1800–1850:
Čím se živili naši předkové. A jak to bylo s majetkem? 

Tuto kapitolu jsem záměrně nazval v podtextu: Jak to bylo s majetkem? Právě toto období totiž dokumentuje postupnou změnu postavení jednotlivců i majetkových poměrů jednotlivých rodin Náplavů a následnou proletarizaci valné části členů rodu.

Když listujete různými matrikami této doby, které jsou již psány výhradně německy, zjistíte, že se v nich stále více objevuje u označení postavení osob pojem domkař (häusler) nebo také podsedník (podsädker). Ten prvý pojem vypovídá o tom, že tato osoba již nevlastní mimo drobné pozemky žádné jiné polnosti a hlavním zdrojem obživy rodiny je obvykle řemeslo a služby. Takto se v praxi projevily všechny sociálněpolitické reformy druhé poloviny XVIII. století provedené za vlády Marie Terezie a Josefa II. Zvýšená porodnost zacelila úbytek obyvatelstva po třicetileté válce a hromadných epidemiích z předchozích století. V prvé fázi „regenerace“ početních stavů obyvatelstva to vedlo k definitivní dělbě opuštěných majetků a pozemků. V dalším období po josefínských reformách byla přerozdělena půda církve a některé pozemky šlechty. Tato půda byla obvykle dávána uživatelům do pronájmu a ti hospodařili na cizí půdě. Ti jsou právě označováni jako podsedníci. V poslední fázi, která nastala právě na počátku XIX. století, musel převyšující počet potomstva v rodině hledat obživu mimo zemědělství, neboť další dělení půdy by vedlo ve svém důsledku k neudržení schopnosti obživy rodiny. Všechny tyto trendy jsou patrné i v rámci rodu Náplavů.

V této souvislosti chci ještě zmínit jeden sociologický aspekt patrný při sledování záznamů z matrik a tím je počet dětí v rodinách. Vlastně ten začal už na konci minulého století, kdy i v rodinách Náplavů stoupl počet narozených dětí (např. Jan Náplava a Marina ze Stříbrnic či Havel Náplava s Rozinou z Medlovic). V prvé polovině XIX. století však počet rodin s početným potomstvem i v rodě Náplavů vzrostl. Ovšem tento jev provázela na druhé straně vysoká dětská úmrtnost a enormní rozšíření TBC v populaci. Vždyť ještě v roce 1865 statistiky Rakouska – Uherska uvádí průměrný věk obyvatel pouhých 38 let. V dalším textu tyto skutečnosti u jednotlivců ještě připomenu.

A dřív než začnu s popisem jednotlivých linií rodu a jednotlivců, upozorním ještě na tři faktory ovlivňující život rodin. Ten prvý souvisí s počtem dětí v rodinách. Vzhledem k tomu, že vdané ženy této doby byly buď těhotné, nebo zrovna kojily nejmladší z dětí, musely s péčí o mladší sourozence pomáhat obvykle nejstarší dcery, které jakoby přijímaly funkci druhé matky v rodině. V důsledku toho neměly často ve svém nejlepším věku ani čas na to najít si svého vlastního životního partnera a často končily jako svobodné matky nemanželských dětí po třicátém roce svého života. Druhého faktoru si mnohý z vás všiml již v předchozích kapitolách. Na dlouhé truchlení ve vdovském v této době nebyl čas. Ekonomika, ale také nutnost pečovat o malé děti často v kojeneckém věku, nutila ovdovělé jednotlivce k urychlenému hledání nových partnerů a uzavírání sňatků bezprostředně po ovdovění. I v rodě Náplavů nejsou výjimkou další sňatky do měsíce po smrti partnera. Třetí faktor ovlivňující život v této době bylo zavedení všeobecné branné povinnosti. V řadě případů to oddálilo vstup mladých mužů do samostatného respektive manželského života. Ale také to souviselo s tzv. ekonomickou dospělostí jednotlivců, neboť často ještě ve věku 25 let nebyli muži ekonomicky soběstační a schopní založit vlastní rodiny.

Opustili jsme Stříbrnice na konci minulého století, kdy na usedlosti č. 1 přebírá po otci žezlo syn 1779-Cyril  s manželkou Annou roz. Hruškovou. Na hospodářství čp. 13 již hospodaří 1757-Jan  se svou druhou manželkou Marinou roz. Náplavovou a vychovají již 6 dětí. Oba jsou pokračovateli pokrevní linie 1722-Pavla Náplavy. Pokračovatelé linie další významné osobnosti ze Stříbrnic 1696-Tomáše Náplavy již v tuto dobu v obci nežijí. Vnuk 1759-Pavel žije s manželkou Annou roz. Kubíkovou a svými dětmi v Pezinoku v Horných Uhrách. Nejpočetněji jsou v obci zastoupeni Náplavové, potomci linie 1718-Václava, bratra Tomáše Náplavy. Na chalupě s čp. 111 žije syn 1743-Ondřeje a Mariny roz. Marťanové 1790-Martin a na usedlosti čp. 75 hospodaří 1753-Pavel s Annou roz. Fialovou, kteří vychovávají 3 děti.

Pojďme nyní pokračovat ve sledování jednotlivých zástupců rodu ve Stříbrnicích. Začnu situací na statku čp. 1. Cyril přebral po otci hospodářství zatížené pravděpodobně dluhem, který si Václav udělal v době nákupu tohoto statku. Navíc se do ekonomiky Cyrilovy rodiny pravděpodobně tvrdě zapsal bankrot státu v roce 1811, který urychlil jeho ekonomický propad. Dalo by se říct, že Cyrilem započala éra proletarizace této větve rodu Náplavů. Cyril s Annou měli celkem 8 dětí, ovšem pouze 3 synové – 1802-Václav, 1808- Filip a 1810-Martin  se dožili dospělosti.

1802-Václav (nar. 16.9.1802) se vyučil krejčovskému řemeslu. O jeho životě toho také není mnoho z matrik známo. Oženil se ve Stříbrnicích v relativně pozdním věku po 40. roce života. Je možné, že to bylo již jeho druhé manželství. Dalo by se předpokládat, že jeho cesty podle vzoru této doby vedly přes vojenskou povinnost, ukončení vojny, možný sňatek v místě posádky a po ovdovění návrat do rodných Stříbrnic. Zde se 7.9.1843 žení s Terezií Sbíralovou a spolu se usadili na čp. 15. Manželství s Terezou bylo bezdětné a nemělo dlouhé trvání. Po 7 letech Václav umírá. Tereza se pak znovu provdala za Václava Slabáka. O žádných potomcích Václava však v buchlovických matrikách není zmínka.

Záznam o sňatku druhého Cyrilova syna 1808-Filipa (nar. 29.4.1808) s Josefou Hanákovou ze dne 8.2.1844 je dokladem byrokratického záznamu oné doby, ale díky němu si můžeme ukázat, že také Filip musel odsloužit vojenskou službu:

Filip se s Josefou rozenou Hanákovou usadil na chalupě čp. 107 a je uváděn v matrikách jako domkař. Je tedy řemeslníkem bez majetku. Z dědova gruntu čp. 1 tedy jeho rodině pravděpodobně nezůstalo nic. Filip měl s Josefou tři děti, ovšem jen Františka se dožila dospělosti a provdala se v obci. Tím tato větev Náplavů vymírá po meči. Filip sám se dožil necelých 50 let a zemřel na chalupě čp. 140.

