svědkové pak strvzují účast na svatbě podpisem. V případě nezletilosti některého ze snoubenců (21 let) dává jeho otec souhlas ke sňatku. V matrikách zemřelých je rovněž doplňován přesný údaj o věku v den úmrtí a opět od dob Josefa II. je uváděna  příčina úmrtí.   

Chci zde zmínit i fakt, že poněmčováním záznamů v matrikách u řady jmen, zejména těch, kde se vyskytovaly měkké souhlásky ř, š, č, ž nebo, kde za souhláskami v příjmení bylo y nebo i, nebo také v případech většího počtu souhlásek jdoucích po sobě v příjmení, docházelo německy mluvícími duchovními ke zkomolování příjmení. To se díky jednoduchosti příjmení Náplava v celé rodové historii neodehrálo a o to bylo snažší udržet kontinuitu v hledání. Jedinými změnami v průběhu staletí v matrikách byly v zápise příjmení záměny souhlásky v za w, ale také zkracování dlouhého á za a.  U ženských příjmení  bylo používáno německé přichylování z Naplawa na Naplawkin. Otázkou zůstává, zda ta která osoba používala české či německé označení jména, neboť matriční záznamy jsou v němčině – viz. Johann x Jan, Georg x Jiří, Franz x František, Andreas x Ondřej, Elisabeth x Alžběta, Catharina x Kateřina. Sporné je to především ve smíšeném česko-německém pohraničí zejména na Znojemsku.

Vrátím se nyní do Stříbrnic, do kolébky rodu Náplavů. Začít musím potomstvem 1696-Tomáše Náplavy, starosty Stříbrnic. Tomáš se 2.2.1722 žení a bere si za manželku Annu rozenou Tichálkovou, jak píše matrikář, ovšem jde pravděpodobně o zkomoleninu jména Tichá. Jejich manželství bylo plodné. Měli spolu 10 dětí. Tři z nich umírají v kojeneckém věku. Syn 1739-Jan se dožil 23 let, umírá však svobodný bez potomků. Ostatní děti dorostly a založily rodiny v obci. Hned prvý záznam o sňatcích potomků Tomáše je na str. 28 matriky M 11457 ze dne 14.4.1746, kdy jsou toho dne oddáni jak nejstarší dcera Rozina za Josefa Martiana tak nejstarší syn 1724-František s Mariannou Martianovou:

Tento záznam má dvě podstatné informace.  U obou sňatků je uvedeno, že jsou snoubenci v příbuzenském pokrevním vztahu ve 3. a 4. stupni a bylo jim dáno svolení k sňatku. Znamená to, že ještě před zavedením matrik byly k dispozici jiné záznamy o narozených a oddaných, neboť údaje o příbuzenském vztahu snoubenců jsou z dob před rokem 1660.  Zatím se mi však nepodařilo rozkrýt, který z jejich předků respektive, které ženy z prvé a druhé generace Náplavů byly původním příjmením Martian-ová.

K Františku Náplavovi se váží ještě další události z matrik. Když 1724-František 21.2.1763 ovdověl, zůstaly z manželství s Mariannou 3 děti – Veronika, Anna a 1759-Pavel. František se proto o dva měsíce později 11.4.1763 znovu žení a v matrice je uvedeno:

Ze záznamu je patrno, že si vdovec František za manželku vybral Annu Mikelovou, která byla služebnou (pravděpodobně v jeho rodině). Za svědka mu byl I jeho švagr. Z druhého manželství se narodily 2 dcery, které ovšem záhy umírají. Sám František umírá 4 roky po druhé svatbě v roce 1767. Logicky z toho vyplývá, že Františkovy nezletilé děti z prvého manželství zůstávají v péči macechy, ale spolu s nimi zůstala Anně i nemovitost. O osudu Anny a tří dětí jsem se ze záznamů matrik buchlovické farnosti však již více nedozvěděl. Pravděpodobně se znovu provdala mimo obec a vzala děti sebou.

