1850–1900:
Expandování rodu. Kam jsme až došli?

Dokončení transformace  Rakouska k rozvinuté průmyslové společnosti, zejména zrušení nevolnictví v roce 1848, se samozřejmě promítlo i do osudu rodu Náplavů. Jestli doposud převážná většina příslušníků rodu žila v obcích buchlovského panství či v přilehlých okolních obcích, nyní se postupně jednotliví příslušníci začali stěhovat do nově vznikajících průmyslových center mimo tuto oblast na Moravě i mimo Moravu. Proto jsem i tuto kapitolu nazval „Expandování rodu“. Pro mne to především znamenalo rozšířit okruh matrik dalších a dalších obcí, které jsem musel prohlédnout. Mnohdy mi v tomto hledání pomohla náhoda, jindy předchozí znalost současného pobytu Náplavů v rámci ČR. Jindy naopak mé hledání u některých jednotlivců skončilo a jejich další osud mi zůstal utajen. V rodové kronice se postupem času začala objevovat tzv. bílá místa.

Naopak na druhou stranu přibylo v matrikách řada informací, které pomohly blíže se seznámit se životem některých příslušníků rodu, dozvědět se i řadu informací jako zajímavost o daném člověku. Mnohdy se na tom podíleli místní duchovní, kteří tyto matriky vedli, neboť vpisovali např. do matriky narození i informace o sňatcích uvedených osob nebo naopak záznam o datu úmrtí. Jindy zase dopsali informaci o emigraci uvedené osoby a podobně.

V rámci uvolňování poměrů v Rakousku – Uhersku ke konci století dochází ke změnám i v zápisech v matrikách. Zejména ve farnostech s převahou česky mluvícího obyvatelstva jsou již zápisy vedeny v češtině a latinkou. Navíc vývoj české řeči této doby se již prakticky shoduje se soudobou podobou jazyka. Ještě jedna zajímavost vyplývá z matrik. Záznamy jsou vedeny ručně, ale je patrný posun ve vývoji vzdělanosti. Vyskytuje se v zápisech méně pravopisných chyb a záznamy jsou vedeny krasopisně. To umožňuje přesnější identifikaci osob a lepší vyhledávání v matrikách. Také většina podpisů svědků, rodičů či snoubenců svědčí o gramotnosti populace díky povinné školní docházce.

Budeme-li sledovat sociální posun uvnitř příslušníku rodu, zjistíme, že se mezi Náplavy již v tuto dobu objevují osobnosti, které se díky svým schopnostem, píli i ctižádosti postupně vypracovávají na vyšší příčky společenského žebříčku. Přesto lze konstatovat, že převážná část příslušníků rodu si v tuto dobu své postavení spíše zhoršila (byla zproletarizována). Na všechny tyto jednotlivosti pak upozorním v dalším textu. Pokud jde o předávání gruntů potomstvu, došlo po roce 1848 k zásadní změně, kdy ze zákona přednostní právo dědictví přecházelo na nejstaršího syna.

Pojďme spolu sledovat osudy příslušníků rodu v ustálené podobě tohoto textu. Začněme kolébkou rodu – Stříbrnicemi. V obci se do této doby zachovaly tyto rodové linie: na čp. 1 potomstvo 1722-Pavla Náplavy, respektive jeho syna 1751-Václava a na čp. 13 pak Pavlovo potomstvo jeho syna 1757-Jana. Nejrozšířenější linie rodu ve Stříbrnicích v této době tvořilo potomstvo 1718-Václava. Samostatnou linii založil jeho syn 1743-Ondřej na chalupě s čp. 111. Nejvýznamněji však jsou v obci zastoupeni potomci jeho syna 1753-Václava na gruntu s čp. 75. V tomto pořadí pak budu v dalším textu pokračovat v popisu zástupců rodu.

Z minulé kapitoly víme, že pokračovatelem rodu na gruntu čp. 1 je nejmladší Cyrilův syn 1810-Martin. Žezlo po otci přebírá jeho nejstarší syn 1841-Fabián, narozený 15.8.1841, tedy na konci feudálního uspořádání poměrů v monarchii. Jeho plodný život je již spojen s druhou polovinou století. Fabián si za ženu vybral Mariannu Výstupovou ze Stříbrnic, kterou si 25.10.1870 bere za ženu.

Fabiánem byl definitivně dokončen přechod stříbrnických sedláků  z původní rychty č.1 na domkáře a drobné řemeslníky. Spolu s manželkou Marií měli 11 dětí. I mezi nimi si však smrt v podobě smrtících nákaz (neštovice, TBC, meningitis) vybrala vysokou daň. Přesto 6 z jejich dětí se dožilo dospělosti. Fabián byl nucen v průběhu života svůj podíl na gruntu odprodat bratrovi a koupil v obci chalupu s čp. 202.

Pokračovateli Fabiánovy rodové linie se pak stali synové 1881-František a 1882-Filip. O jejich osudu jsou v archivních matrikách pouze útržky informací. Oba již patří ke generaci, do jejichž života zasáhla 1. světová válka. Oba však tuto dobu přečkali a začali svůj život budovat v samostatném Československu. O tom však více v dalších kapitolách.

Na gruntu spolu s Fabiánem hospodařil i jeho mladší bratr 1848-František, který se narodil v období revolučních událostí 2.7.1848. V jeho životě figurují 2 ženy. Shodou okolností obě se jmenovaly Ludmila a aby toho nebylo málo, měly i podobná příjmení. Jedna se jmenovala za svobodna Kočařová a druhá Kovačová. To mě při hledání v matrikách trochu mátlo. Svou prvou ženu si František našel ve  Stříbrnicích na čp. 27 a oženil se 29.1.1873. Narodily se jim 2 děti, dcera a syn. Ludmila však po narození syna Jana umírá. František byl nucen situaci řešit a proto se jako vdovec se 2 malými dětmi brzo po ovdovění podruhé žení. Se svou druhou ženou Ludmilou měli dalších 6 kluků. Bohužel poslední dva umírají při nebo těsně po porodu. Rodovou linii obohatil František o syny 1878-Jana, 1880-Františka, 1882-Vincence a 1885-Ignáce. Všichni synové prožili své dětství na sklonku  XIX. století v období relativního klidu bez válečných vřav, ale života plného tvrdé dřiny. Pouze Jan se ještě na počátku XX. století stihl oženit s Marií Součkovou z Újezdce. Ale ani jemu se bojové fronty světové války nevyhnuly.

Ovšem jeho bratři již tolik štěstí neměli. Čekala je mobilizace a  období plné útrap na frontách prvé světové války. Vzhledem k tomu, že o Vinckovi jsem již nenašel další záznamy, předpokládám, že se z válečného bojiště již nevrátil. Ale to je již o kapitolu dál.

Z potomstva po 1787-Markovi z původního gruntu čp. 13 ve druhé polovině XIX. století žijí ve Stříbrnicích bratři 1819-Marcel a 1822-Inocenc se svými rodinami. Oba již mimo původní rodný statek, oba čerstvě ženatí se sestrami Matyldou a Karolínou. Na chalupě s čp. 133 žije Marcel s Matyldou. Dětí se jim rodí jako máku, ale jen málo z nich má to štěstí dožít se dospělosti. Vždyť asi v chalupě moc majetku nebylo. Marcel byl domkař, drobný řemeslník. Dožil se věku 76 let a tak se mohl ještě těšit z vnoučat. Jeho žena se tolika let nedožila. Umírá v 60 letech s diagnózou – silný kašel. Jediným mužským potomkem navazujícím na tuto linii se stal 1845-Fabián (nar. 17.1.1845). I ten si však musel počkat, než si mohl dovolit založit rodinu. Vždyť se ženil až v 36 letech. Našel si ženu v Medlovicích na chalupě s čp. 29. Jmenovala se Marie Mertová a 19.1.1881 si jí bere za manželku. Zápis je opět rozdělen na dvě stránky:

V matrice je uveden záznam o termínu ohlášek, doklad o povolení k sňatku a nakonec prohlášení otce nezletilé nevěsty, kterým dává souhlas se sňatkem a podpisy svědků.

Společný život začali novomanželé u rodičů v Medlovicích a zde žili do doby, než se jim poštěstilo koupit domek čp. 163 ve Stříbrnicích. Teprve zde se jim narodilo celkem 5 dětí. Dvě dcerky však umírají v dětském věku. Až v závěru století se jim narodili dva synové – 1893-Josef a 1897e-František. Oba čekala v životě strastiplná cesta přes bojiště 1. sv. války. O tom však zase o kapitolu dál.

Na rozdíl od bratra nebyl Inocencův život dlouhý. Dožil se pouhých 40 let. S manželkou Karolínou se usadili na chalupě čp. 164. Za 15 společných let života se jim narodili 4 děti, jedno z nich však při porodu zemřelo. Jako zajímavost je třeba uvést, že prvorozený syn 1847-Jan (nar. 26.1.1847) se narodil ještě před sňatkem jeho rodičů, kteří uzavřeli sňatek až 8.2.1847:

Jak jsem již v minulé kapitole uvedl, Karolína po ovdovění sama vychovala jejich 3 syny – 1847-Jana, 1853-Františka a 1860-Josefa a dožila svůj život v 60 letech. Také v této chalupě si bída asi pravidelně podávala dveře s nouzí. To se promítlo i do života jejich synů.

Na chalupě zůstal nejstarší Jan, který si do domu přivedl dceru z chalupy – Annu Vlachovou. Tu si dne 30.4.1872 ve Stříbrnicích bere za ženu:

Svatba proběhla ten den, kdy se jim narodil prvý syn Marcel. Asi to žádná velká veselka nebyla, když sňatek probíhal za asistence porodní báby. A pak to šlo jako na běžícím pásu, jedno dítě za druhým. Celkem jich spolu měli Jan a Anna 10. Ale jak často se rodily, tak často si pro ně chodila ta s kosou. Souchotě, záškrt, neštovice byly v chalupě jako doma. Z deseti dětí se prokazatelně dožili dospělosti pouze 2 synové – 1876-Ignác a 1883-Petr. O posledních třech dětech v matrice mimo narození není jiný záznam. Také Petr bohužel ve 24 letech v roce 1907 jako svobodný umírá na TBC.