Poslední z Cyrilových synů 1810-Martin (nar. 11.11.1810) je jediným faktickým pokračovatelem této rodové linie. I on se žení v pozdějším věku – po třicítce, tedy zase po výsluze z vojny. Záznam z matriky M 11458 je rozepsán na dvou listech, a proto jej také musím rozdělit do dvou sloupců, neboť by se na stránku nevešel:

(Zajímavostí je zápis svědků, který je evidentně jejich vlastnoruční, psaný kurentem, ale česky.)

V manželství s Marií Miklovou se mu narodily 4 děti, které všechny vyrostly a založily své rodiny. I Martin byl pouhým domkařem, i když je nadále uváděn na čp. 1, ale již se živil řemeslem, majetek v podobě polností asi nezdědil. Dožil se poměrně vysokého věku 76 let. Jeho synové 1841-Fabián a 1848-František jsou pokračovateli rodu a jejich potomstvo žije v obci doposud.

Jestli jsem v úvodu psal o velkých počtech dětí v rodinách, tak na chalupě s čp. 13 to bylo přesně tak. 1757-Jan Náplava přivedl na svět se dvěma ženami celkem 15 dětí. Ze sedmi dospělých potomků byli pouze 2 synové – 1787-Marek a 1793-Jan.  Marek se 25.2.1811 žení. Bere si za ženu Lucinu Crhákovou.

Marek zůstává hospodařit na rodném hospodářství s čp. 13. V matrikách je uváděn jako půlláník, jindy pouze jako domkař, což si lze vyložit tak, že asi moc majetku na hospodářství vzhledem k počtu sourozenců, které musel vypořádat, nezbylo. Proto musí postupně k obživě více využívat řemeslo, než hospodaření na půdě. Pravděpodobně žil jistou dobu i mimo Stříbrnice, neboť se mu v roce 1829 narodila dcera 1829-Cecílie, o jejímž narození se však v buchlovické matrice nedočtete, ale dozvíme se o ní později. Celkem měl Marek s Lucií 5 dětí. Z nich se dožili dospělosti čtyři – 2 dcery a 2 synové – 1819-Marcelin a 1822-Inocenc. Oba bratři si pak vybrali za manželky dcery Antona Trávníčka z Buchlovic, sestry Matyldu (1816) a Karolínu (1820), což se odehrálo na přelomu poloviny XIX. století.

Starší z Markových synů 1819-Marcel si 3.2.1841 bere za ženu Matyldu Trávníčkovou, se kterou se usadil na chalupě čp. 133. V letech 1841 až 1861 se jim narodilo 11 dětí. Pouze 4 však prokazatelně dosáhly dospělosti (3 dcery a 1 syn). O životě Sigmunda není v matrikách mimo narození jiný záznam. Prokazatelným pokračovatelem této rodové linie je pouze 1845-Fabián nar. 18.1.1845. Jeho život je spojen s druhou polovinou století a bude popsán v další kapitole. Mladší z bratrů – 1822-Innocenc se žení 8.2.1847 s Karolínou Trávníčkovou. Spolu zakoupili chalupu s čp. 164. Hospodařili jako domkáři a prožili spolu pouhých 15 let života, do roku 1862, kdy Inocenc předčasně umírá ve 40 letech. Karolína se pak znovu provdala a pečovala o jejich 3 syny – 1847-Jan, 1853-František a 1860-Josef. Čtvrté z jejich společných dětí se narodilo mrtvé. O životě synů bude řeč v další kapitole.

I další syn z početného potomstva Jana a Mariny 1793-Jan (nar. 18.9.1793) po založení rodiny s Kateřinou Bůžkovou 14.2.1830 zůstává na rodném hospodářství čp. 13.

Z jejich svazku se narodila jediná dcera 1830-Antonie. Jan s Kateřinou se oba dožili přes 70 let a již spolu žádné další děti neměli. Jan je také v matrikách uváděn jako půlláník. O dalším životě Antonie se dozvídáme z matriky oddaných M 11458, kde je na str. 187 uvedeno:

Celý zápis, který je psán kurentem, ovšem s chybami v pravopise (zejména v počeštěném  zápise svědků), stvrzuje svým vlastnoručním kostrbatým a roztřeseným podpisem otec nevěsty Johann Naplawa otec, který uděluje souhlas se sňatkem nezletilé dcery. Dále jsou podepsáni oba svědci – Jozef Dusík a Martin Slezák

Zase jeden z důkazů, že uvnitř rodu probíhaly sňatky v určitém stupni příbuznosti. To jsou ovšem poslední záznamy o Františkovi a Antonii v Buchlovických matrikách. O jejich dalším životě již není zmínka. Nejsou zde uvedené žádné narozené děti, ani data úmrtí manželů. Možná v budoucnu se ještě objeví záznamy o potomcích, kteří naváží na tuto rodovou linii. Je zde však třeba zmínit dokument z archivu obce, kdy si František jako zástupce obce vyžádal od vedení města Uherské Hradiště potvrzení o dávných privilegiích obce Stříbrnice z dob Loveckého práva, kterým byla výsada neplatit mýto na mostě do Hradiště.

Certifikát

Pokládám za potřebné přiblížit i osobnost 1821-Františka (nar. 30.9.1821). On je jediným dospělým potomkem 1799-Františka Náplavy (nar.16.7.1799), jehož životní cesty byly klikaté. František st. je vnukem 1718-Václava, bratrem sedláka 1795-Josefa Náplavy (1795). Vyženil majetek v podobě statku čp. 18, když si ve svých 21 letech bere za ženu Josefu Vrtalovou, dceru sedláka Josefa Vrtala. Josefka však byla asi churavá a po 10 dnech po sňatku umírá. Mladý vdovec se znovu do půl roku znovu žení s Terezií Reislovou. S ní pak měl právě výše zmíněného syna Františka a dcerku Anetku. Ta však jako roční kojenec umírá a její otec jí na onen svět po 8 měsících následuje. Vdova se pak znovu provdala, ale syna vychovala a ten si nakonec vybral Antonii Náplavovou za ženu.

Vrátím se ještě o krok zpět, k potomstvu Marka Náplavy. Na usedlosti čp. 13 v této době zůstává s rodiči také poslední neprovdaná dcera Cecílie, která pak následně hospodářství přebírá do doby, než se jako svobodná matka provdala za vdovce Antona Krušinu a odstěhovala se na čp. 47. 1829-Cecílie totiž měla nemanželskou dceru jménem 1858-Magdaléna, narozenou 24.5.1858. O Magdaléně se ještě zmíním v další kapitole.

Při popisu rodové historie této doby ve Stříbrnicích se musím více rozepsat o potomcích 1718-Václava. V roce 1790 přesněji 8. srpna se narodil 1743-Ondřejovi syn 1790-Martin, který je pokračovatelem této rodové linie. Dne 28.1.1812 se Martin v mladém věku žení se stejně starou Kateřinou Plačarovou ze Stříbrnic.

Tak mě tak napadá, že je zde podobnost textu z lidové písně „Ej, od Buchlova …“, ve které si také Martin bere Kačenku. Novomanželé se usazují na chalupě s čp. 111. Zde také celý život prožijí a mají spolu 5 dětí. Všechny vychovali, pouze Vincenc umírá v jinošském věku na TBC (v matrikách zemřelých je již uváděna příčina úmrtí). Synové 1815-Martin, 1818-Jan a 1822-Filip jsou pokračovateli této větve Náplavů ze Stříbrnic. Martin je v matrikách také již uváděn coby domkař.