A jak to již bývá, při jiném hledání ve FamilySearch jsem narazil  na jméno 1759-Pavel Náplava, který žil s Barborou rozenou Kubíkovou na přelomu XVIII. a XIX. století v Šenkvicích a Pezinoku na Slovensku a měli spolu 4 děti – 1783-Juraje, Marii, Katarínu a 1801-Štefana, narozené mezi roky 1783 – 1801. Dalším porovnáváním dat jsem dospěl k závěru, že se jedná o syna Františka Náplavy ze Stříbrnic narozeného 3.1.1759. Jiného Pavla v oné době v příslušném věku jsem v matrikách nenašel. Jak se však dostal na Slovensko, o tom lze zase jen spekulovat. Mohl být například vysloužilým vojákem, který se na Slovensku usadil. Spekulace a pochybnosti mám I o jeho dalším osudu, neboť Pavel byl pravděpodobně prvým emigrantem rodu v Novém světě za oceánem. Informace však leží v matrikách na Slovensku v archivu v Prešově.

Z Tomášových dětí se musím zmínit ještě o jeho druhém synovi – 1733-Václavovi (nar. 23.8.1733). Toho potkal osud druhorozeného syna. Byl pravděpodobně naverbován do armády. Když se po roce 1765 vrací do rodných Stříbrnic je již ženatý. Jeho žena se jmenuje Appolonie (Apoléna), ale její rodné jméno se nikde neobjevuje. Z dalších záznamů lze dovodit, že pocházela ze Syrovína. Ve Stříbrnicích se jim narodily 4 děti, z nichž dcera Kateřina umírá v kojeneckém věku. Jediným mužským potomkem je jeho syn 1772-František (nar. 13.9.1772). Václav zemřel před rokem 1797 (přesné datum jsem nenašel), neboť v tomto roce umírá Apoléna a u záznamu je uvedeno, že se vdova živila na sklonku života žebrotou (bettlerin). V rodině tedy žádný majetek nebyl a tak ani Františkovi mnoho na výběr nezůstalo, než se nechat také naverbovat. O jeho dalším osudu již v buchlovických matrikách není záznam.

V matrice oddaných M 11457  se dále na str. 26 dozvídáme, že si 2.2.1745 Pavel, syn Jiříka Náplavy, bere za ženu Kateřinu Charvátovou:

Tento záznam jsem opsal záměrně doslovně a vložil jej do textu. Jednak je ukázkou, jak vypadají záznamy z oné doby (mimochodem tento je psaný krasopisně). Jednak je zajímavostí, že se v průběhu další historie některý z vikářů na farnosti Buchlovice zabýval historií obce a dopisoval do matrik genealogická data.  Pro mne je významný i jiný záznam. Ten o účasti pana učitele Františka Stehlíka z Buchlovic jako svědka na svatbě Pavla Náplavy. Logicky z toho vyplývá, že byl Pavel jeho žákem a chodil do školy v době, kdy ještě školní docházka nebyla uzákoněná. Pavel je tedy dalším dokladem, že se vzdělání v rodině udržovalo. To byl pravděpodobně také důvod, proč se Pavel jako další z rodu Náplavů stal po roce 1750 starostou obce Stříbrnice. V historických dokumentech obce Stříbrnice se nachází doklad o založení kaple sv. Prokopa v obci, kterou podepsali starší starosta Josef Martian a mladší starosta Pavel Náplava.

Kopie žádosti o povolení výstavby kaple sv. Prokopa

Další informaci jsem zjistil o Pavlovi ze záznamu o sňatku 1708-Václava Náplavy (Juračky) ze dne 26.4.1756 v matrice M 11457, kde se uvádí:

Z těchto řádků vyplývá hned několik informací. Nejen to, že byl v této době 1722-Pavel starostou a zastupitelem ve Stříbrnících, tedy voleným nikoliv jmenovaným. To, že byl Pavel za svědka na této svatbě, je důvodem k hypotéze, že byl vdovec Václav zvaný Juračka jeho bratrem. Také informace o druhém svědku něco vypovídá. Jan Popelář byl majitelem krejčovské dílny s mechanickými šicími stroji. To je onen zárodek rozvoje manufaktur z pozdějších dob a Náplavové stáli u jejich kolébky jako ty sudičky. No a ta poslední informace je o tom, že Václavem Juračkou se Náplavové po roce 1756 usadili i v Buchlovicích. Pavel jako nejmladší ze synů Jiříka Náplavy pak definitivně převzal rodný grunt, který bude v budoucnu označen čp. 13.