Pokračovatelem rodové linie se tak stal jediný Ignác. Ignác měl asi v životě velké ambice. Nosil v sobě sen o vypracování se z chudého synka na úspěšného člověka, který jej asi motivoval celý život. Nelze se divit, vždyť ve svém dětství okolo sebe neviděl nic jiného než bídu a smrt. Proto si za manželku vybral dceru mlynáře ze Stříbrnic v touze po vybřednutí z chudých poměrů.

Novomanželé se usadili v Buchlovicích. Po jejich sňatku se jim narodila dcerka, která však záhy v kojeneckém věku umírá. Pak již v matrikách narozených není jiný záznam. Až z dat emigrantů do Ameriky jsem objevil, že v roce 1907 Ignác z Buchlovic emigroval do Ameriky. Ovšem v imigračních záznamech z USA o manželce záznam chybí. Zcela logicky lze předpokládat, že Milada už v tuto dobu byla po smrti. O všem dalším v  jeho životě pak napíšu v další kapitole.

O druhém Inocencově synovi 1853-Františkovi se mi mimo datum narození 2.7.1853 v buchlovických matrikách nepodařilo najít jiný záznam. To ovšem neznamená, že by jeho osud musel být tragický. Vzhledem k tomu, že jako druhorozený syn nemohl očekávat žádný majetek z chudé chalupy, lze předpokládat, že se své štěstí rozhodl hledat jinde ve světě. O tom však v buchlovických matrikách nelze najít doklad. Tuším, že se v budoucnu objeví rodová návaznost na tohoto předka.

Posledním synem byl 1860-Josef (nar. 23.3.), který si zvolil obdobnou životní cestu jako jeho bratr Jan. Za manželku si zvolil Františku Vlachovou, ze stejné chalupy jako byla Janova žena Anna. Také oni v životě třeli bídu s nouzí. Jen těch dětí v domě nebylo tolik. Celkem se jim narodily 4 dcery. Tři z nich však brzy umírají a tak jediná zůstala nejmladší 1893-Františka. I tu však potkal krutý životní osud. O tom však zase až v další kapitole.

K potomstvu po 1787-Markovi patří i jeho dcera 1829-Cecílie, o které se musím zmínit na tomto místě. Tím důvodem je skutečnost, že nejmladší Markova dcera porodila za svobodna dceru 1858-Magdalénu (nar. 24.5.1858), která po matce nosila příjmení Náplavová. Ta nejvýznamnější informace je o tom, že si Magdaléna dne 11.7.1883 vzala za muže Jana Náplavu ze Stříbrnic:

Není asi zcela náhodou, že v této rodové linii je to již třetí případ sňatku v pokrevním příbuzenském vztahu a to nemám dosledovány případy pokrevních sňatků mezi příbuznými s rozlišným příjmením v důsledku změny jména žen po sňatku. Z logiky textu však bude dobré, abych další osudy rodiny popsal v části týkající se 1859-Jana Náplavy.

Pojďme si ještě připomenout, že na gruntu s čp. 13 se narodila Janu Náplavovi a Kateřině Bužkové dcera Antonie, která se přivdala dne 21.11.1849 na grunt s čp. 18 za Františka Náplavu. Prokazatelně tedy manželé spolu na přelomu století ve  Stříbrnicích žili a hospodařili. O tom jsem se zmínil již v minulé kapitole. Tím výčet potomstva po Pavlu Náplavovi (1722) v obci na tomto místě končí.

Seznam Náplavů ve Stříbrnicích však zdaleka není u konce, neboť jak již  jsem uvedl, nejvíce jsou a byli v této době v obci zastoupení potomci 1718-Václava Náplavy. Pro přehlednost je nutno v popisu začít 1822-Filipem žijícím na chalupě čp. 111, o jehož uzavřeném manželství s Konstancií roz. Pištěkovou v roce 1848 jsem se zmínil již minule. Také jsem uvedl, že jediným jeho pokračovatelem rodové linie je 1851-Josef, nar. 16.5.1851, neboť dalšími jejich dětmi byly 2 dcery. Josef si 7.11.1877 bere za ženu Annu Výstupovou ze Stříbrnic:

Manželský pár se usadil na hospodářství čp. 79 a živil se celý život zemědělstvím. V matrikách narozených jsou uvedeni jejich 3 synové – 1878-Jan, 1886-František a 1891-Leopold. Žádné jiné jejich děti v matrice nejsou. Všichni jsou dalšími pokračovateli rodové linie, přičemž Jan jako zřízenec u c. a k. Rakousko-Uherských drah pracoval ve Vídni. O dalším osudu všech tří si povíme v příští kapitole. Jejich plodný život je spojen až s XX. stoletím.

Nejpočetněji jsou ve Stříbrnicích zastoupeni potomci Václavova vnuka 1795-Josefa na gruntu čp. 75. Jelikož již z minulé kapitoly víme, že Josefův nejstarší syn Inocenc žil a hospodařil jako podsedník v Újezdci, budu nejdříve popisovat osudy jeho bratrů žijících ve Stříbrnicích. Prostřední syn 1831-Josef (nar. 30.1.1831) se po odchodu staršího bratra z domu a po změně pravidel dědických práv po roce 1848 stal majitelem rodného gruntu. Svou ženu Kateřinu Bartošíkovou si našel v sousedních Polešovicích, kde se s ní 4.2.1857 oženil:

Zápis je stvrzen podpisem otce, který dal svolení ke sňatku nezletilé dcery a podpisy (křížky) svědků.

I on patřil v obci k významným sedlákům stejně jako jeho otec. Jejich plodný život byl korunován 9 dětmi, z nichž jich 6 dorostlo pravděpodobně do dospělosti. O nejmladších z nich, Anně a Inocencovi, však mimo datum narození není v buchlovických matrikách nic. Jeho rodovou linii pak především rozšířili synové 1858-Vincenc, 1861-Josef a 1867-Arnošt.  I v Josefově rodině si však hromadné nákazy vybíraly své oběti. Upozornit chci zejména na prvého nositele jména Arnošt v této rodině, který se stal ve 3 letech obětí cholerové epidemie šířící se krajem po Prusko-Rakouské válce v roce 1866. O ní se však ještě zmíním na jiném místě této kapitoly.

Po Josefovi převzal hospodářství jeho nejstarší syn 1858-Vincenc (nar.29.9.1858). Co bylo příčinou jeho pozdního vstupu do manželství není z matrik patrné, skutečností však zůstává, že se Vincenc oženil až ve svých 37 letech dne 17.2.1896 s Filoménou Lukeštíkovou ze Stříbrnic, která byla o 12 let mladší a byla blízkou příbuznou ze strany matky:

To však nebylo na překážku tomu, aby se svou ženou nezplodil 6 dětí, přičemž otcem nejmladšího syna se stal ve svých 51 letech. Také jeho rodina se živila zemědělstvím a do života uvedla 4 potomky. Další dvě dcery jim zemřely v dětském věku. A ještě jednu zmínku o Vincově rodině jsem našel na stránkách stříbrnické farnosti. Když se v roce 1909 začal v obci stavět kostel, postoupili manželé Vincenc a Filoména Náplavovi část svého pozemku na jeho výstavbu.

Třetím ze synů 1831-Josefa Náplavy (1831), který se dožil dospělosti a rozšířil řady rodu Náplavů byl 1867-Arnošt (nar. 31.12.1867). Svou ženu Annu Cílečkovou si našel v Ořechově a zde s ní 17.2.1892 uzavírá sňatek:

Novomanželé se pak usazují v Polešovicích, kde se jim naskytla možnost převzít chalupu po prarodičích. Hospodařili spolu jako drobní zemědělci a vychovali 3 ze 6 svých dětí. Tři ostatní umírají v dětství. Jediným synem a tím také pokračovatelem rodové linie byl 1895-Václav. I on je zástupcem oné ztracené generace, která prošla válečnými útrapami 1.světové války. O jeho dalším životě si zase povíme příště.

Zalistujte v paměti o dvě generace zpátky k 1795-Josefu Náplavovi. Jeho nejmladším synem byl 1837-Antonín (nar. 16.2.1837). Ani on nepřišel zkrátka ve vypořádání rodinného majetku. Když se dne 24.4.1856 v Buchlovicích žení s Johankou, dcerou sedláka Grulicha, usazují se na hospodářství čp. 4 ve Stříbrnicích:

Zápis je doplněn německy psaným potvrzením souhlasu obou otců se sňatkem nezletilých snoubenců a dále podpisy svědků. Všechny podpisy jsou pouze křížky negramotných.

Jejich manželství bylo velmi plodné a přestože Anton sám 11.4.1881 umírá v plicním sanatoriu v Kroměříži na TBC, ale všech jeho 8 dětí se dožilo dospělosti a vstoupilo do života. Jen o Inocencovi jsem dohledal pouze datum narození a nebyl nelezen záznam o jeho  dalším životě či smrti. Ostatní rozšířili rodové linie Náplavů v obci i po světě. Vždyť mezi 8 Antonovými dětmi byla pouze jediná dcera Marie. O šesti synech jsou v buchlovických matrikách dostupné informace o dalším životě. Jde o tyto muže – 1857-Josefa, 1859-Jana, 1860-Antonína, 1865-Františka, 1867-Arnošta a 1875-Pavla. Pojďme si o nich něco říct.

Rodné hospodářství čp. 4 přebírá nejstarší 1857-Josef, který se za svůj krátký život 37 let stihl 3x oženit. Jeho prvou ženou byla Antonie Pištěková z Újezdce, se kterou uzavřel ve Stříbrnicích sňatek 7.6.1879. V manželství se jim narodil syn 1880-František, ovšem Antonie v listopadu 1881 umírá. Následujícího roku se proto Josef žení s její sestrou Marií (10.8.1882). Spolu měli tři dcery (Ludmilu, Františku a Annu). Ovšem i Marie rok po porodu nejmladší dcery v roce 1890 umírá. Již následujícího roku si nakonec Josef bere za ženu Marii Hrabcovou ze Stříbrnic dne 16.6.1891. Spolu měli ještě jednu dceru 1892-Marii. Ovšem již v roce 1894 Josef sám umírá. Vdova se pak znovu provdala, ale o všechny Josefovy děti se postarala a uvedla je do života. I tak dovede být život složitý! František se na počátku příštího století ožení, ale i na něj čekaly nástrahy válečných bojišť.