Nejstarší 1815-Martin (nar. 9.11.1815) je charakteristickým členem rodu této doby. Majetek již v rodě nebyl, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že i Martin se oženil s Alžbětou roz. Hanákovou (1825) po odsloužení vojny až v pozdějším věku po 30. A usazuje se na chalupě čp. 199. S Alžbětou měl v rozmezí let 1850 – 1860 šest dětí. U třech je z matrik známo datum úmrtí. O zbývajících 3 dětech (Pavlína, Vincencie a František) jsem mimo narození nenašel jiné záznamy. Je pravděpodobné, že šly dcery do služby a tam se také provdaly a syn možná zůstal rovněž ve světě. Rozhodně, když Martin v roce 1869 umírá, již se další záznamy o jeho potomstvu v buchlovických matrikách neobjevují.

Prostřední syn 1818-Jan (nar. 4.8.1818) se v roce 1841 žení s Apolénou Plevákovou a usazují se na čp. 39 v obci. Jeho manželství s Apolénou zůstalo bezdětné a on sám umírá ve věku pouhých 38 let. Majetek neměl, byl také domkář, řemeslník. Manželka se rok po Janově smrti znovu provdala za Františka Čevelíka.

Pro další popis rodového stromu Náplavů v této větvi je nejvýznamnějším Ondřejovým potomkem 1822-Filip (nar. 19.4.1822). Jistě je zajímavostí, že i Filip si 8.2.1848 bere za ženu pokrevní příbuznou.

Jak se ze záznamu můžeme dočíst, Konstancie (nebo jak píše matrikář Konstantina) byla dcerou Roziny Píštěkové, rozené Náplavové původem ze Stříbrnic. Filip s manželkou vychovali 3 děti. Filip se živil řemeslem a zemřel po úraze v 51 letech. Prvorozená dcera se provdala do Medlovic, kde v tu dobu byla ve službě. Konstancie po ovdovění pravděpodobně dožila svůj život u nejstarší dcery v Medlovicích. Z genealogického hlediska je pro účely této kroniky nejvýznamnějším potomkem syn 1851-Josef.

Rodovou usedlost čp. 75 ve Stříbrnicích přebral 1753-Pavel s Annou roz. Fialovou. Pavel je jedním z mála Náplavů této doby ve Stříbrnicích, který se živil sedlačinou a toto hospodářství  po něm přebral jeho syn 1795-Josef (nar. 11.2.1795). Josef je nejvýznamnější osobností Náplavů ve Stříbrnicích ve své době. Dne 19.2.1816 si v Buchlovicích bere za ženu Františku dceru Františka Strýčka z Buchlovic, která do statku pravděpodobně přinesla slušné věno.

Pod uvedenými daty je obsáhlý německy psaný záznam o platnosti sňatku s podpisy mnoha přítomných svědků – Matouše Raštici, Josefa Gotlieba, Anny Náplavové, Cyrila Náplavy, Matouše Kočaře. Vesměs všechny podpisy jsou pouze křížky negramotných

Josef je pak v matrikách uváděn jako půlláník, tedy sedlák o výměře asi 12 ha polí. Jistě byl i schopným hospodářem a nebude náhodou, že v letech 1841 – 1843 vykonával funkci pudmistra ve Stříbrnicích. Z manželství s Františkou měl Josef 6 dětí. Dvě z nich umírají v dětském věku a dcera Monika zemřela svobodná ve 25 letech také na TBC. Synové 1819-Inocenc, 1831-Josef a 1837-Antonín jsou pokračovateli jeho rodové linie v obci. I Josefův manželský život byl pestrý. Byl celkem 3x ženatý. Když v roce 1848 ovdověl, našel si ženu o polovinu svého věku mladší. Druhá manželka Monika rozená Kočařová však již po půl roce po sňatku v roce 1849 umírá na epidemii (asi cholery). Josef o 11 let přežil i svou třetí, výrazně mladší manželku Kateřinu rozenou Černou, se kterou se oženil v roce 1850. Dožil se 72 let a zemřel na výměnku v roce 1867.

Nejstarší syn 1819-Inocenc (nar. 24.7.1819) je rovněž zajímavou osobností rodu. Dalo by se předpokládat, že jako nejstarší ze synů převezme po roce 1848 rodový grunt po otci. On si však ještě 4 roky před zrušením nevolnictví 14.2.1844 vzal za ženu Annu Janíkovou z Polešovic (obce mimo Buchlovské panství):

Zápis je stvrzen podpisy svědků Franze Těschawky, Frantze Gerži a Josefa Planety.   

Inocenc si najímá půdu a usedlost č. p. 17 v Újezdci. Byl tedy podsedníkem, jedním z prvých svobodných Náplavů, žijících mimo panství hrabat Berchtoldů. K tomu jistě musel dostat od vrchnosti svolení. Jistě na to měl svůj vliv i jeho otec.  Manželství s Annou bylo velmi plodné tak, jak jsem na to upozornil v úvodu kapitoly, neboť spolu měli celkem 11 dětí. Jen o Monice jsem zjistil, že zemřela v dětském věku. Ostatní děti se pravděpodobně dožily dospělosti, i když u některých z nich mimo data narození chybí ostatní data, která jsem nedohledal. O tom všem však až v příští kapitole.

Na usedlosti čp. 75 zůstávají v polovině století ještě další dva synové – 1831-Josef  a 1837-Antonín. O jejich dalším osudu si také řekneme více v příští kapitole, neboť jejich vstup do samostatného života se odehrál právě až v dalším období.

Náplavové žijící v tuto dobu  v Buchlovicích jsou blízkými příbuznými Náplavů ze Stříbrnic. Na chalupě s č.p. 238 žije poslední mužský potomek  Václava Náplavy – Juračky. Na počátku století 1812-Matoušem (4.3.1812) zvaným též Juračka vymírá větev po Václavovi (1708). V Buchlovicích však již v tuto dobu žijí potomci 1722-Pavla Náplavy ze Stříbrnic. V roce 1805 umírá Pavlův syn 1746-Josef, zakladatel samostatné buchlovické linie Náplavů. V této době již na usedlosti čp. 74 žijí jeho oba synové, starší 1773-Josef a mladší 1776-František, oba čerstvě ženatí.

Josef, který je i mým přímým předkem, si v roce 1794 vybral za ženu Kateřinu Klimešovou, dceru Antona Klimeše, podruha z Buchlovic: 

Josef je v jiné matrice uváděn je jako „künstler Arbobauer“, což se mi nepodařilo rozluštit. Měl však jistě blízko k zámku coby řemeslník. O jeho vztahu k zámku hovoří to, že za kmotra všech jeho dětí byl Ferdinand Ferk, zámecký zahradník z Buchlovic, se svou manželkou. Jeho prvé manželství, ze kterého měl 2 syny – 1794-Jakuba a 1797-Matouše, však nemělo dlouhého trvání. Manželka mu umírá 15.1.1801. Opravdu na dlouhé truchlení nebyl čas. Doma mu zůstali dva malí kluci (6 a 4 roky), proto se již za necelý  měsíc po smrti prvé ženy dne 11.2.1801 znovu žení. Tentokrát si v Moravanech bere za ženu další Kateřinu, tentokrát vdovu po Petru Luňákovi z Labut, rozenou Moravanskou.  V této době se přestěhoval do chalupy s čp. 201. Se svou druhou ženou měl Josef ještě dalších šest dcer. Po 16 letech manželství však umírá i jeho druhá žena. Josef se pak znovu v roce 1820 žení s Marinou Hruščákovou, vdovou z Buchlovic, a posledních 11 let života prožijí manželé spolu. V roce 1831 v rozmezí jednoho měsíce oba umírají. Tento manželský svazek byl již bezdětný.   