Ve stejné době, ve které vykonávali významné posty ve Stříbrnicích Tomáš a Pavel, žil na své usedlosti (čp. 75) Tomášův bratr 1718-Václav s Annou rozenou Trávníčkovou. Jejich potomstvo výrazně zasáhlo do vývoje rodového stromu Náplavů v celé další historii. Ze 6 dětí byli čtyři synové, což logicky znamená, že i jejich potomstvo neslo jméno Náplava. Prvorozený syn 1739-Václav (nar. 10.7.1739) si také bere za manželku Annu, tentokrát Elšíkovou ze Stříbrnic. Hospodaří na rodném gruntu spolu s bratry. Jejich 3 děti, které spolu vychovali, byla děvčata. Jeho rodová linie tedy vymřela po meči.

Druhorozený syn 1741-Jan (nar. 24.6.1741) si také bere za ženu Annu, rozenou Rýznarovou. V matrikách je záznam o narození jejich 4 dětí. Tři z nich umírají v kojeneckém věku. Další osud rodiny již v matrikách Buchlovické farnosti chybí. Nezodpovězena tedy zůstává otázka, kde po roce 1776 (toho roku se jim ve Stříbrnicích narodila dcera Magdalena) žili, zda neměli ještě další děti, zda Magdalena přežila dětství, no a nakonec i to, kde Jan a Anna ukončili svůj život. Nikde se mi ani v příštím hledání nezobrazil žádný Náplava, který by na tuto linii navazoval.

Třetí ze synů Václava a Anny 1743-Ondřej (nar. 13.11.1743) však již se svou ženou Marinou rozenou Marťanovou měl mužského potomka. Měli spolu 4 děti, ale jen dcera Josefa a syn Martin se dožili dospělosti. 1790-Martin pak prodloužil otcovu genealogickou linii a jeho potomstvo v obci žije dodnes.

Ovšem nejvýznamnějším ze synů 1718-Václava je bezpochyby 1753-Pavel (nar. 26.3.1753). Ten si svou ženu Annu Fialovou, se kterou se  v Osvětimanech  dne 1.3.1778 oženil, našel v Újezdci:

Usadil se však také na rodném gruntu ve Stříbrnicích, kde začal s bratry hospodařit. Jako nejmladší ze synů nakonec tento statek od bratrů přebírá a jeho potomci pak nemovitost dědí.  Zplodil 8 dětí, ale pouze 3 se dožily dospělosti. Jeho syn 1795-Josef pak navazuje na otcovu linii nejvýznamněji. O jeho potomcích se v další historii opakovaně dozvíme.

V Buchlovicích již v tuto dobu žije 1708-Václav se svou třetí manželkou Annou (Zedníčkovou) a se svými dětmi z prvého manželství Antonínem, Kateřinou a Janem. 1736- Antonín zvaný Juračka (nar. 2.6.1736) se v obci žení s Kateřinou Trnčákovou. Vychovají spolu ze 4 narozených dětí pouze dceru Veroniku a syna Matouše, který je však posledním mužským potomkem této linie, neboť Antonínův bratr 1738-Jan (nar. 16.5.1738), který se sice v roce 1771 oženil, měsíc po sňatku umírá. Nakonec sám 1771-Matouš (nar. 23.2.1771), který se oženil 20.1.1796 s Marinou Geržovou, na počátku dalšího století umírá. Jejich manželství zůstalo bezdětné a tak linie Václava Náplavy vulgo Juračky (1708) v obci vymírá 4.3.1812.

Plynule navážu v textu popisem osudu potomstva 1722-Pavla Náplavy. Obvyklé ve vypořádání majetku rodiny pozdější doby bylo, že nejstarší ze synů přebíral po otci usedlost a vyplatil své sourozence. Druhorození a mladší mužští potomci obvykle měli předurčenu životní dráhu v armádě či duchovní cestu. Tedy pokud to umožnily majetkové poměry. V době života Pavla tomu však takto nebylo. V této době platilo, že majetek po otci přebírá nejmladší ze synů. Bylo tomu tak i v případě Pavla.