O druhém synovi 1859-Janovi (nar. 15.5.1859) jsem se již zmínil na počátku textu. S manželkou Magdalénou, rozenou také Náplavovou, se usadili na chalupě čp. 44. Čtvrtník Jan měl se ženou 7 dětí, z nichž 4 dorostly do dospělosti.  Z toho počtu byly 2 dcery a 2 synové – 1890-Josef a 1892-František. I na ně čekaly útrapy války. O Josefovi jsem jiná data nenašel (pravděpodobně válku nepřežil). František se z bojů vrátil. Viz další kapitola.

Třetí ze synů – 1860-Antonín (nar. 2.11.1860) si za ženu vybral Vincencii Dusíkovou ze Stříbrnic. S ní se 20.11.1888 ve Stříbrnicích oženil.

Záznam je doplněn souhlasem otce nevěsty se sňatkem nezletilé dcery, podpisy svědků a dále seznamem doložených dokladů ke sňatku.   

Koupili chalupu čp. 86 v obci. Antonín se živil řemeslem. Spolu vychovali všechny 4 své děti – 2 syny – 1889-Arnošta a 1891-Šimona Bruna a 2 dcery. Oba synové pak pokračovali v rozšiřování rodových linií. Ale to již v příštím století.

Dalším ze synů 1837-Antonína a Johanny roz. Grulichové byl 1865-František (nar. 20.5.1865). I on dostal do života podíl z rodového majetku a tak se živil sedlačinou.  Jeho manželkou se 29.9.1891 stala Filoména Čevelíková:

Zápis opět doplněn informací o datech ohlášek, souhlasem otce nezletilé nevěsty a podpisy svědků.

Pátým synem Antona byl 1867-Arnošt (nar. 15.1.1867). Ten vstupuje do samostatného života v závěru století, když si 13.11.1894 bere za manželku Annu Fialovou:

V závěru je opět záznam o provedených ohláškách, souhlas otce se sňatkem nezletilé nevěsty a podpisy svědků.

Benjamínkem mezi Antonovými dětmi byl 1875-Pavel (nar. 15.8.1875). Dospělosti dosáhl na přelomu dvou století a do manželství vstoupil až na počátku XX. století. Proto si o něm povíme příště.

Bude jistě pro přehlednost dobré vrátit se k nejstaršímu synovi 1795-Josefa, kterým byl 1819-Inocenc. Již v minulé kapitole jsem uvedl, že si vybral za manželku Annu roz. Janíkovou z Polešovic a pronajal si usedlost čp. 17 v Újezdci. Jako podsedník mnoho majetku neměl. O to více měl postupně doma hladových dětských krků. Celkem jich nakonec bylo v chalupě 10 a to ještě jedna dcera umřela při porodu. Všichni museli přiložit ruku k dílu, aby je statek uživil. Dřina, dřina a zase dřina a za to suchý krajíc. Ze 4 synů jsem dohledal životní cesty o třech z nich. Pouze o nejmladším 1859-Felixovi je v matrikách pouze datum narození.

Začněme s popisem o životě nejstaršího syna 1847-Bartoloměje (nar.3.6.1847). Na samostatnou životní cestu se vydal 13.11.1872, když si v Ježově bere za manželku Anežku Sukopovou:

V zápise doloženy doklady, potvrzena data ohlášek. Svolení otce nevěsty ku sňatku nezletilé a podpisy svědků.

Manželé si pronajali malé hospodářství s čp. 63 v Újezdci. Do roka se jim narodil syn 1873-Josef. Náhlý zápal plic následujícího roku předčasně ukončil Bartlův život ve 27 letech. Anežka se pak znovu provdala v roce 1875 za souseda Martina Rokytu. Josefa však vychovala a uvedla do života. O klidném a spokojeném dětství si Josef asi mohl nechat jen zdát. Josef byl připraven v životě udělat vše proto, aby jeho rodina nemusela strádat a nepoznala bídu, tak jako on. Našel si děvče v Osvětimanech a zde s Františkou Kuchařovou dne 30.6.1897 uzavřel sňatek.

Znovu na konci zápisu je seznam doložených dokladů, souhlas otce nevěsty se sňatkem, záznam o ohláškách a nakonec podpisy svědků.

Jejich manželský život se odehrál ve XX. století a proto jej popíšu v příští kapitole, jen uvedu, že se Josefův život z velké části odehrál za „velkou louží“ v Americe.

Ani třetí Inocentův syn 1849-Josef (nar. 18.4.1849) nemohl hovořit o blahobytu pod otcovskou střechou. Majetek v rodné chalupě nebyl a Josef byl nucen po dosažení dospělosti nastoupit do služby jako podruh na statek do Žádovic. Zde si také našel děvče – Kristýnu Slavíkovou. Až ve třiceti letech si jí však může vzít za ženu dne 15.7.1879:

V zápise jsou uvedeny doklady, které byly předloženy a dále je zde souhlas otce nezletilé nevěsty se sňatkem – záznam vyhotovil farář a otec připojil tři křížky.

Aby uživil rodinu nastoupil Josef jako horník do lignitových dolů. Josef s Kristýnou za svůj těžký život přivedli na svět minimálně 8 dětí. Pouze tři synové však přežili dětství 8 v chudé chalupě. Těmi syny byli 1882-Josef, 1886-Jan a 1892-Dominik. Na všechny čekal těžký život ale rozdílný osud. Dominik se zapsal zlatým písmem do knihy hrdinů 1.světové války. O tom všem pak v příští kapitole. Všechny zbývající dcery se provdaly na Moravském Slovácku.

Osud zavál rod prostřednictvím potomků Inocence nejen do dalších obcí Slovácka, ale následně i na jiný kontinent. Inocenc je názorným příkladem posunu sociální struktury ve druhé polovině XIX. století v Rakousku – Uhersku. Na jedné straně mu jako prvému z rodu je umožněn odchod z područí feudální závislosti na vrchnosti. Na druhé straně je na jeho životě možno ukázat, jak probíhalo hledání nových možností obživy formou pronájmu půdy, ale také proletarizace přebývajícího počtu obyvatel v zemědělských oblastech a jejich přesun jako pracovních sil do oblasti těžby surovin a rozvoje průmyslové výroby. Lze upozornit i na jev, kdy dochází k poklesu významu Uherského Hradiště jako centra kraje a naopak postupnému nárůstu významu sousedního Hodonína ležícího blíže Vídni a u zdroje surovin.

Obvykle jsem po stati o rodu Náplavů ze Stříbrnic pokračoval popisem života Náplavů v Buchlovicích vzhledem k tomu, že zde žijící příslušníci rodu jsou potomky právě rodáků ze Stříbrnic, zejména právě 1722-Pavla Náplava. Proto i v této kapitole se budu řídit ustáleným schématem textu. Z minulé kapitoly si asi pamatujete, že v druhé polovině XIX. století žili v Buchlovicích potomci 1746-Josefa Náplavy respektive jeho dvou synů Josefa a Františka.

Na chalupě čp. 201 zůstává hospodařit starší z Josefových synů 1794-Jakub s Annou, roz. Strakovou. Vychovávají své 4 dcery, které se právě chystají do samostatného života. Ovšem tím končí jedna etapa části rodové linie. Druhý z bratrů 1794-Matouš právě před polovinou století přišel o svou prvou ženu a vstupuje do druhého manželství s Terezou Daňhelovou. Pečují spolu o 3 děti z Matoušova prvého manželství, k nimž přibyl jejich společný syn 1848-Albín. V této době již Matouš bydlí na čp. 74 a nakonec se rodina přestěhuje do čp. 228 v Buchlovicích.

To vše je důsledkem rozšíření počtu osob bydlících pod jednou střechou. V této době totiž s Matoušovou rodinou žije jeho svobodná nevlastní sestra Klára se svými dětmi – dvěma dcerami ze čtyř dětí, které se ji za svobodna narodily. V minulé kapitole jsem zmínil rodinnou pospolitost Matoušovy rodiny a toto je jejím prvým dokladem. Nakonec se v Matoušově domě narodí další nemanželské dítě Terezka, dcera Matoušovy nejstarší dcery Barbory.

Na tomto místě musím připomenout zmíněnou historickou událost, která se tvrdě dotkla právě Matoušovy rodiny. V patách za postupujícími pruskými vojsky po vítězném tažení po bitvě u Hradce Králové a následně i po bitvách na území Moravy se krajem okolo řeky Moravy šířila epidemie cholery. Pojďme si ukázat, co o prvém případu nákazy v obci poznamenal do matriky zemřelých M 11464 farář z Buchlovic:

Jen v Buchlovicích na následky epidemie, jak uvádí historické prameny obce, zemřelo 39 lidí. V Matoušově rodině umírají postupně malá Terezka, Matoušova žena Tereza a také jeho sestra Klára, která se po ovdovění vrátila pod rodnou střechu. Dá se předpokládat, že se nákaza do domu dostala po kontaktu některého z příslušníků rodiny s nakaženým člověkem. Dnes již asi není podstatné, zda to byl umírající pruský voják, či někdo z místních, který byl nakažen. Jsme tu však svědky toho, že se člen rodiny zapojil pravděpodobně do křesťanské „pomoci bližnímu“ v nouzi. Původce nemoci ani dodržování hygienických a protinákazových opatření nebyly doposud známy. O to snadnější bylo šíření nemoci.

Matouš však vychoval tři syny a ti jsou pokračovateli rodové linie. Pojďme se je připomenout. Nejstarší je v matrice uveden 1838-Ignác (nar. 28.7.1838), který však běžně používal české jméno Hynek. Takto se objevuje i v jedné z matrik. Svou vyvolenou si našel ve Stříbrnicích na statku čp. 17.

Zápis je doplněn daty ohlášek a označením stran matriční knihy.