Starší z Josefových synů 1794-Jakub si 6.11.1826 bere dceru čtvrtníka Jakuba Straky z Břestku Annu. Přebírá od otce chalupu č.p. 201. Živí se však již pouze řemeslem, neboť Jakub je v matrikách dále uváděn pouze jako domkař. Měli spolu s Annou celkem 7 dětí. Dospělosti se však dožily pouze 4 dcery. Z nich pak ještě Antonie umírá ve svých 25 letech jako svobodná. Ostatní dcery se provdaly v obci. Tím ovšem Jakubem vymírá po meči jedna linie 1746-Josefa Náplavy.

Druhorozeného Josefova syna 1797-Matouše potkal osud jako mnoho jiných mladých mužů této doby. Musel na vojnu, což v této době byl jistě těžký osud, neboť celá generace mladých mužů této doby skončila svůj život na bojištích napoleonských bitev, například u Slavkova. Matouš se však z vojny vrátil jako vysloužilec a 13.2.1828 si v Buchlovicích bere za ženu Mariannu Králíkovou, dceru domkaře Tomáše Králíka z Boršic:

Matouš jako válečný vysloužilec dostal do pronájmu menší kus polností a hospodařil jako podsedník a takto je v matrikách i uváděn. Společný život s Mariannou byl jistě těžký, když z jejich 9 dětí přežily pouze tři své dětství. Po 17 letech společného života v roce 1845 umírá i jeho žena Marie. Do půl roku po ovdovění si Matouš našel druhou ženu Terezu Daňhelovou z Buchlovic. Nic jiného mu nezbývalo, vždyť se musel postarat o své 3 děti a k tomu vydělat na živobytí.

Z prvého manželství měl dceru 1833-Barboru, kterou potkal onen život nejstarší dcery – druhé matky v rodině, která pečovala o sourozence, až se nakonec sama neprovdala. V jednatřiceti letech se Barboře narodila nemanželská dcerka Terezka. I tu jí však osud v podobě cholery v roce 1866 vzal. Dalšími dětmi Matouše byli synové 1838-Ignác a 1842-Jakub. Jejich plodný život je spojen s druhou polovinou XIX. století, proto si o nich řekneme více v další kapitole. Z manželství s Terezou měl Matouš ještě další 4 děti. Z nich však přežil dětství pouze syn 1848-Albín. Celkem tedy Matouš zplodil 13 dětí se dvěma manželkami a z nich přežily jen čtyři.  V Matoušovi se snoubí vytrvalost, nezdolná víra v život a láska k bližnímu. To lze vycítit ze všech zjištěných dat z matrik o jeho životě i životě jeho dětí. Tato jeho životní filozofie byla pravděpodobně jeho alfou omegou celé životní pouti. V další kapitole si ještě ukážeme doklady o tom, že Matouš vedl své potomstvo i celou rodinu k sounáležitosti, pomoci jeden druhému, ale i k pomoci lidem v nouzi. To se pravděpodobně stalo osudné i jeho rodině, když se českými zeměmi prohnala prusko-rakouská válka 1866 a v patách pruských vojsk postupovala cholerová nákaza.

K dokreslení života potomstva po Josefu Náplavovi (1746) v Buchlovicích je nutno ještě zmínit osud 1808-Kláry dcery 1773-Josefa Náplavy (1773) s Kateřinou Moravanskou. Klára měla za svobodna 4 děti. Matouš a Vincencie zemřeli jako děti, ovšem dcery Kateřina a Marie, které se po matce jmenovaly Náplavová, dospěly a provdaly se v obci. Tyto děti spolu s matkou žily ve společné domácnosti Matouše Náplavy do doby, než si Klára jako svobodná matka s dětmi vzala vdovce Antona Megu. Do domu Matouše se znovu vrací po smrti manžela. Sama již jako vdova v domě umírá na choleru v roce 1866.

Opět se vrátím do druhé poloviny XVIII. století a připomenu osud druhého ze synů 1746-Josefa, kterým byl 1776-František. Franc se žení poměrně brzo, ve svých 21 letech. Dne 24.1.1797 si bere za ženu Apolénu Buchtíkovou z Břestku:

Usazují se na čp. 74 v Buchlovicích. Franc je typický domkař – řemeslník a prakticky celý jeho rod se živil řemeslem. Z 8 společných dětí s Apolénou dorostli do dospělosti 3 synové a 1 dcera.

Nejstarší z Francových synů byl 1802-Anton (nar. 28.8.1802), který se po dosažení věku šel učit obuvníkem (ševcem) do Bučovic. Toto řemeslo mělo v kraji své kořeny a v dalším období uslyšíme o dalších členech rodu, kteří toto řemeslo vykonávali. Anton si jako tovaryš v Bučovicích našel svou ženu Helenu, dceru po obuvnickém mistru Matouši Jeřábkovi z Bučovic. Jejich sňatku (27.11.1832) však předcházelo narození nemanželského syna 1832-Antona (nar. 9.6.1832), kterého Anton st. až dodatečně legitimoval. Usadili se pak spolu s Helenou v Buchlovicích na rodném domě čp. 74 a měli spolu ještě 5 děvčat. Anton ml. pak zůstal jediným pokračovatelem rodové linie. Jeho život je spjat s Brnem a druhou polovinou XIX. století.

Druhým ze synů France byl 1806-Josef (nar. 14.1.1806). Jeho ženou se stala Anna Zapletalová, dcera sklenáře Václava Zapletala z Buchlovic. Josef se vyučil kameníkem a rozvinul rodinnou kamenickou dílnu v obci. Josefovo zdraví však bylo chabé. Jak se později ukázalo, šlo o rodovou zátěž na TBC. Dožil se pouhých 46 let a umírá v roce 1852. Přesto za 24 let života s Annou stihl přivést na svět 8 dětí. Nestaršími byly 4 dcery, které se po dosažení dospělosti provdaly v obci. Dvě z dalších dětí umírají v dětském věku. Nakonec se ještě v polovině století narodili synové 1843-Josef a 1845-Jindřich. Ale to je již víceméně historie 2 poloviny XIX. století.

Posledním Francovým synem byl 1812-František (nar. 28.12.1812). Jediný ze synů, který zůstal věrný zemědělství jako podsedník – drobný zemědělec. 27.11.1832 se žení s Dorotou Krystýnkovou z Buchlovic (zápis na dvou stranách matriky).

Toho dne se rovněž žení jeho starší bratr Anton, který v tu dobu žije s rodinou (je již otcem nemanželské syna) v rodném otcovském domě. Společný život začali František a Dorota v Břestku, kde se jim narodil syn 1833-František. Pak se jim však naskytla možnost vrátit se do Buchlovic, kde si najali půdu a začali zde hospodařit. Měli spolu 9 dětí. Dva synové a čtyři dcery dorostli dospělosti. Bohužel mladší ze synů 1846-Jan tragicky zemřel v roce 1867 po úrazu od koní (dokopán koňmi). Tři dcery zůstaly v Buchlovicích, kde se provdaly. Nejmladší Johanka odešla do služby do Brna, kde také zůstala a nakonec se živila jako soukromnice „priwatiner“.