Prvorozený Pavlův syn 1746–Josef (nar.17.2.1746) se vyučil tesařem a poprvé se oženil již ve 23 letech s Annou, jejíž rodné příjmení jsem nenašel. Pocházela tedy z jiné farnosti a tam proběhl i jejich sňatek. Z tohoto manželství se narodila dcera Marie Anna, ale její matka po dvou měsících po porodu umírá. Dne 16.1.1772 si vdovec Josef ve svých 26 letech bere za ženu dceru tesařského mistra Martina Kostelníčka z Buchlovic – Marii Annu Kostelníčkovou a usazuje se Buchlovicích na tchánově živnosti. Od tohoto data se zakládá samostatná rodová linie v Buchlovicích, která v obci žila až do prvé poloviny XX. století. Záznam z M 11457 na str. 85 (graficky přenesený) uvádí:

Volným překladem je zde řečeno, že vážený vdovec Josef Náplava byl „faber lignarius“ – tesař ze Stříbrnic (mimochodem žijící ve Stříbrnicích na čp. 13)  a jeho tchán Martin, otec Anny Marie Kostelníčkové, byl tesařem z Buchlovic. Josefovo potomstvo v Buchlovicích žilo až do dvacátých let XX. století, než se definitivně rozprchlo po světě. Josef je i mým předkem v přímé paternitní linii. Rodový grunt ve Stříbrnicích přebírá jeho mladší bratr 1751-Václav (nar. 1.3.1751), který si bere za ženu Kateřinu, dceru Kašpara Habáně:  
Václav se ke konci XVIII. století stává vůdčí osobností rodu ve Stříbrnicích. V té době již Václav přebírá usedlost, která je označována číslem popisným 1. Jeho potomci na tomto gruntu pak žili dalších 100 let, ovšem postupným dělením se velikost hospodářství zmenšila natolik, že další potomci se postupně museli živit řemeslem. Václav s Kateřinou měli 5 dětí. Ze čtyř z nich, které se dožily dospělosti, je dalším pokračovatelem rodinné linie 1779-Cyril (nar. 9.3.1779). Dne 29.1.1799 si bere Cyril za ženu Annu Hruškovou ze Stříbrnic a stal se dalším pokračovatelem Náplavů na bývalé rychtě na čp. 1. Jeho majetkové poměry však již nebyly nijak mimořádné. Majetek se zmenšil a Cyril je uváděn jako čtvrtník. Dalo by se říct, že Cyrilem započala éra proletarizace rodu ve Stříbrnicích. S manželkou Annou měli celkem 8 dětí. Pouze 3 synové však dorostli do dospělosti. Všichni však již byli pouze domkáři. 1808-Filip (nar. 29.4.1808) a 1810-Martin (nar. 11.11.1810) jsou pak pokračovateli této větve Náplavů.

Posledním Náplavou ze Stříbrnic, o kterém se musím zmínit v této části kapitoly je nejmladší Pavlův syn 1757-Jan. Po dosažení dospělosti se hned v 18 letech poprvé žení s Annou  Reislovou. Toto manželství však trvalo necelých 9 let, neboť Anna umírá. Z manželství s Annou měl Jan 4 děti. Pouze dcera Veronika se dožila dospělosti. Po půl roce se ovšem Jan znovu žení s Marinou Náplavovou z Medlovic. Německy psaný záznam v matrice M 11457 na str. 110 již má předepsaný počet rubrik a dává docela přesný přehled o nacionáliích svatebčanů:

Ani se tomu nechce věřit, že by mohl mít jeden muž tak početné potomstvo, jako tomu bylo v Janově případě. Se dvěma ženami zplodil celkem 15 dětí. V této době se tak vysoký počet dětí v rodině stal běžnou záležitostí. Vždyť i panovnice Marie Terezie byla matkou 16 dětí. Zajímavostí je zejména, že z jedenácti potomků, které měli spolu s Marinou, která byla ve 4. generaci jeho pokrevní příbuznou, jich 7 dosáhlo dospělosti, což je jistě z genetického hlediska docela nevídanou záležitostí. Jan zůstal hospodářem na usedlosti čp. 13. Synové 1787-Marek (nar. 21.3.1787)  a 1793-Jan (nar. 18.9.1793) jsou pak pokračovateli této otcovské linie Náplavů ze Stříbrnic a Markovo potomstvo žije v obci dodnes. O tom, že v rámci rodu docházelo k příbuzenským sňatkům, se v další historii rodu dozvíme opakovaně. Vždyť i Tomášovy děti (viz. výše) uzavřely pokrevní sňatky.  

Když se 1746-Josef Náplava ze Stříbrnic v roce 1772 přiženil do Buchlovic, založil zde další významnou linii Náplavů. Rok po svatbě se jeho ženě Marii Anně narodil syn 1773-Josef (nar. 31.12.1773) a pak ještě další syn 1779-František, který se narodil 23.1.1779. Josef a Marie měli spolu ještě další 3 syny. Ti však umírají v dětském věku. Sám Josef ovdověl v roce 1798 a na sklonku svého života se ještě jednou oženil s Veronikou Eléšovou. Rok po této svatbě však umírá. Josefovi synové se v závěru století žení. Josef si  28.1.1794 si bere za ženu Kateřinu Klimešovou z Moravan. František si bere 24.1.1797 za ženu Appolonii Buchtíkovou z Břestku. Již v tuto dobu se všichni Buchlovičtí Náplavové živili řemeslem, sedlačina již nebyla hlavním zdrojem obživy. Další osud rodiny bude popsán v další kapitole.

Pojďme si říct podle mnou zavedeného sledu textu, co se odehrálo v tomto období v Medlovicích a Osvětimanech. Z předchozí kapitoly víme, že v Medlovicích založili samostatné linie Náplavů synové Jiříka Jan a Martin. V Osvětimanech se pak usadil další Jiříkův syn Pavel. Nejstarší Janův syn 1709-Jiřík se oženil s Annou Melichárkovou z Lutopecen, kde pravděpodobně sloužil vojenskou službu. Vrátil se však do rodných Medlovic. Jeho manželství však nemělo dlouhého trvání, neboť Anna umírá po 4 letech po svatbě. Umírají i obě jejich děti. Jiřík se sice znovu oženil se starší manželkou Barborou, ale toto manželství zůstalo bezdětné. V tu dobu umírá i Jiříkův otec Jan.

Zajímavější je další osud třetího Janova syna 1727-Jana. Na str. 50 matriky oddaných M 11800  farnosti Osvětimany v obci Medlovice z let  1739-1784 je uvedeno u data 26.1.1751:

26. Cop. ě hon: Juvenis Joannes Naplava y hon: puella Rosina N. N: Medlovitio. Testes Josephus Vania ex Stupava et Venceslaus Pohanek ex Medlovitz.  Cop. Idem

Jan, který byl bezmála o 10 let mladší než prvorozený Jiřík, nemohl očekávat velkého majetku z rodného gruntu. Sám si vybral nevěstu, která asi také moc majetku do manželství nepřinesla, neboť Rosina byla asi sirotkem neznámého původu. Za svědky jim byli Rosininy poručníci Josef Vania ze Stupavy a Václav Pohanka z Medlovic. Jejich další společný život jistě nebyl lehký. Z jejich osmi dětí čtyři umřely před dosažením dospělosti. Otcovu linii, která se dochovala až do současnosti, pak prodloužil jediný syn Matěj.  