Jeho žena se jmenovala Marie Lukeštíková a byla dcerou čtvrtníka ze Stříbrnic. Snoubenci uzavřeli sňatek v Buchlovickém kostele 19.11.1862. Dva roky po svatbě se Hynek se ženou vrací do otcovského domu na čp. 201 do Buchlovic. Zde hospodařili jako podsedníci a postupně se svou pracovitostí dopracovali alespoň lepší životní situace. Vychovali syna Jana a dvě dcery Vincencii a Marii. Ale celkem se jim narodilo dětí 7. Bohužel 4 z nich nepřežili své dětství.

Po delším hledání v matrikách se mi podařilo najít záznam ze dne 5.9.1893 v matrice oddaných M 6558 obce Horní Újezd u Bystřice pod Hostýnem o sňatku 1867-Jana Náplavy (nar. 12.11.1867) s Marií Matyášovou, dcerou podsedníka z Horního Újezda:

Doložené doklady a záznam o ohláškách na závěr zápisu.

Asi Vám vrtá jako mě v hlavě, kde se synek z Buchlovic seznámil s dcerkou od Bystřice. Že by  při pouti na Hostýn? … Až jsem našel obrázek z vojenských manévrů v okolí Bystřice pod Hostýnem, na kterých se zúčastnil sám František Josef I.. To logicky znamená, že se zde v blízkosti nacházela vojenská posádka. A odtud je jen krůček k závěru, že zde Jan odsloužil svou vojenskou službu a našel si zde svou budoucí ženu. Zajímavostí je, že na svatbě Janovi byli bratranec František a strýc Albín, oba z Buchlovic. Novomanželé se zde usadili a založili samostatnou linii na dnešním Přerovsku. O tom však zase v další kapitole.

Druhým Matoušovým synem byl můj pra-pradědeček 1842-Jakub (nar. 24.7.1842). V té době jeho rodiče žili ve společném domě bratrů Jakuba a Matouše a také zde prožil své dětství. Jakub se těsně před svým 25. narozeninami 16.7.1867 žení:

Jeho nastávající byla o 5 let starší a Jakub se přiženil na hospodářství s čp. 61 v Buchlovicích. Celý život se živil jako rolník, ovšem velkého majetku nenahospodařil. S manželkou se později osamostatnili, když si postavili chalupu s čp. 448 na Smraďavce naproti pramenu sv. Anny. S manželkou Františkou vychovali 4 z jejich 6ti dětí. Dva synové jim zemřeli po narození. Jakub se dožil samostatného Československa a zemřel v požehnaném věku 82 let. Svou manželku tak přežil o 20 let.  Dvě dcery se provdaly v obci, starší ze synů – 1871- František (nar. 11.12.1871) byl životním světoběžníkem.

Z informací, které se mi podařilo posbírat o Františkovi jsem se dozvěděl, že se šel učit obuvníkem (ševcem). Náhoda tomu asi chtěla, že se dostal na svatbu svého bratrance Jana. Zde se totiž seznámil s Petronillou Plškovou, dcerou podruha z Horního Újezda u Bystřice pod Hostýnem. Tu si také v Horním Újezdu 17.7.1894, necelý rok po Janově svatbě, bere za ženu:

Seznam dokladů, zápis o ohláškách, podpisy svědků. Ženich prost vojenské služby.

Svatba z lásky však nebyla korunována majetkem. Vždyť Petra byla děvče z chudé chalupy. Vydali se proto spolu hledat štěstí do světa. František se začal živit řemeslem v Mistelbachu v Dolních Rakousích, pár kilometrů od Vídně. Jeho žena zde pravděpodobně chodila za posluhou. Tady se jim také narodil prvorozený syn 1897d-František (nar. 25.2.1897) – můj děda. Bohužel, ani zde se však rodině nepoštěstilo uchytit se. Navíc asi přišli o příjem z posluhy. Proto Františkovi nezbylo než se vrátit do Buchlovic k otci. Zkusil to v Buchlovicích se ševcováním, kterému se vyučil. Ovšem řemeslu bylo už na konci století odzvoněno, neboť se již rozjížděla průmyslová výroba, a proto se asi moc zakázek nehrnulo. V Buchlovicích se manželům narodily ještě 2 děti – 1899-Josef (nar. 2.6.1899) a Emilie (21.3.1901), ale nakonec František s rodinou odchází za prací a začíná se živit jako dělník v okolí Kroměříže. Usazují se s manželkou ve Věžkách u Kroměříže. Ale  to už jsme zase u další kapitoly.  

Doplním ještě informaci o druhém Jakubově synovi. O 1873-Vincencově existenci se mi v matrikách podařilo najít jediný doklad a tím je datum narození – 8.5.1873. Dodatečně byla zveřejněna i matrika zemřelých z prvé poloviny XX.století, ve které je záznam o jeho úmrtí v Buchlovicích. Mei těmito daty zatím žádné informace o jeho životě nevím.

Pojďme se nyní vrátit zpět k poslednímu synu 1797-Matouše Náplavy, kterého měl s Terezou Daňhelovou a tím byl 1848-Albín (nar. 9.1.1848). Byl jediným ze 4 dětí z tohoto manželského spojení, který se dožil dospělosti. Bylo mu pouhých 18 let, když mu zemřela maminka na choleru. To však již byl v učení asi mimo domov. Vyučil se krejčím a touto živností se celý život živil. V matrice oddaných pak můžeme najít záznam, že si dne 12.11.1872 bere za ženu dceru zámeckého zahradníka Antonína Kopečného, který do Buchlovic přišel z Kroměříže.

O Albínovi se pak ještě objevuje záznam, že byl svému synovci Janovi za svědka na svatbě v Horním Újezdě. Je to další doklad o tom, že Matoušova rodina do této doby žila pospolitě a vzájemně udržovali jeho potomci rodinné vztahy. To se již v budoucích generacích takto neopakovalo. V matrikách narozených se pak dozvídáme, že Albín a Kateřina měli 2 děti – dceru a syna. Chlapec však v roce a půl umírá a tak jediným potomkem byla nakonec dcera Františka, která se provdala za místního holiče Jaroslava Drahoráda. Tím ovšem vymírá Albínova větev po meči. Albín Náplava také na zakázku zhotovil místnímu hasičskému spolku v Buchlovicích jejich vlajku, o které je možno se dozvědět z kroniky tohoto spolku.

V druhé polovině XIX. století žijí v Buchlovicích také potomci druhého 1746-Josefova  syna Františka. Žije zde jeho nejstarší syn 1802-Anton s manželkou Helenou se synem a 5 dcerami. O jejich synovi 1832-Antonovi jsme si v minulé kapitole řekli, že se narodil jako nemanželský a teprve dodatečně jej otec legitimoval. A otcův život jakoby Anton doslova zkopíroval. Šel se učit ševcovskému řemeslu do Brna. Po vyučení se zde usadil a založil si na Starém Brně živnost. Při tom všem ševcování si pořídil v letech 1866 – 68 dvě nemanželské dcery Marii a Karolínu. Jejich matkou byla textilní dělnice Maria Rosalia Gans, pocházející jako nemanželská dcera německy mluvící matky z  Hořepníka na okrese Pelhřimov. Teprve 9.1.1877 si Anton bere Marii Gans za ženu. Antonova dcera Marie pak také ještě za svobodna měla 2 nemanželské děti, které jejich otec Theodor Dvořák dodatečně legalizoval a jejich matku si vzal za ženu. Karolína se provdala za řezníka z Oelsu v Dolních Rakousích. Tím ovšem také Antonova linie vymírá po meči.

Druhým Francovým synem byl 1806-Josef. Provozoval řemeslo a v polovině století se mu se ženou Annou (roz. Zapletalovou) narodili synové Josef a Jindřich. Sám Josef umírá v roce 1852 na TBC a toto rodové prokletí si vybralo i jeho syny. 1843-Josef (nar. 5.4.1843) se ještě stíhá 4.11.1869 oženit s Ludmilou Vybíralovou. S ní pak zplodil 2 děti – Annu a Josefa, ale po synově narození v roce 1873 sám umírá na TBC. V této době žije rodina na čp. 402 v Buchlovicích.

Také jeho bratr 1845-Jindřich (nar. 15.6.1845) zdědil po otci náchylnost na TBC. Nikdy se neoženil, vzhledem ke svému postižení. Provozoval kamenické řemeslo. V obci po něm zůstala kulturní památka, kamenná zvonička na návsi v Doubravách. Ta byla dokončena půl roku před jeho úmrtím v roce 1899. V matrice zemřelých je pak uvedena příčina smrti – hepatitis a nephritis (zánět jater a ledvin), což může být důsledek generalizované formy TBC. Tím také tato linie Náplavů vymírá po meči.

Rodovou linii 1776-Františka do dnešních dnů tak udržují potomci třetího ze synů 1812-Františka. Ten spolu s Dorotou Krystýnkovou začínal v Břestku. Až později se jim poštěstilo pronajmout si hospodářství v Buchlovicích, na kterém však dlouho obživu nenašli. Nakonec se stěhují opět do Břestku, kde se František živí jako domkař. Celkem se jim narodilo 9 dětí a 6 z nich dorostlo do dospělosti. Bohužel mladší ze synů 1846-Jan (nar. 31.12.1846) ve svých 21 letech umírá po úraze (dokopán koňmi).

Jediným pokračovatelem rodové linie se tak stal starší ze synů 1833-František (nar. 1833), neboť jejich ostatní děti byla děvčata. František byl podruhem u svého otce v Břestku v době, kdy se ohlížel po životní partnerce. Tu si našel v sousedních Boršicích. Jmenovala se Terezie Gabrielová, byla dcerou hofera a tak jejich manželství také začínalo z ničeho. Manželé se usadili na celý život v Boršicích a založili zde samostatnou linii Náplavů žijící v obci dodnes. Na sklonku života se k nim přistěhoval na výměnek ovdovělý Františkův otec. V životě pod chudou střechou vychovali oba své syny – 1870-Františka (nar. 9.3.1870) a 1872-Petra (nar. 27.4.1872).

Když dorostli oba synové, našli si své životní partnerky v blízkosti svého bydliště. Starší František si vybral za ženu Apolénu Zlámalíkovou z Boršic čp. 209, se kterou se 9.11.1897 oženil:

Jejich život je spojen s Boršicemi a nakonec i Dolními Rakousy, ale také především s XX. stoletím. Ale o tom až příště. Druhý ze synů Petr se žení za půl roku po bratrovi 22.4.1898 a bere si za ženu Cecíli  Jelínkovou ze Zlechova. Datum sňatku dohledán pouze ze záznamu o narození syna.