Při popisu života Náplavů v Medlovicích nelze začít jinak, než připomenutím osudu a života potomků nejvýznamnějšího člena rodu Havla. Již v minulé kapitole jsme si řekli, že se nejstarší syn 1766-František po svatbě s Barborou Mikulíkovou usadil na statku č.p. 48 a zde žil na přelomu století se svou rodinou. V této době již byl otcem 3 dětí a dalších 5 se jich narodilo na začátku XIX. století. Patřil k nejvýznamnějším sedlákům. Pojďme si nyní vyjmenovat jeho děti a popsat další jejich život.

Nejstarší syn 1791-Jan se narodil 14.9.1791. Dospěl v době, kdy už byla všeobecná branná povinnost, proto se nelze divit, že byl odveden na vojnu. Tu odsloužil pravděpodobně ve Chválkovicích na Olomoucku, neboť odtud pocházela jeho žena Alžběta. Jejich sňatek, který se odehrál někde okolo roku 1820, se mi nepodařilo dohledat. Po svatbě se však rodina usazuje v Medlovicích na čp. 7. V zápisech o narození dětí je jeho žena jednou uváděna jako rozená Konečky jindy zase Pokorná. Zajímavé jsou záznamy o otci při narození syna Karla a druhé dcery Josefy:

Matrikář Jana označuje jako mistra tkalce a následně jako granátníka ve výslužbě. Jan a Alžběta měli celkem 6 dětí. Jen čtyři se dožily dospělosti. Z nich pak jediným mužským potomkem byl znovu 1821-Karel (nar. 7.2.1821). Bohužel Karel pravděpodobně nebyl zcela zdráv. Oženil se až ve svých 32 letech s Mariannou Knápkovou z Újezdce, kde se i usadili. Karel však do roka po svatbě umírá, manželství zůstalo bezdětné a vdova se do roka znovu provdala. Tím ovšem vymřela tato odnož Náplavů.

Druhým Františkovým synem byl také 1799-František (nar. 18.7.1799). Zajímavý je vztah rodiny Františka st. k Újezdci, neboť František ml. si  také vybírá ženu z této obce.  Františka Sluková byla dcerou čtvrtníka z Újezdce a přivdala se na rodové hospodářství v Medlovicích čp. 48, kde s manželem následně hospodařili jako půlláníci:

Celkem měli František s Fanynkou 5 dětí. Ovšem jen syn 1838-Jan a dcera Karolína se dožili dospělosti a založili rodiny. Jan je pak pokračovatelem rodu z čp. 48 v Medlovicích. Jen ještě jedna zajímavost ve vztahu k Újezdci. Františkova mladší sestra Anna si vzala bratra Františky Slukové Václava. Rodina byla tedy dvojnásobně provázaná.

Snad nejzajímavější je život třetího Františkova syna 1807-Ignáce (nar. 3.10.1807). Jeho život je názornou ukázkou změn sociálního a politického vývoje v XIX. století v Rakousku. Narodil se ještě v době absolutistické moci šlechty, většinu života však prožil po období revolučních změn. Svou mimořádnou ctižádostí a ochotou jít za svým cílem se pravděpodobně s otcovou pomocí vyvázal z područí buchlovského panství. Jako třetí syn neměl nárok na rodový statek, ten se dle rodových tradic nedělil. Proto si vzal dne 6.11.1838 v mladém věku teprve 17letou dívku Annu Šáchovou ze Syrovína, se kterou ihned po sňatku odchází do Hostějova:

Zápis je doplněn německy psaným zápisem o souhlasu otce se sňatkem nezletilé nevěsty a podpisy svědků a rodičů. Všechny podpisy jsou nahrazeny křížky jako podpisy negramotných.

V Hostějově si Ignác propachtoval hospodářství na čp. 17 a hospodařil zde jako podsedník. Zde se mu narodilo 7 dětí a zde také svou pílí nahospodařil jistý majetek a v druhé polovině života přesídlil do Nedakonic, kde zakoupil usedlost čp. 30. Všechny své děti, kterých měl celkem deset, vychoval spolu s manželkou v obdobné cílevědomosti a snaze hledat své štěstí kdekoliv ve světě. Jeho potomstvo se následně rozprchlo po celém Rakousku – Uhersku. Z deseti děti byli 3 synové – Adrián, Jan a Matouš, kteří se narodili ve čtyřicátých letech XIX. století a jejich život je spojen až s druhou polovinou tohoto století a řekneme si o nich v příští kapitole. Pět nejstarších dcer se provdalo mimo rodnou obec, neboť jsem nedohledal ani jejich sňatky, ale ani jejich úmrtí v matrikách Hostějova či Nedakonic, kde rodina Ignáce žila. V příští kapitole se však zmíním o nejmladší dceři Františce, neboť navazuje na historii rodu.

Posledním z Františkových (1766) synů byl 1813-Josef narozený dle medlovické matriky 20.8.1813. Další údaj je uveden v matrice oddaných z obce Ořechov. Záznam je o tom, že si dne 10.2.1836 bere Josef ve věku 23 let za ženu Terezii Kolářovou. Tereza byla dcerou podsedníka Františka Koláře a bylo jí podle záznamu v matrice 25 let:

Novomanželé se usadili na hospodářství v Ořechově a založili zde další rodovou linii Náplavů. Jejich spojení bylo pevné. Měli spolu celkem 8 dětí, ale poslední 4 děti vždy ihned po porodu zemřely. Tereza bezprostředně po porodu poslední dcery sama v roce 1852 umírá. Josef se již nikdy neoženil, svou ženu o 46 let přežil a dožil se 85 let. Josef sám pak vychoval 3 syny – 1839-Jana, 1841-Františka a 1844-Antonína. Bohužel Antonín v roce 1868 (ve věku 24 let) tragicky umírá na „puknutí střev“. Dnes bychom asi upřesnili diagnózu jako zánět slepého střeva s následnou peritonitidou. O životě Náplavů v Ořechově více až v příští kapitole.

Vraťme se však až na počátek stati o medlovickém rodu Náplavů z počátku století.  Druhorozený Havlův syn 1772-Josef (nar. 4.2.1772) se dožil pouze 25 let. K druhému synovi Havla Náplavy z Medlovic byl osud krutý. Stihl se sice 26.2.1794 v brzkém věku oženit s Barborou Ryzou z Medlovic. Žil s manželkou na rodném statku, zplodil s ní 2 syny. Prvý syn Václav umírá brzy po narození. Druhý 1797-Tomáš (nar. 12.2.1797) se dožil dospělosti. Josef záhy po jeho narození umírá. Vdova se poté znovu provdala mimo obec, proto její další osud jsem již nedohledal.