V minulé kapitole jsem zmínil nejvýznamnějšího Janova syna 1731-Havla. Byl nejmladším z Janových dětí a dospěl v době, kdy již všichni jeho bratři byli ženatí a sestry vdané. Matrika oddaných M 11800 na str. 64 uvádí:

Havel Náplava, dosedlý hospodář z Medlovic si 23.11.1756 bere Rosinu dceru Pavla Kadlčíka z Medlovic. Z historického hlediska se jedná o nejvýznamnějšího představitele medlovické linie Náplavů. Prakticky skutečný zakladatel rozsáhlé větve Náplavů z Medlovic. Po smrti svého otce a úmrtí nejstaršího bratra převzal jako dědic rodné hospodářství (pozdější čp. 30), které už v tu dobu čítalo ½ lánu, tedy zhruba 12 ha. Svými schopnostmi, ale asi také díky výhodnému sňatku, se vypracoval mezi nejvýznamnější sedláky v obci. Dosáhl na post fojta a obecního zastupitele. Zplodil 10 dětí, z nich pak 7 vychoval a dobře zaopatřil i výhodnými sňatky. Jeho potomstvo pak stejnou měrou rozhojnilo jak rodový majetek, tak i genealogické linie Náplavů v celém kraji a v dnešní době i v celé republice.

V jedné z matrik narozených jsem pak našel i vlastnoruční podpis Havla Náplavy. Pochází z doby, kdy se narodil Václavu Krátkému z Medlovic syn Cyril a Havel toto datum stvrzuje velmi čitelným podpisem jako svědek (kmotr). Podpis je psaný sice kurentem, ale v české verzi jako Havel.  

Znovu je to doklad o tom, že stále i ve druhé polovině XVIII. století je gramotnost v rodině udržována. Školní docházka byla totiž zavedena až v polovině 70. let tohoto století. A ještě jedna zajímavost se váže k osobě Havla Náplavy. Je to datum jeho úmrtí 5.11.1805, které je shodné s datem úmrtí jeho manželky. Zápis v matrice zemřelých je pravděpodobně potvrzením jejich tragické smrti, neboť lze usuzovat, že se oba otrávili na výměnku zplodinami kouře.

Havel s Rozinou spolu vychovali 7 ze svých 10 dětí. Tři děti umírají v kojeneckém věku. Svým dětem dali jak materiální zázemí, tak jim předali vše i ze svých životních zásad, schopností a zkušeností. To se následně promítlo i do života jejich potomků. Všechny 4 dcery se dobře provdaly v obci. Tři synové založili své rodiny a rozhojnili rodový majetek. Právě o nich se musím zmínit. Nejstarším synem (4. dítě v pořadí) byl 1766-František narozený 5.4.1766.

Když se František oženil s Barborou Mikulíkovou, usadili se spolu v Medlovicích na hospodářství s čp. 48. František, který byl pravděpodobně silnou osobností, se stejně jako jeho otec se stal fojtem v Medlovicích. Obdobně jako otec měl více dětí. Celkem jich měl 8. Z nich pak 6 dorostlo do dospělosti a všechny se v životě dobře uplatnily. Jan, František, Ignác a Josef jsou dalšími pokračovateli Františkovy linie z Medlovic.

Druhým Havlovým synem byl 1772-Josef (nar. 4.2.1772). K Josefovi však život nebyl tak štědrý, jako k jeho sourozencům. Stihl se také oženit 12.4.1794 s Barborou Ryzou, měli spolu 2 syny, z nichž pouze Tomáš je pokračovatelem Josefovi linie. Josef sám však v roce 1797 umírá ve svých 25 letech.

Posledním z Havlových synů byl 1779-Fabián (nar. 20.3.1779). Zajímavostí je, že pocházel z dvojčat. Jeho sourozenec Martin po dvou dnech po narození umírá. Fabián však celým svým životem prokázal, že byl celistvou osobností, velmi vitální a mimořádně schopný. 18.2.1800 se žení s Martou Bůžkovou z Medlovic.

Jejich manželství bylo mimořádně plodné, neboť spolu měli 11 dětí, z nichž 9 vychovali do dospělosti. I Fabián v obci vykonával funkci fojta a jeho synové Štěpán, Jan, Havel, Cyril a Fabián významně rozvinuli rodový strom Náplavů z Medlovic.  Fabián nakonec jako nejmladší ze synů převzal po Havlovi rodový grunt s čp. 30. Bohužel Fabiánův život v jeho 57 letech předčasně ukončila epidemie (pravděpodobně cholera), která se v roce 1836 prohnala obcí.