Jeho potomstvo v obci žije také dodnes, neboť se manželé usadili v této obci. I jejich život se však odehrál především po roce 1900 a proto o něm bude řeč až v další kapitole. Tím je prakticky dokončen výčet všech Náplavů pocházejících z rodové linie po Josefu Náplavovi (1746), který ji založil v Buchlovicích a na konci XIX. století již dosáhla hranic Brna, Bystřice pod Hostýnem, Boršic i Zlechova.

Už na počátku mého popisování historie rodu jsem upozornil na to, že postupem času se nejvíce rozšířil rod potomstvem nejmladšího syna Jana zakladatele Jiříka, který se usadil v Medlovicích. Právě v této kapitole to budu dokumentovat. V druhé polovině XIX. století totiž žilo Náplavů nejvíce v této a přilehlých obcích. Na konci století pak jejich potomci žili již  v celém Rakousku Uhersku. Udělejme si tedy stručnou rekapitulaci. Nejvýznamnějšími zástupci medlovických Náplavů jsou potomci po 1731-Havlu Náplavovi. Na statku čp. 48 hospodaří 1799-František s Františkou, na rodovém gruntu čp. 30 1812-Havel (1812) s Barborou, na statku čp. 18 pak 1807-Štěpán s Terezou, další z významných Náplavů této linie 1807- Ignác s Mariannou hospodaří v tuto dobu již v Nedakonicích na čp. 30, další z této linie 1809-Jan žije s Veronikou v Hostějově  na čp. 1, v Ořechově na čp. 11 žije 1813-Josef s Terezou, v Medlovicích na čp. 15 v Medlovicích pak žije 1819-Cyril s Annou a nakonec na čp. 24 v Medlovicích žije 1821-Fabián s Josefou. Medlovice čp. 63 jsou pak bydlištěm 1795-Sebastiána Náplavy, který s druhou ženou vychovává své 3 děti z prvého manželství. V návaznosti na medlovické Náplavy se rodové linie rozšířili i do Osvětiman, kde na čp. 88 žije 1799-Petr s Teklou a jejich děti. A v této posloupnosti budu i pokračovat v popisu rodových linii v této kapitole.

Na gruntu s čp. 48 v Medlovicích na přelomu století stále hospodaří 1799-František s Františkou, ale již mu dorůstá zdatný nástupce 1838-Jan (nar. 19.5.1838), jediný syn ze 6 dětí, který se dožil dospělosti. Jan si svou ženu našel v Syrovíně. Jmenovala se Anna Kolajová a 22.11.1859 si jí zde bere za ženu:

Obsáhlý německy psaný zápis je doplněn podpisy svědků, doloženými doklady, záznamem o ohláškách.

Jan si Annu přivádí pod rodnou střechu do Medlovic s čp. 48 a přebírá po otci hospodářství o výměře čtvrtlánu. Svou pílí a vytrvalostí udržel hospodářství v rozsahu, ve kterém jej sám převzal. S Annou vychovali všechny své 4 děti,  dva syny – 1865-Cypriána a 1868-Jana a dvě dcery –  Josefu a Annu. Všichni se pak zdárně postavili na vlastní nohy.

1865-Cyprián (nar. 23.9.1865) se osamostatnil v roce 1891, kdy vstoupil do manželství s Johanou Juříkovou z Domanína. Zápis je rozložen na dvě strany matriky:

Na této straně seznam doložených dokladů a záznam o ohláškách.

Na této straně souhlas otce se sňatkem nezletilé nevěsty a podpisy svědků.

Cyprián rozšířil rodovou linii na Hodonínsko, neboť se s manželkou usadil v jejím rodném Domaníně. Začali zde společně hospodařit a vychovávat své děti. Narodili se jim postupně v závěru století syn  1893-František a 2 dcery – Marie a Anna. Bohužel Mařenka umírá ve 14 letech na TBC. Život Cypriánovy rodiny je spojen s XX. stoletím, tedy i s následujícími kapitolami.

Hospodářství v Medlovicích po otci přebírá mladší ze synů 1868-Jan (nar. 18.8.1868). Když dorostl, našel si svou budoucí partnerku v sousedním Ježově. Renátu Púčkovou si pak 18.5.1892 bere za ženu:

K záznamu opět připsán seznam doložených dokladů, záznam o ohláškách i vlastnoruční podpisy otců a svědků.

Jan s Renátou přivedli za 15 let na přelomu století na svět 11 dětí. Své děti vedli k práci a křesťanské pokoře. Pouze prvorozená dcera umírá v kojeneckém věku, ostatní děti s největší pravděpodobností všechny dosáhly dospělosti. O Pavlovi, Marii a Klementovi se mi nepodařilo najít informace o jejich dalším životě. Život ostatních 7 dětí jsem postupně poodhalil. To však až v další kapitole.  

Nejvýznamnější usedlostí Náplavů v Medlovicích je statek s čp. 30. Na přelomu XIX. století zde žije 1812-Havel s Barborou a vychovávají zde své děti. A že jich měli požehnaně. Celkem se jim narodilo 10 dětí a jen Josef a Celestýn umírají v dětství. Ostatní se postupně dožily dospělosti. Pět synů – 1839-Havel, 1842-Basil, 1844-Matouš, 1849-Štěpán a 1856-Silvestr – podstatně rozšířilo rodové linie.

Po otci přebírá rodný grunt nejstarší syn 1839-Havel (nar. 4.8.1839). Jeho ženou se stala Ludmilla Ondrůšková z Medlovic. Sňatek uzavřeli v Medlovicích dne 3.6.1862:

K zápisu doložen obsáhlý seznam doložených dokladů, souhlas otce se sňatkem dcery a podpisy svědků.

Zdárně spolu hospodařili a vychovali zde 3 ze svých 4 dětí. Jediným jejich synem byl 1866-Ondřej (nar. 18.1.1866). Ten také byl předurčen k převzetí rodového statku. Stalo se tak po jeho sňatku s Mariannou Heliovou z Vážan, který měli 25.9.1894:

 záznamu doložen zápis i ohláškách, souhlas otce nevěsty se sňatkem a podpisy svědků.

Jejich společný život je zase popsán až v další kapitole, neboť je spojen s prvou polovinou XX. století.

Druhým synem 1812-Havla byl 1842-Basil (nar. 14.6.1842). Basil, který nebyl pravděpodobně zcela zdráv, uzavřel sňatek z rozumu s největší pravděpodobností asi podle přání svého otce. Oženil se totiž se vdovou, která byla o 13 let starší než on. Zajímavostí je i datum jejich sňatku, které je shodné s datem narození dcery Pavlíny. Basilova žena Tekla, která byla mimochodem dcerou další z žen rodu Náplavů (další z pokrevních sňatků), svého manžela přežila o dvě desetiletí. Žili spolu na chalupě čp. 25 v Medlovicích a měli spolu 2 dcery, které se provdaly ve Stříbrnicích. Basilova odnož tedy vymřela po meči.

Dalším ze synů Havla byl 1844-Matouš (nar. 16.9.1844). Na něj již z rodového hospodářství mnoho majetku nezbylo, vždyť v rodě nebylo zvykem majetek dělit. Ženou Matouše se stala Jenovéfa Zálešáková z chalupy čp. 67 z Medlovic dne 24.5.1871. To již spolu měli nemanželskou dceru Paulínu a Jenovéfa byla podruhé těhotná:

Zápis doložen záznamem o ohláškách a doložených dokladech.

Manželé začali svůj společný život na chalupě manželčiných rodičů. Matouš se musel živit řemeslem, byl domkářem. Nebylo jim však dopřáno dlouhého manželství, neboť Matouš umírá již v roce 1879. Za osm let se jim narodily celkem 4 děti. Nejmladší Anna však umírá jako kojenec. Vdova se již neprovdala a vychovávala je sama. Po 8 letech od smrti manžela se jí v Medlovicích narodila nemanželská dcerka Rosalia. Ta však záhy po narození umírá. Jenovéfa chalupu neudržela a byla nucena se přestěhovat i s dětmi do Boršic. Zde pak děti dospěli a usadili se v Boršicích. Pokračovatelem Matoušovy linie se stal syn 1871-Štěpán (14.12.1871). Ten si našel manželku v sousedních Tučapech. S Ludmilou Vaďurovou se oženil 22.7.1896:

Na závěr záznam o ohláškách, souhlas otce nevěsty a podpisy svědků.

Jejich společný život začal v Tučapech, kde se jim na začátku XX. století narodily 3 děti. Jejich další život je však spojen s Vídní. O tom všem zase o kapitolu dál.

O čtvrtém Havlově synovi 1849-Štěpánovi (nar. 16.4.1849) se mi mimo datum narození nepodařilo najít v matrikách jiné informace. Nezemřel tedy v Medlovicích a lze předpokládat, že se dožil dospělosti. Musím se však zmínit o Havlově dceři 1853-Antonii (nar. 15.3.1853). Ta se nikdy neprovdala, zůstala žít v rodném domě u bratra Havla. Byla však matkou tří nemanželských dětí, které po matce nosily příjmení Náplava (ová). Dcera Františka se po dosažení dospělosti provdala v obci za Ludvíka Lechnera. Syn Josef zemřel v dětském věku, ovšem nejmladší syn 1888-Prokop (nar.14.1.1888) v mobilizaci 1914 nastoupil na ruskou frontu. O tom si povíme příště.

Posledním Havlovým synem byl 1856-Silvestr (nar. 31.12.1856) a jeho další život je spojen s Újezdcem, kde si našel svou ženu Josefu Pištěkovou. Uzavřeli spolu sňatek 8.11.1882:

Dále záznam pokračuje uvedením dat ohlášek.

Usadili se spolu na rodném domě manželky na čp. 67. Benjamínek Silvestr do života z rodného gruntu také žádného majetku nepobral. Musel si na chleba pro sebe, manželku a 2 děti vydělat sám. Další 3 děti zemřely jako kojenci. Jediným pokračovatelem se tedy stal syn 1884-Jan (nar. 21.4.1884), který se po dosažení dospělosti přiženil do Hostějova, kde si vybral za ženu Terezii Luňákovou, ale až ve XX. století. To je zase v další kapitole.