Tragický byl Tomášův další život. Vybral si za ženu 1798-Marinu Náplavovou ze Stříbrnic (nar. 8.4.1798), dceru Jana Náplavy z pokrevního spojení s Marinou Náplavovou. Dne 7.2.1821 se ve Stříbrnicích žení:

Po sňatku se usadili ve Stříbrnicích, kde spolu prožili celý svůj společný život. V tomto případě lze jednoznačně hovořit o rizikovém příbuzenském spojení novomanželů, neboť došlo k opakovanému příbuzenskému spojení, což se nakonec skutečně v dalším životě Tomáše potvrdilo. V manželství s Marinou se mu narodilo 6 dětí. Nejstarší dcera Florentinka se sice dožila 29 let, ale nikdy se neprovdala, Vavřín rovněž zemřel svobodný ve 20 letech, Františka se dožila pouhých 16 let stejně jako její sestra Monika, další dcerka Bibiána z dvojčat s Františkou nepřežila pátý rok života a nejmladší Václav se nedožil 9 let. To vše signalizuje velké genetické zatížení Tomášova potomstva ze spojení s Marinou. Tomáš svou ženu přežil o 11 let, bohužel jako podruh u svého synovce Štěpána Náplavy v Medlovicích na čp. 18.

Rod Náplavů měl v Medlovicích ještě dalšího významného představitele v posledním Havlově synovi – 1779-Fabiánovi (nar. 20.3.1779). Narodil se z dvojčat s bratrem Martinem, který dva dny po narození zemřel. Ovšem Fabián byl mimořádně silnou osobností jak svou vitalitou, tak schopnostmi, což prokázal celým svým životem. V roce 1800 se ve svých 21 letech oženil s Martou Bůžkovou z Medlovic.

Svůj manželský život započal v době, kdy již všichni jeho sourozenci byli z domu, a Fabián přebírá rodný statek čp. 30 po otci. V tomto rodu to bylo rodovou tradicí, že se majetek nerozděloval mezi syny. Svými schopnostmi Fabián statek zvelebil a později převzal i post fojta v obci stejně jako jeho otec.

Rovněž jako jeho otec měl i on velký počet dětí. Celkem jich bylo 11. Pouze o Karolíně a Františkovi lze z Medlovické matriky zjistit, že zemřeli v dětském věku. Ostatních 9 dětí se pravděpodobně dožilo dospělosti. O nejstarším 1801-Václavovi jsem jiná data v matrikách nenašel. I jeho další osud se může v budoucnu odhalit z jiných historických materiálů. Také o Barboře a Alžbětě jsou v medlovických matrikách uvedena pouze data narození. To však lze snadno vysvětlit sňatkem mimo osvětimanskou farnost. Synové 1807-Štěpán, 1809-Jan, 1812-Havel, 1819-Cyril a 1821-Fabián významně rozšířili rodový strom v Medlovicích a okolí. Další dcera Marina se provdala v obci.

Proberme si teď osudy jednotlivých Fabiánových synů. 1807-Štěpán (nar. 23.3.1807) je posledním významným představitelem rodu Náplavů z Medlovic oné staré generace sedláků. Jakoby přesně kopíroval život svého otce. S Terezií Šenkyříkovou, dcerou domkaře z Medlovic, se oženil 29.4.1828 již ve 21 letech.

Velmi čitelný vlastnoruční podpis Fabian Naplawa Otecz + Joseph SSenkiřik Otec newiesti

Od svého příbuzného Ondřeje Náplavy odkoupil Štěpán usedlost s čp. 18, kde se se ženou usadili. Byl také mimořádně schopným hospodářem. Byl zvolen také jako otec fojtem v obci, byl významný medlovický sedlák, ale také jako jeho otec byl mimořádně plodný. S Terezou měl celkem 14 dětí, z nichž 6 dospělo a založilo své rodiny v obci a okolí. Synové 1836-Štěpán, 1839-Fabián a 1845-Albín jsou pokračovateli otcovy linie. Jejich život je spojen s druhou polovinou XIX. století. Zmínit je třeba i nejstarší dceru 1828-Teklu. Je typickou představitelkou dcer pečovatelek o sourozence, když její matka byla mnohonásobnou matkou. Tekla, která se nikdy neprovdala, nakonec měla nemanželského syna 1859-Ruperta Náplavu.  Štěpánovou osobou končí éra mimořádného vlivu Náplavů na život v obci. Poslední roky svého života u něho dožil jako podruh strýc Tomáš.

Druhým synem 1779-Fabiána byl 1809-Jan (nar. 29.3.1809). Ani Janovi nebylo dopřáno zdědit rodný grunt s čp. 30. Jan už tak úspěšný v životě nebyl jako jeho bratr Štěpán. Po návratu z vojny již na něj majetek na rodném statku nezbyl. Našel si ženu Veroniku Střižíkovou v sousedním Hostějově a 18.6.1837 se s ní oženil:

Zápis doplněn o informaci o uložených dokumentech.

Manželé se usadili na podsedku čp. 1 v Hostějově. Velkého majetku však nenahospodařili. Měli spolu s Veronikou 6 dětí. Synové zemřeli v dětství a všechny jejich 4 dcery po dosažení věku šly do služby v Brně a Vídni a následně se provdaly ve světě. 1842-Karolína i 1850-Anna měly za svobodna z dob, kdy byly ve službě, nemanželské děti, které nesly příjmení Náplava. I o jejich osudu se v příští kapitole zmíním.

Teprve třetí syn 1812-Havel (3.8.1812) byl oním vyvoleným, kdo zdědil rodný grunt. Když dospěl a vrátil se z vojny, byl již jeho otec po smrti. Starší bratři byli zaopatřeni, tak dle rodových tradic přebírá jako nejstarší plnoletý syn celý statek čp. 30. Havel Náplava jménu svého děda ani svému otci jistě hanbu neudělal. Žil a hospodařil na rodném gruntě, kam si přivedl manželku Barboru Vrtalovou z Osvětiman po svatbě 30.5.1837:

Měli spolu také velký počet dětí. Narodilo se jim jich celkem 10. Jen Josef a Celestýn zemřeli v dětském věku, ostatních 5 synů a 3 dcery dospělo a všichni založili rodiny. 1839-Havel, 1842-Basil, 1844-Matouš, 1849-Štěpán a 1856-Silvestr jsou pokračovateli Havlovy linie. Všichni synové pak významně rozšířili rodové linie Náplavů po Moravě i po světě.

Když dospěl čtvrtý Fabiánův syn 1819-Cyril (nar. 8.3.1819), byl již rodný grunt v péči jeho bratra Havla. Nezbylo, než aby si své štěstí v životě vybojoval sám, vždyť již jeho rodiče byli po smrti. Našel si ženu Annu Šáchovou z Újezdce a usadili se na hospodářství čp. 15 v Medlovicích.

Živil se také sedlačinou a měl s Annou 8 dětí. Nejmladší Hilarš zemřel v 6 letech, ostatní vyrostly. Anastázie, Jan a Šimon rodiny nezaložili, o 1846-Václavovi mimo datum narození v matrikách další data nejsou uvedena. Dodatečně se ke mně dostala informace o jeho tragické smrti v době Prusko-rakouské válce v roce 1866. 1853-Antonín a 1855-Kleofáš jsou pokračovateli Cyrilova rodu v obci. Ovšem v roce 1864 Anna umírá. Cyril si po roce vzal druhou ženu Annu Pištěkovou. S ní měl ještě 2 syny. Fabián po půl roce života umřel, ale starší 1867-Cyril je dalším pokračovatelem rodu.

Nevím, zda se stále ještě v popisu orientujete, ale musím zmínit posledního Fabiánova syna 1821-Fabiána mladšího (nar. 6.10.1821). Když dospěl, našel si Viktorku Střižíkovou, kterou si 7.1.1852 vzal za ženu. Jeho žena však po porodu dcerky Františky churavěla a do půl roku po porodu dne 1.7.1853 umírá. Fabián si již 18.8.1853 bere svou druhou ženu Josefu Šenkyříkovou, sestřenici manželky svého nejstaršího bratra Štěpána.