Ve stejné době, kdy byl  Havel Náplava vůdčí osobností rodu v Medlovicích, žil zde i 1760-Matěj Náplava nar. 14.1.1760, který byl jediným dospělým synem 1727-Jana a Roziny. V rodině rozhodně nebylo majetku na rozdávání. O to více se museli všichni snažit prosadit se svou pílí a schopnostmi. Matěj si 11.1.1785 bere za manželku Annu Šplíchalovou z Újezce.

Matěj pokračoval v otcově započatém díle. Převzal rodovou usedlost a tvrdě na ní pracoval. Spolu s Annou měli 9 dětí, ovšem pouze čtyři synové se dožili dospělosti. Z nich však pouze Fabián a Petr měli další potomstvo, které dále rozvinulo Janovu rodovou linii.

V Medlovicích žije v této době také Martinův syn 1731-Václav se svou druhou ženou Barborou rozenou Labákovou. Vychovávají spolu 3 dcery z prvého Václavova manželství a nakonec se jim narodil syn 1785-Jiří (31.3.1785). V tuto dobu vlastnila Václavova rodina usedlost čp. 10. Hospodařila na půdě o výměře asi 6 ha – Václav je uváděn jako čtvrtník.

Posledním medlovickým Náplavou, o kterém je třeba napsat pár řádek je Martinův syn 1757-Jiří (nar.2.4.1757). Byl jediným mužským potomkem 1722-Martina z jeho druhého manželství. Jiří si 1.2.1780 vzal za ženu Barboru Škraniakovou, dceru po bývalém fojtovi z Medlovic. Žili spolu na usedlosti čp. 18 a vychovali tři ze svých čtyř dětí. Jediným jejich mužským potomkem byl 1783-Ondřej (nar. 16.11.1783), který pokračoval na této otcově usedlosti spolu s manželkou Alžbětou rozenou Mrkúsovou.

S rodinami Náplavů z Medlovic byli spříznění přes zakladatele medlovické větve Jiříka potomci 1686-Pavla Náplavy, který se usadil v Osvětimanech. Jak již jsem v minulé kapitole popsal, Pavlovi synové 1715-Josef (nar. 29.4.1715),1718-Ondřej (nar. 4.6.1718) a 1724-Havel (nar. 12.10.1724) se sice všichni oženili, založili rodiny, měli i početné potomstvo, ale bohužel jejich děti nepřežívaly dětství. Pouze Josefovi synové František a Jan se dožili dospělosti. František si vzal za ženu Alžbětu Trlidovou z Medovic a přestěhoval se do Stříbrnic. Jejich manželství bylo bohužel bezdětné.  Po ovdovění se 1746-František ve svých 49 letech znovu žení  s blízkou příbuznou prvé ženy a usazuje se v Medlovicích.  

1748-Jan si vybral ženu z Osvětiman – Marinu Kotkovou. Měli spolu 7 dětí. Pět jich umírá v dětství a dvě zbývající brzo po dosažení dospělosti. Tím Pavlova linie z Osvětiman vymírá.

Ve stejné době se v Osvětimanech usadil druhorozený syn Jana Náplavy z Medlovic 1711-Petr (nar. 23.4.1711). Přiženil se do Osvětiman, když si 29.1.1741 vzal za ženu Annu dceru Petra Benšíka(Beneše). Měli spolu 4 děti. Z nich 3 vyrostly a založily své rodiny v obci. Syn 1752-Bernard (nar. 30.12.1752) je pokračovatelem Petrovy linie v Osvětimanech. Bohužel i Bernardovy 2 děti, které měl se svou ženou Rosinou Mrkúsovou, umírají v dětství a sám Bernard umírá 3 měsíce po narození druhého syna v roce 1780. Jakoby Osvětimany rodu Náplavů nepřály. I tato linie v Osvětimanech vymírá.