Vrátím se zas na počátek poloviny XIX. století na statek s čp. 18. Zde hospodařil v této době 1807-Štěpán s Terezou. Vychovávají spolu svých 6 dětí, když další 4 jim zemřely jako kojenci. Přesto je Tereza stále plodná a přivede po roce 1850 na svět ještě další 4 děti. Ty už také nepřežijí prvé roky života. Do rozšíření rodového stromu Náplavů promluvili čtyři z nich. Začnu nejstarší 1828-Teklou ( nar. 25.11.1828). Ta je typickou ukázkou oné pomyslné druhé matky v rodině. Matka byla prakticky neustále těhotná, tak Tekla postupně přebírá péči o sourozence. Její život je kolotočem povinností, pro které nebyl čas na lásku či manželství. Už jí bylo 30 let, když přišla do jiného stavu a porodila nemanželského syna 1859-Ruperta (nar. 23.7.1859). Na rozdíl od jiných nemanželských dětí oné doby však Rupert měl péči svědomité matky a tak se dožil dospělosti. Spolu s matkou zůstali žít v rodném domě a nakonec zde hospodařili spolu s nejstarším synem Štěpána, jeho jmenovcem 1836-Štěpánem (nar. 22.5.1836).

Rupert se osamostatnil a vybral si ženu původem z Vřesovic – Markétu Konrádovou. Oženil se v Medlovicích 26.10.1881 (zápis opět na obou stránkách matriky):

Klasicky je záznam doplněn o doložené doklady, o provedených ohláškách, svolení ke sňatku a podpisy svědků.

Novomanželům se naskytla možnost koupit sousední chalupu s čp. 17 v Medlovicích. A pustit se také do sedlačení. Na konci tohoto století se pod jejich střechou 9x ozval dětský pláč. Bohužel minimálně u 5 dětí neměl dlouhého trvání, neboť ty umírají záhy. V matrikách jsem dohledal sňatky 2 dcer – Kamily a Marie. Jaký byl osud Rupertových synů – 1887-Josefa, 1896-Štěpána a 1901-Jana jsem v matrikách nenašel. U Josefa a Štěpána jsem předpokládal jejich účast na frontách 1.světové války.

1836-Štěpánovou vyvolenou se stala Terezie Šáchová z Hostějova, kterou si 18.5.1869 bere v Hostějově za ženu:

Opět v závěru záznam o ohláškách a doklad o povolení svatby.

S manželkou se Štěpán ujímá hospodaření na rodném statku č. 18, kde žije i sestra Tekla se synem. Hospodářství asi fungovalo a tak uživilo jak Teklu s Rupertem tak nakonec i Terezu a čtyři děti, které Štěpánovi porodila. Synové 1877-Fabián a 1882-Blažej jsou pokračovateli rodinných tradic z gruntu čp. 18. Oba vstoupili do dospělosti na počátku XX. století, tak si o jejich dalším životě povíme v další kapitole.

Jaký byl život druhého 1807-Štěpánova syna 1839-Fabiána (nar. 2.2.1839)? Ten si vybral za životní partnerku vdovu o 18 starší, než byl sám. Přiženil se na statek čp. 2 v Hostějově a zde celý život sedlačil. Jeho manželství bylo bezdětné a svou manželku Kateřinu roz. Brhelovou, poprve provdanou Šáchovou o 15 let přežil.

Benjamínkem ve Štěpánově rodině byl 1845-Albín Cyril ( nar. 1.3.1845). Jako poslední ze synů nárok na majetek z rodné chalupy neměl. Vybral si za ženu Marii Blechovou z Medlovic. Koupili chalupu čp. 53. Albín se živil řemeslem, byl pouhým domkařem. I jim se v chalupě narodil velký počet dětí. Měli jich celkem 9. Jen tři dcery se však dožily dospělosti. Všichni mužští potomci umírají v dětství a tak Albínova větev vymírá po meči.

Nyní bych na tomto místě chtěl popsat životní osudy jedné z nejpozorohodnějších osobností rodu z medlovické větve 1807-Ignáce Náplavy. Přestože Ignác s Annou v této době již žijí v Nedakonicích na čp. 30, jejich kořeny sahají do Medlovic, a proto jsem jej zařadil v textu na toto místo. Tak jako jsem konstatoval, že byl Innocenc příkladem posunu společenských poměrů v tom negativním smyslu, pak na Ignácově příkladu lze ukázat opačný směr vývoje v pozitivním slova smyslu. Dá se usuzovat, že měl Ignác velmi pozitivní přístup k řešení životních situací. Ať už to bylo v tom, že si jako jeden z prvých vybral ženu mimo rodnou obec, nebo že využil příležitost pronajmout si volnou půdu a hospodářství v malé vesničce Hostějově, tedy tam, kde ještě byla v té době k dispozici, ale především tím, že byl ochoten tvrdě pracovat a především šetřit na budoucno. Okamžitě po uvolnění poměrů po roce 1848 se chytá příležitosti a investuje našetřené peníze do koupě větší usedlosti v Nedakonicích. V Hostějově se mu narodilo v manželství s Annou roz. Šáchovou 7 z jeho 10 dětí. Není bez zajímavosti, že žádné z dětí nezemřelo v dětském věku, což lze pokládat na tuto dobu za unikum. Rozhodně však Ignác svým dětem předával své pokrokové názory a vedl je k maximální samostatnosti. Současně všem z nich dopřál možnost vzdělání a plné realizace jejich schopností.

Při popisu života čtyř z jeho dětí si můžeme předchozí slova plně zdokumentovat. Začněme tedy nejstarším synem 1841-Adriánem (nar. 7.9.1841), který byl šestým dítětem v pořadí. Jako nejstaršímu mu připadl úkol převzít v budoucnu hospodářství po otci. Stát se rolníkem byl jeho úděl, ke kterému byl v životě veden. Když dospěl, vybral si za ženu Annu Hastíkovou z Huštěnovic. Jeho sňatek v matrice Huštěnovic ani Nedakonic jsem nedohledal, přesto novomanželé po roce 1869 již žijí na rodinném hospodářství čp. 30 v Nedakonicích. Zde se jim v průběhu deseti let společného života narodili 3 synové – 1869-Jan, 1872-Josef a 1875-Václav. Anna se nakazila TBC a po porodu třetího syna churavěla až nakonec na počátku roku 1879 umírá.

V té době již vede Adrián rodinné hospodářství se svou nejmladší sestrou Františkou, která je svobodnou matkou a žije pod rodnou střechou. Adrián byl nucen svým malým dětem najít novou matku, proto půl roku po ovdovění se znovu žení. Tentokrát si vybral o 17 let mladší manželku Juliánu Janků ze Zlechova, kterou si zde bere 9.7.1879 za ženu.  Záznam o sňatku dohledán až v matrice narozených u narození syna 1880- Antonína (nar. 7.6.1880).

Znovu začíná druhé manželství na rodném statku, vychovává 3 syny z prvého manželství, k nimž přibyli ještě dva synové z druhého manželství – 1880-Antonín a 1889-František. Mezitím již jeho nejstarší synové se postupně staví na vlastní nohy. Adrián je však pronásledován osudem a i jeho druhá manželka mu po dvacetiletém soužití umírá na rakovinu žaludku, jak uvádí záznam v matrice zemřelých. Adrián však má v sobě nezdolnou vitalitu a tak odchází s nejmladšími dětmi za osudovou třetí ženou. Tou se stala vdova Tereza Urbančíková z Moravského Písku, kterou si 11.10.1899 bere za svou třetí ženu:

Na této straně matriky připojen seznam doložených dokladů.

Na této straně matriky plný záznam o provedených ohláškách.

Start do třetího manželství korunoval Adrián šestým synem 1904-Jaroslavem, který se narodil svému otci v 63 letech. Adrián stále udržuje kontakt s rodinou v Nedakonicích, ale natrvalo se usazuje v Moravském Písku. Rod Náplavů tak Adriánem zapouští své kořeny v další obci Moravského Slovácka. O tom ale až v další kapitole.

Mezitím však již vstupuje do manželského života Adriánův nejstarší syn 1869-Jan (nar. 22.11.1869). Jan pracuje na rodném hospodářství s otcem a v závěru století pak po něm toto hospodářství přebírá. V této době s nimi žije i Františka Náplavová provdaná později Burešová. Dne 25.4.1894 se žení s Marií Bartošíkovou z Nedakonic:

Na závěr záznam o ohláškách, souhlas se sňatkem a podpisy svědků.

Jan asi po otci převzal jak štafetu hospodáře v Nedakonicích tak manžela, ze kterého vybrané manželky brzo dělaly vdovce. S prvou ženou měl dceru Annu, kterou sám nakonec vychoval, neboť mu žena umírá. Jan odchází za prací do Vídně, kde se setkává s Johankou Trlidovou, která pochází z Nedakonic. Znovu se oženil ve Vídni v roce 1909. Druhá žena umírá již třetí rok po sňatku. Manželství bylo bezdětné. Až třetí žena se stala tou osudovou. O jejich potomstvu však nelze v historických matrikách nic nalézt, data zasahují do živé současnosti. Proto jen zmínku přinesu v další kapitole.

Rok po Janovi odchází do života další z Adriánových synů 1872-Josef (nar. 18.2.1872). S Antonií Motyčkovou z Nedakonic se dne 15.5.1895 žení:

Na závěr uvedeny termíny ohlášek, souhlas rodičů se sňatkem a podpisy svědků.

Před koncem století se manželům narodil syn 1897a-František, ale další život jeho rodiny je spojen s XX. stoletím a tím pádem i další kapitolou.

V samém závěru století odchází do samostatného života i třetí ze synů Adriána s Annou roz. Hastíkovou a tím je 1875-Václav (nar. 28.9.1875). Vybral si za ženu Marii Běhávkovou z Nedakonic a dne 9.11.1898 se s ní oženil:

Společný život byl ještě před koncem století korunován narozením syna Tomáše. O všem ostatním se však z archivních matrik nelze více dozvědět. Rovněž o životě ostatních synů si můžeme jen ve zkratce říct v další kapitole.