Zápis je doplněn podpisy,  přičemž otec nevěsty třemi křížky stvrdil i souhlas se sňatkem. Štefan relativně vypsaným rukopisem připojil vlastnoruční podpis .    

Ve stejný den, kdy se Fabián žení, umírá dcera Františka z prvého manželství. Plodný život Fabiána s Josefou na usedlosti čp. 24 je však spojen s kapitolou druhé poloviny XIX. století.

Medlovice však nejsou na konci XVIII. století domovem pouze potomků Havla Náplavy. Žijí zde na přelomu století i potomci 1727-Jana Náplavy respektive jeho syna 1750-Matěje Náplavy a to na chalupě s čp. 35. Nejstarší syn 1785-Jan umírá svobodný ve svých 26 letech. Štafetu nejstaršího přebírá 1792-Matouš (nar. 30.8.1792). Jeho další osud jsem našel až v matrice oddaných v obci Ježov. Zde si Matouš dne 3.7.1831 bere ve svých 39 letech za ženu Alžbětu Plškovou z Ježova. Lze předpokládat, že nebyla jeho prvou ženou, ale o jiném Matoušově sňatku či potomstvu z předchozích let není nikde zmínky. Ze svazku s Alžbětou se v Ježově narodily dvě děti – František a Rozálie. Obě však umírají v dětském věku. Jaký byl další osud Matouše a jeho ženy, se mi také nepodařilo najít. Záznamy končí úmrtím dcerky.

Druhý Matějův syn 1796-Fabián (nar. 13.6.1796) přebírá po otci po sňatku s Alžbětou Malčíkovou dne 9.11.1817 rodnou chalupu. Záměrně nepíšu o statku ale  chalupě, neboť Fabián je v matrikách uváděn také jako domkař. Narodilo se jim 5 dětí. Prvorozený syn Matěj zemřel do roka po narození. Ostatní děti se dožily dospělosti. Nejstarší syn 1823-František  se však neoženil, zemřel jako svobodný domkař v roce 1858. V roce 1861 umírá  Alžběta, manželka Fabiána st., což jej zcela položilo a již nebyl schopen sám se o chalupu starat.

Chudobnou chalupu po otci převzal syn 1826-Havel (nar. 12.10.1826), který si vybral za ženu Františku Uherkovou, která asi také majetek do chalupy nepřinesla. Založili spolu rodinu 18.1.1853, ze které se narodili 2 děti. Rosinka umírá po roce života a Celestýn se nedožil ani roku. Ještě dříve, než však v roce 1855 umírá Celestýn, zemřel jeho otec Havel na choleru, jak uvádí matrikář. Vdova se pak znovu provdala za vysloužilého vojáka Antona Opavského.

Chalupa s čp. 35 nakonec připadla nejmladšímu ze synů 1831-Jakubovi (nar. 6.7.1831). Ten si našel v Medlovicích Mariannu Vaculíkovou, kterou si vzal za ženu 9.10.1861. V době jeho svatby již byla po smrti Jakubova matka. Všech pět dětí Jakuba a Marianny však skosila TBC již v kojeneckém věku. Sama Marianna také umírá na TBC. Tím vymírá celá větev Náplavů z čp. 35.

Tragický příběh Fabiána je v kontrastu s osudem jeho bratra 1799-Petra (nar.15.5.1799). Ten se narodil v Medlovicích, ale dospělosti dosáhl až v  době, kdy se jeho otec na posledních několik let života s rodinou přestěhoval do Osvětiman. Petr si proto logicky našel ženu v Osvětimanech. Byla jí Tekla Skřivanová, kterou si vzal za manželku 31.1.1827:

Petr, který byl pouze podruh na hospodářství otce, se po svatbě osamostatnil. S manželkou si propachtovali půdu a hospodařili jako podsedníci na hospodářství s čp. 88. Měli spolu na tuto dobu malý počet dětí – pouze 3. Ale všechny vychovali, vedli je svým příkladem k píli a pracovitosti. To se ukázalo důležité pro další vývoj rodu v Osvětimanech. Synové 1828-Bernard (nar. 8.7.1828) a 1835-Jan (nar. 12.5.1835) jsou pokračovateli rodu, respektive zakladateli současné linie Náplavů žijící podnes v obci. Zejména Janovo potomstvo rozšířilo rod Náplavů o řadu schopných a pracovitých lidí.

Poslední Matějův syn 1802-Melichar (nar. 3.1.1802) také dopěl až po přestěhování rodiny do Osvětiman. Zde si také našel manželku Mariannu Slukovou. Usadili se v Osvětimanech na čp. 84. Melichar se živil jako pasekář. Dnes bychom spíše řekli , že byl lesník či dřevorubec. Jejich manželství však zůstalo bezdětné a tato větev také vymírá bez potomstva.

Připomenout si musíme posledního potomka z Martinovy linie v Medlovicích. Byl jím syn 1731-Václava 1785-Jiří (nar. 31.3.1785). Ten si vybral za ženu Annu Cibulkovou z Medlovic a převzal po otci usedlost s čp. 10. S manželkou Annou měli 8 dětí. Do jejich života krutě zasáhl osud. Tři z dětí zemřely v dětském věku, z toho byli dva synové. Poslední syn 1810-Havel, potenciální pokračovatel rodu, zemřel svobodný spolu s oběma rodiči v období epidemie cholery v roce 1836. Dvě dcery v tragické době již byly provdané a žily mimo obec. Pravděpodobně obě neprovdané nejmladší dcery odešly po osiření k jedné z provdaných sester, zde se asi i provdaly a o dalším jejich osudu mnou nebylo nic nalezeno. Tím prakticky po meči vymírá celá tato linie Náplavů z Medlovic.

Tím však výčet Náplavů žijících v této době v Medlovicích ještě nekončí. Nesmíme zapomenout na 1746-Františka  žijícího s Barborou Trlidovou na chalupě s čp. 63. Víme, že se do Medlovic přestěhoval ze Stříbrnic a v roce 1791 zde založil rodinu. V chalupě se narodilo 8 dětí, ovšem jen 1793-Sebastián (nar. 17.1.1793) a 1805-Antonín (nar. 2.6.1805) se dožili dospělosti. O Antonínovi však v dalších matrikách není již další záznam. Zbývá tedy jediný potomek této linie, který v obci zůstal a tím je Sebastián.         

Sebastiánův dlouhý život byl pravděpodobně velmi těžký. Chudý synek domkaře byl naverbován k armádě. Jako vysloužilý voják se v relativně pozdním věku oženil a to až poté, co mu jako vysloužilci z napoleonské války byla propachtována půda. Nejasné z matrik je, zda se jeho prvé dvě děti 1829-Josef a 1831-Bartl nenarodily z případného prvého manželství, o kterém však v matrikách není zmínka. Ovšem regulérní sňatek s manželkou Barborou Sabáčkovou z Újezdce je v matrice uveden až v roce 1833. Sebastian měl celkem 6 dětí.          Z toho počtu se jen 3 dožily dospělosti – 1834-Lukáš, 1840-Albín a 1842-Magdaléna.  Sebastián se po ovdovění znovu oženil v 55 letech. Vzal si vdovu Annu Pospíšilovou, se kterou již neměli žádné děti, ale prožili spolu dalších 25 let života.