Na konci každé kapitoly popisuji osud linie Náplavů z Žerotického panství. V minulé kapitole jsem skončil informací o narození 1744-Martina Náplavy (nar. 24.10.1744), který byl synem Matouše Náplavy a Kateřiny Bruck. Martin je další z významných osobností rodu, tentokrát na Znojemsku. Dospěl v době, kdy byl jeho otec podruhé ženatý, a rodina žila ve Vítonicích. Zde si také našel svou manželku vdovu Annu Weiss, kterou si jako devatenáctiletý dne 21.5.1763 bere za manželku.

Matriky z Domčic uvádí jejich 4 společné děti. V matrikách jsem dohledal, že pouze 1766-Jiří a 1772-Kašpar však asi dosáhli dospělosti, oženili se a měli děti. Martinova rodina totiž zpočátku žila v  Domčicích, ale v době, kdy byl Martin jmenován rychtářem v nedalekých Křepicích, se rodina usazuje v této obci na čp. 29. Prvé Martinovo manželství končí v srpnu 1779 smrtí Anny pův. Weissové. Martin se pak 11.1.1780 znovu žení a bere si za manželku Annu, vdovu po Vincentu Čaborákovi, která byla o 6 let starší než Martin. Sňatkem vyženil Martin další majetek a je od té doby uváděn jako „halblähner“ – půlláník, tedy sedlák s výměrou polností okolo 12 ha. Martinovo druhé manželství zůstalo bez dětí.

Na tomto místě musím opsat zápis z matriky oddaných M 14456 z obce Prosiměřice, kde je na str. 6 zápis o sňatku nejstaršího Martinova syna Georga dne 14.2.1787.  Ze záznamů, které jsou v této době již psány německy, se nedá přesně určit, zda zmíněný Náplava užíval německé jméno, nebo zda byl sice Čech „jak poleno“, ale matrikář jej zapsal v německé verzi. V Georgově případě bych se více přikláněl k německé verzi. Zmíněný zápis rozložím do dvou sloupců pod sebe, neboť by se mi jej nepodařilo vložit vedle sebe:

Překlad uvedeného textu není pravděpodobně nutný, protože je celkem jasný a je především potvrzením některých významných informací o Georgovi a jeho otci Martinovi. Prvá informace je o popisném čísle domu N°29, v němž Náplavové žili. Samozřejmě ta nejvýznamnější informace je o tom, že Martin vykonával funkci rychtáře v Křepicích. Číselné údaje za nacionáliemi Georga uvádí, že je katolického vyznání, žení se ve věku 22 let a jedná se o svobodného muže nikoliv vdovce. Jeho nastávající Veronika je dcerou velkého sedláka, půlláníka z Vítonic, Matěje Vrány. Je o dva roky mladší než Georg. Za svědky jim byli Simon Weil, rychtář z Vítonic a Josef Pokorný sedlák z Křepic. Křížky u jejich jmen jsou podpisy negramotných.

Georg s Veronikou měli 7 dětí, pouze o Fabiánovi je možno zjistit, že zemřel jako kojenec. Ostatní děti pravděpodobně všechny dorostly do dospělosti. Dcera Kateřina umírá v mladém věku jako svobodná. O Anně, Matoušovi a Františce však v prohledaných matrikách nejsou žádné jiné záznamy mimo data narození. Nelze vyloučit, že se v budoucnu objeví spojitost Matouše s některým z Náplavů současnosti. Tekla a František jsou Georgovi potomci, o nichž se dozvídáme z Křepických matrik. Zejména o Františkově dalším životě však napíšu více v příští kapitole.

Dalším Martinovým synem, o kterém se více dozvídáme z matrik je 1772-Kašpar. Ten se narodil již v Křepicích 15.12.1772. Jeho matka mu umírá, když mu bylo 7 let. Otcova druhá žena má k nevlastnímu synovi pravděpodobně velmi dobrý vztah, což se v jejich budoucím životě ukáže, když Martin a jeho druhá žena nakonec dožijí svůj život v Kašparově domě v Mikulovicích. Kašpar se oženil někde v roce 1798 s Josefou Stehlíkovou (přesné datum nenalezeno), která pocházela z Horních Dunajovic, a po svatbě se usadil právě ve zmíněných Mikulovicích a je uváděn jako čtvrtník. A zde končí i kapitola o životě Náplavů ve druhé polovině XVIII. století.