Ještě zajímavější jsou  informace o druhém ze synů Ignáce, kterým byl 1845-Jan (nar. 12.5.1845). Prožil své dětství již v Nedakonicích a byl pravděpodobně velmi bystrým žákem. Ignác se ženou mu umožnili vystudovat v Brně práva. Stává se tak prvým Náplavou s akademickým titulem – JUDr. V Brně se také seznámil se svou budoucí manželkou Vincencií Paclíkovou, která v té době byla soukromnicí (pravděpodobně obchodnicí). Pocházela z Poličky v Čechách. Nakonec spolu uzavřeli sňatek v kostele v Litomyšli, ale záznam o sňatku byl zaznamenán i do matriky jejich domovské farnosti u sv. Petra a Pavla v Brně:

Oddací listiny a spisy ve farním archivu oddíl III. sv A/1879  č. 33

Ve svislé rovině zaznamenány adresy snoubenců, které byly v době sňatku v obou případech shodné: Brno, Starobrněnská ulice č. 13.

Svou advokátní praxi zahájil Jan v Uherském Hradišti, když po svatbě přesídlil do rodných Nedakonic. Zde se manželům narodila dcerka Františka. Ta bohužel umírá na záškrt ve svých 5 letech. Počátky Janovy praxe nebyly příliš štědré, neboť jsem přes internet našel zprávičku o výsledcích Advokátní komory z oné doby. Zde je uváděn Jan jako advokát s nejnižším příjmem v Čechách. To se však pravděpodobně změnilo, když Jan s rodinou změnil bydliště i místo výkonu praxe. O tom se však z matrik nelze více dozvědět.

Také poslední z Ignácových synů 1852-Matouš je pozoruhodnou osobností. Trochu mi přálo štěstí, když jsem objevil data o jeho životě. Ta nejzajímavější informace se týká jeho manželství. Oženil se totiž s dcerou továrníka Köhlera, který vlastnil textilní továrnu ve Šternberku. Ze záznamu o sňatku, který se odehrál v roce 1879 ve Šternberku se dozvídáme řadu zajímavých informaci:

Ve svislé rovině jsou uvedeny adresy snoubenců v den sňatku:    ženich Ungar: Ostra 97,   nevěsta Sternberg,    Olmstr. 130

První informace se týká Matoušova původního povolání. Byl totiž c. a k. úředníkem v Uherském Ostrohu, když si našel německy mluvící děvče z bohaté rodiny. V rodině se stala němčina dorozumívací řečí. Tchán Mikuláš Köhler mladé rodině pravděpodobně pomohl ke zřízení obchodnické živnosti, neboť v dalších záznamech je Matthäus uváděn jako „priwate“ – soukromník. V manželství se narodili 2 synové – 1880-Othmar a 1881-August. Oba synové jistě dostali příslušné vzdělání a prošli praxí v dědově textilce. Jejich další život je spojen s Brnem. A o tom si povíme příště.  

Dalším dítětem Ignáce byla 1854-Františka (nar.21. 11. 1854). Jako benjamínek rodiny požívala vždy asi přízně svých rodičů. Důvodem byli asi i její schopnosti. Jako děvče své doby však mnoho možností o dosažení vyššího vzdělání asi neměla. Jako čerstvě dospělá přišla do jiného stavu. Dcera Josefka však po porodu umírá. Františka měla za svobodna ještě jedno nemanželské dítě. Bohužel i syn František umírá druhý den po porodu. Až po letech uzavřela nerovný sňatek s mužem o 18 let mladším. Alojs Bureš byl synek hostinského a byl řeznický pomocník. Františka vyvdala další majetek, ujala se hospodářství a jako statkářka se pak dožila vysokého věku. Všechny uvedené životní příběhy dětí Ignáce Náplavy z Nedakonic jsou příkladem o vzniku nových možností, které někteří z agilních jednotlivců začali postupně využívat. Během jednoho století došlo k přechodu některých Náplavů od malých zemědělců k živnostníkům a drobným podnikatelům.

Na medlovickou větev navazuje i Fabiánův syn 1809-Jan, který se ženou Veronikou hospodaří na podsedku čp. 1 v Hostějově. Do poloviny století se jim v chalupě narodilo 6 dětí. Oba synové umírají v dětství, tak hospodářství nemělo následníka. V rodině peněz nazbyt nebylo, tak všechna 4 děvčata po dosažení dívčího věku musela do služby do města, především do Brna. Když se Karolína a Anna vdávaly, jejich jediným věnem byly nemanželské děti, které si pořídily ve službě. Tak se také stalo, že z Janovy linie vzešel mužský pokračovatel rodu. Byl jím syn Karolíny 1866-Jan (nar. 27.6.1866), který se Karolíně Náplavové  z Hostějova narodil jako nemanželské dítě, když byla ve službě v Brně. Matka ho vychovávala u rodičů v Hostějově. Šel se učit ševcem a jako obuvnický pomocník pracoval ve Vídni. Našel si manželku z ševcovské rodiny. Rosálie se narodila jako dcera obuvníka v Hulíně.  Sňatek měli v Kroměříži. Kde se však po svatbě usadili se mi nepodařilo najít v matrikách. Je pravděpodobné, že odešli do Vídně.

Zápis doplněn záznamem dat ohlášek a seznamem doložených dokladů.

Dalším místem, kde se usazují v polovině století Náplavové je Ořechov. Zde žije 1813-Josef, syn Františka Náplavy z Medlovic čp. 48, se svou ženou Terezou. Z  jejich společných 8 dětí se dožívají dospělosti pouze 3 synové – 1839-Jan, 1841-František a 1844-Antonín. Tereza umírá po porodu posledního dítěte v roce 1852 ve 41 letech. Josef se již znovu neoženil. Jako vdovec vychoval sám své děti a manželku přežil o celých 46 let. Svůj grunt v Ořechově  s čp. 31 přenechal nejstaršímu synovi Janovi.

1839-Jan (nar. 5.7.1839) si 12.2.1868 bere za ženu Františku Vaštíkovou z Ořechova:

Souhlas otce se sňatkem neplnoleté manželky, podpisy svědků a doložený souhlas ke sňatku z okr. úřadu a dále záznam o ohláškách.

Jako podsedník Jan z rodinou navazuje na otcovu práci a celý život se živí jako rolník. Ze svých 7 dětí vychovává 3 dcery – Annu, Marii a Anastázii a jediného pokračovatele rodu 1885-Cyrila (nar. 20.4.1885). Ostatní děti zemřely v dětském věku. Cyril dospívá až po roce 1900. Do jeho života vstoupila válka, ale o tom bude řeč zase až v další kapitole.

Druhý z Josefových synů 1841-František (nar. 20.11.1841) po otci zdědil nejen lásku k půdě, ale také jeho těžký osud. Za manželku si také vybral děvče z Ořechova – Františku Vavrdovou. Tu si 6.7.1870 bere za ženu:

Rodina se usazuje na hospodářství v Ořechově čp. 151 a zde se rovněž živí zemědělstvím. Františkovi s Františkou se narodilo celkem 12 dětí. Šest z nich se však nedožilo dospělosti, neboť je kosily dětské nákazy, které v této době byly na vrcholu – záškrt, neštovice, spála. Ale ani zbývajících 6 dětí rozhodně nemohlo mluvit o radostném životě. Krutou daň si v této rodině vybrala 1.světová válka, o níž si ještě povíme více. Ze 6 dětí byly 2 dcery – Marie a Tereza, které se po válce provdaly v obci. Ze 4 synů – 1882-Antonín (nar. 5.1.1882), 1884-František (nar. 4.5.1884), 1890-Jan (nar. 8.2.1890) a 1897-Jaroslav (nar. 10.4.1897) se prokazatelně dočkal konce války pouze František.

Posledním z 1813-Josefových synů byl 1844-Antonín (nar. 21.4.1844). Na prahu svých nejlepších roků ho však ve 24 letech (20.9.1868) potkala tragická událost. Antonín umírá na dnes dosti banální chorobu. V matrice je jako příčina úmrtí uvedeno „puknutí střev“. Dnes bychom spíše asi hovořili o zánětu slepého střeva s následnou perforací a peritonitidou.

Sledování linií medlovických Náplavů je jistě velmi komplikované, neboť se tato větev již v prvé polovině XIX. století velmi rozvětvila. Připomenu tedy jen to, že v úvodním odstavci jsem uvedl, že na čp. 15 žije v polovině století 1819-Cyril, syn Fabiána Náplavy s manželkou Annou Šáchovou. S ní měl Cyril 8 dětí. Matriky obce uvádí úmrtí pouze syna Hilarše v  šesti letech. Je předpoklad, že všechny ostatní děti vyrostly v obci. O nejstarším synovi 1846-Václavovi (nar. 24.9.1846) mi bylo z matrik známé pouze datum narození. Až posléze jsem získal informaci, že byl Václav vojákem c.k. Rakouské armády bojujícím v prusko-rakouské válce a v této padl.  Anastázie, 1851-Jan a 1858-Šimon dospěli, ale zůstali svobodní a bez potomstva. Pokračovateli této Cyrilovy linie jsou 1853-Antonín a 1855-Kleofáš. Prvá  Cyrilova žena však v roce 1865 umírá a vdovec se ještě téhož roku znovu žení 22.8.1865 s Mariannou Vojáčkovou z Medlovic. Z tohoto manželského svazku se narodili ještě další dva synové – 1867-Cyril a Fabián. Posledně jmenovaný však záhy po porodu umírá. Celkem tedy na Cyrila navazují jeho tři synové.

1853-Antonín (nar. 12.6.1853) jako prvý vstupuje do manželství a to 27.11.1878 s Viktorií Berkovou z Medlovic:

V závěru uvedeny termíny ohlášek. Za svědky byli Ján Blecha ¼ník z Medlovic a Blažej Sabáček z Hostějova.

Zpočátku hospodařili na rodném domě čp. 15 s rodiči. Až později se jim podařilo zakoupit domek v sousedství s čp. 12. Je možno upozornit na fakt, že prvý syn Antonína a Viktorky Štěpán (nar. 1.11.1878) se narodil jako nemanželské dítě, neboť jeho rodiče uzavřeli sňatek až 3 týdny po jeho narození. Je to signálem, že v této době to již nebylo ani v tak religiózním kraji mimořádnou událostí. Štěpán pak byl jediným potomkem z 5 dětí tohoto manželství, který se dožil dospělosti. Jeho život je však spojen s obdobím po roce 1900 a další kapitolou.