Každou kapitolu končím popisem života Náplavů na Znojemsku. Nebude tomu jinak ani v této kapitole. V závěru minulého století žije v Křepicích bohatý sedlák Georg Náplava s manželkou Veronikou roz. Vránovou na statku s čp. 29.  Mají spolu v tuto dobu již 4 děti. Pokud budu popisovat jeho rodovou linii, musím především zmínit jeho nejvýznamnějšího syna 1792-Františka (nar. 11.8.1792). Jeho život byl dozajista mimořádně pestrý. Je dědicem otcových statků a jeho následovníkem, který s mnoha peripetiemi žije na Znojemsku ale i mimo něj.

Františkova životní cesta začíná po dosažení plnoletosti pravděpodobně vojenskou službou. V chronologickém pořadí dat z matrik je další událostí jeho života narození syna 1818-Vincence 20.2.1818. Matrika uvádí Vinckovu matku – Annu Tretterovou, dceru půlláníka Jiřího Trettery. Tu si však František bere za manželku podle matriky M 13390 až 18.2.1822:

Za pět let společného života Františka s Annou se narodily jejich další 4 děti. Tedy alespoň podle matriky narozených M 13385. František v tu dobu kupuje usedlost čp. 1 v obci a lze se jen domnívat, že jeho majetek se rozrůstá. Ovšem nejasné zůstává období roků 1827 – 1828. Anna roz. Tretterová umírá 7.10.1827, ale již  23.11.1827 je uváděno datum narození Františkovy dcery Kateřiny. Prostě tato data k sobě vůbec nesedí. Matkou další Františkovy dcery Františky (nar. 15.1.1829)  je dle matriky M 13385 Anna rozená Mandatová. Jejich sňatek jsem v matrikách Křepic nenašel. S Annou číslo 2 měl František ještě jednu dceru Annu. Obě tyto děti, tak jako již zmiňovaná Kačenka, umírají v raném dětství. I Anna Mandatová umírá 3 dny po porodu druhé dcery.

Vdovec František se však za pět měsíců po smrti druhé ženy znovu žení. Dne 1.6.1831 si bere z ženu o 6 let starší ženu Kateřinu:

Catharina Mixner byla pravděpodobně německé národnosti, byla rovněž vdovou, ale současně šafářkou na velkostatku ve Wirthu v Dolních Rakousích, kam se po čase František s manželkou a celou rodinou mimo Vincence přestěhoval. V této době je sice Františkův otec Jiří (Georg) již po smrti, ale jeho matka Veronika roz. Vránová však v obci stále žije. Ta pravděpodobně pečuje o nezletilého Vincence do doby dosažení jeho plnoletosti. Z matrik lze zjistit, že měl František z prvého manželství ještě 2 syny Františka a Šimona, kteří se s ním pravděpodobně do Rakous stěhují. Lze předpokládat, že právě oni jsou zakladateli linií rodu Náplavů od této doby trvale žijících na německy mluvícím území.

Ovšem matrika oddaných farnosti Mikulovice následně uvádí, že dne 12.5.1842 si vdovec František bere za ženu vdovu Alžbětu Fraňkovou a usazují se v Újezdě u Mikulovic. František se po smrti své třetí ženy na stáří vrátil na Moravu. Jeho synové však již zapustili kořeny v Rakousku.  

Jak jsem již napsal, pokračovatelem Františkovy linie na Moravě byl jeho syn 1818-Vincenc. Ten se již ve svých 20 letech 13.2.1838 žení s Rozálií Krchňavou z Křepic. Z otcova majetku však mnoho nezbylo. Rodina se usazuje na chalupě čp. 24 v Křepicích. Zde se jim narodily 4 děti, které však všechny umírají v kojeneckém věku. Sama Róza v roce 1846 umírá. Ještě téhož roku se Vincenc znovu žení a bere si dceru hostinského z nedalekých Vevčic Kateřinu Stixovou. Po čase tuto živnost sám přebírá. Z tohoto vztahu se Vincencovi narodily ještě 2 děti. Ale to je již o kapitolu dál.

Již v minulé kapitole jsem zmínil mladšího ze synů 1744-Martina Náplavy, kterým byl 1772-Kašpar Náplava. Když se na konci minulého století oženil s Josefou rozenou Stehlíkovou z Horních Dunajovic, usadil se v Mikulovicích, kde se živil jako zemědělec. Uváděn je jako čtvrtník z čp. 121 později z hospodářství čp. 107. Matriky uvádí jejich 7 narozených dětí. Pouze synové 1803-František a 1812-Filip a dcera Kateřina se však dožijí dospělosti. Také jsem již uvedl, že u Kašpara na výměnku dožili svůj život jeho otec Martin a Kašparova nevlastní matka Anna pův. Čaboráková.

Ale i v rodině Kašpara Náplavy dochází k proletarizaci. Z matrik se nedá zcela přesně vyčíst, co bylo příčinou ekonomického úpadku v rodině, ale starší z Kašparových synů 1803-František (nar. 28.1.1803) žil v otcově domě jen jako podruh a teprve až ve svých 45 letech se oženil s Annou Marií Brichtovou. O jejich datu sňatku jsem nenašel záznam. Vnucuje se však domněnka, že tento sňatek nebyl Františkovým prvým. Ovšem žádná z matrik, pod které spadají  Mikulovice, neuvádí jeho jinou ženu, ale ani žádné Františkovo potomstvo. Manželství s Annou nemělo dlouhého trvání. František již v roce 1853 umírá na mrtvici. Z jeho tří dětí přežil dětství pravděpodobně pouze 1850-František, neboť jsem nedohledal jeho úmrtí v dětství. Jeho další osud mi tak zůstal utajen, neboť se vdova pravděpodobně znovu provdala mimo Mikulovice a syna vzala do nového bydliště.  

Poněkud pozitivnější je osud druhého Kašparova syna 1812-Filipa (nar. 24.4.1812), který se vyučil sklenářem a tímto řemeslem se živil. Do rodných Mikulovic si přivedl svou ženu Juliánu Bründlerovou a usadili se v chalupě čp. 72. Zde se jim narodilo 7 dětí. Tři z nich umírají v kojeneckém věku. O synech 1834-Františkovi a 1839-Filipovi a dcerách Anně (1841) a Magdaléně (1844) lze předpokládat, že se dožili dospělosti. Ovšem datum narození nejmladší dcery je posledním záznamem o této rodině z matriky Mikulovic a její další osud jsem již nedohledal, neboť se rodina přestěhovala. Zase bych předpokládal, že Filipa donutila ke změně ekonomická situace v místě. Myslím, že i zde se v budoucnu objeví návaznost Filipových synů na současné příslušníky rodu.

Hledání rodových linií na Znojemsku se v této době jeví jako velmi obtížné, neboť zde již z předchozí doby nebyla tak pevná vazba poddaných ke své vrchnosti, jednotlivci celkem běžně přesídlovali mezi obcemi, uzavírali sňatky i mimo hranice panství. Po roce 1848 se pak možnosti ještě rozšířili a došlo k migraci i mimo území Moravy díky blízkosti Rakouského území. Zejména Vídeň ale také Brno a okolí skýtaly lepší možnosti obživy než chudší venkov. Předpokládám, že řada Náplavů žijících dnes na území Rakouska ale i v Německu, má své kořeny na Znojemsku.