Druhý ze synů 1855-Kleofáš (nar. 22.9.1855) byl v životě dvakrát ženatý. Prvá žena Kristina Valová pocházela z Osvětiman a zde se s ní Kleofáš 19.8.1882 oženil. Z tohoto svazku se narodily 4 děti, ovšem pouze Barbora se dožila dospělosti. O jejím dalším životě jsem však nenašel žádný další záznam. Kristina po krátkém manželství již na počátku roku 1893 umírá a vdovec 12.7.1893 uzavírá druhý sňatek s Marianou Klimkovou z Újezdce:

Na závěr jsou uvedena data ohlášek, souhlas otce nevěsty se sňatkem nezletilé dcery a podopisy svědků.

Z druhého manželství se narodilo 7 dětí. Ale jen 3 dcery a 2 synové – 1907-František a 1909-Václav se dožívají dospělosti. To je již ovšem také za hranicí této kapitoly.

Zbývá ještě doplnit informace o posledním pokračovateli této rodové linie – 1867-Cyrilovi (nar. 29.11.1867). Ten si našel manželku v Újezdci na čp. 60. Jmenovala se Anna Pištěková a Cyril si jí 21.10.1891 bere za ženu:

Zápis doplněn  záznamem o ohláškách souhlasem otce nevěsty a podpisy svědků  Františka Sedláčka z Medlovic a Fabiána Náplavy z Medlovic.,

Rodina pronajímá hospodářství v Újezdci na čp. 23 a hospodaří jako podsedníci. Cyril měl asi šťastnou ruku při výběru, neboť s Annou vytvořili pracovitý pár. Na přelomu staletí se jim narodilo 5 dětí – 2 dcery Marie a Anna a 3 synové – 1892-Fabián, 1894-František a 1906-Antonín. Je však možné, že i po roce 1906 se jejich rodina rozrostla o další potomstvo, neboť archivní matriky v Osvětimanech končí tímto datem. O životě rodiny si povíme i v příští kapitole.

A nyní opět musím Vaši pozornost odvést do poloviny století, neboť se musím zmínit o dalším pokračovateli medlovické linie po Fabiánu Náplavovi. Je jím jeho nejmladší syn a současně jmenovec 1821-Fabián (nar. 6.10.1821). Ten si na svou životní příležitost založit rodinu musel počkat až do svých 30 let. Vybral si za ženu Viktorii Střižíkovou z Medlovic a 7.1.1852 se s ní oženil. Usazují se na čp. 24 v Medlovicích. V březnu následujícího roku se jim narodila dcerka Františka. Její matka Viktorie však od porodu churavěla. Osud si tu krutě zahrál. Viktorie 1.7.1853 umírá. Fabián ve snaze zachránit alespoň dceru, si okamžitě již 3.7.1853 bere druhou ženu Josefu Šenkyříkovou z Medlovic. Co naplat, Františka ještě téhož dne také umírá.

Zápis ukončen povolením sňatku nezletilé nevěsty. Podpis otce jen křížky (negramotný).

Sňatek byl oficiálně potvrzen až 18.8.1853 – viz záznam v matrice. Život se však v druhém manželství Fabiánovi odvděčil, neboť s Josefou se mu narodilo celkem 13 dětí. Z nich pouze 2 umírají v dětském věku a zbývajících 9 dcer a 2 synové všichni vstoupili do dospělosti a založili rodiny. Početná rodina žila také ze zemědělské činnosti. Pokračovateli Fabiánovy linie z čp. 24 se stali 1864-Felix (nar. 19.11.1864) a 1871-Pavel (nar. 28.1.1871).

Ještě než se stihl Felix oženit se svou vyvolenou Nepomucenou Bětíkovou z Osvětiman narodil se jim nemanželský syn 1886-Štěpán. Teprve 22.6.1887 se však Felix v Osvětimanech žení:

Připsán seznam doložených dokladů zápis o ohláškách, souhlas otce se sňatkem ženicha a podpisy svědků, kterými byli Albín Náplava z Medlovic a Jan Zálešák, domkař z Medlovic.

Svatba v rodině Bětíkových proběhla toho dne dvojnásobně, neboť se vdávala i její sestra Barbora, která si brala také Náplavu, tentokrát vdovce 1854-Severina  z Osvětiman. Felix s manželkou se vrací do Medlovic, kde si našli chalupu s čp. 5. I oni se jako podsedníci živili zemědělstvím. V chalupě se narodilo dalších 7 dětí. Dvě z nich umírají v dětství a tak 2 dcery (Barbora a Františka) a 4 synové – 1885-Štěpán, 1895-Sebastián, 1897-Fabián a 1902-Jan rozšířili rod o další potomstvo. To se však narodilo až ve XX. století.

Jako by se to v rodině stalo tradicí, tak i 1871-Pavel se stal otcem nemanželského syna 1893-Cyrila (nar. 20.10.1893), neboť si jeho matku Theodoru Krystkovou z Osvětiman vzal za manželku až 8.5.1894:

Zápis doplněn daty ohlášek, doloženými doklady, potvrzením soudu o ustanovení zletilosti ženicha a podpisy svědků, kterými byli Felix Náplava a Albín Náplava.

Rodina se usadila v Osvětimanech na čp. 98. Zde se také oni živili zemědělstvím.  K Cyrilovi postupně na přelomu staletí přibyly v rodině další 4 děti – synové 1895-Fabián, 1897c-František, 1901-Josef a dcera Marie (1903). To vše je již novodobá historie v další kapitole.

Než dokončím výčet všech Náplavů žijících v druhé polovině XIX. století v Medlovicích, přece jen odbočím do sousedních Osvětiman, kde v tuto dobu žijí přímí příbuzní medlovických Náplavů. Je jim 1799-Petr, který se narodil v Medlovicích a s otcem se pak odstěhoval do Osvětiman. Zde se i oženil a vychoval 3 děti. Jeho nejstarší syn 1828-Bernard  (nar. 8. 7. 1828) právě na počátku druhé poloviny století dne 9.11.1853 vstupuje do manželství s Nepomucenou Sabáčkovou. Po svatbě se manželé usazují na čp. 167 v Osvětimanech. Postupně se jim narodilo 5 dětí. Nejstarší Jan umírá v 5 letech, syn 1854-Severin (nar. 21.10.1854) a 3 dcery – Karolína, Paulína a Veronika se dožijí dospělosti.

O Severinovi jsem se již zmínil v souvislosti se svatbou Felixe z Medlovic. Oba se totiž ženili ve stejný den 22.6.1886 a každý z nich si bral za ženu jednu ze sester Bětíkových. Pro Severina to byl již druhý jeho sňatek. Jeho prvá žena Krescencia Hrabcová pocházela ze Stříbrnic. Zde si jí vzal Severin 12.11.1884 za ženu a žil s ní  zde rok a půl žil do doby, než mu 23.1.1886 zemřela. Bohužel obě Severinova manželství byla bezdětná a tím pádem i Bernardova linie vymírá po meči.

Jistou zajímavostí je i osud obou nejstarších Bernardových dcer. Obě byly provdány za stejného muže Cypriána Němce z Újezdce. Obě však Cyprián přežil. Nejdříve zemřela Karolína a Cyprián se znovu oženil tentokrát s Paulínou. I ta ovšem záhy umírá a Cyprián se potřetí oženil.

Prokletí Náplavů žijících v Osvětimanech pak definitivně prolomil až 1835-Jan (nar. 12.5.1835). Svou ženu si vybral v Žeravicích. Jmenovala se Anna Čechová a 7.2.1865 si jí Jan bere za manželku:

Připojen záznam o ohláškách.

Jestli jsou v rodě osoby, které patří za připomenutí, pak k nim Jan bezpochyby patří. Byl nesmírně pracovitý. Živil se řemeslem, uváděn je zpočátku jako stolař. Měl však velmi podnikavého ducha, postupně spolu s manželkou nahospodařili jistý majetek a zakoupili upadající mlýn v Osvětimanech. Jan své děti zabezpečil a předával jedinému synovi 1872-Petrovi (nar. 9.4.1872) mlýn, který zachránil z majetku po mlynáři Ryllovi od úpadku. Dvě děti ze 7 sice zemřely v kojeneckém věku, ale dcery Balbína, Juliána, Anna a Helena dospěly a pak se dobře provdaly za drobné živnostníky po okolí, což jsem u 2 posledních bohužel nedohledal, neboť se provdaly mimo okruh mnou prohlížených matrik. Celkem z Janova manželství tedy vyrostlo 5 ze 7 dětí.

Syn Petr se stihnul měsíc před zlomem století dne 14.11.1899 oženit s Andělínou Kosířovou, dcerou obchodníka z Osvětiman. Vše ostatní v jejich životě se však odehrálo až po roce 1900:

Pasáž o Medlovicích uzavřu popisem života na chalupě čp. 63, kde v polovině století  žije 1797-Sebastián se svou druhou manželkou  Annou Pospíšilovou a svými třemi dětmi z prvého manželství. Připomeňme si, že jde o syny 1834-Lukáše (nar. 17.10.1834) a 1840-Albína (nar. 1.3.1840) a dceru Magdalénu. Jako prvý vstupuje do manželského života Lukáš, který se 5.2.1861 v Újezdci žení s Mariannou Poláškovou. Dne 23.3.1862 se jim narodil syn Benedikt. Mariana však umírá při porodu a Benedikt jí přežil pouze o jediný týden. Lukáš se pak znovu dne 4.11.1862 ve Vřesovicích žení a bere si za manželku Vincencii Ryzou, kterou si odvádí do domu v Újezdci. V průběhu společného života mění rodina svá bydliště v obci. Asi svou roli sehrálo, že chtěli zlomit ono prokletí, které je celý život pronásledovalo. Narodilo se jim celkem 7 dětí, z toho 2x dvojčata, ale žádné z dětí nepřežilo prvé dny či týdny svého života. Lukáš se tak nedočkal následníka a jeho linie vymírá.

S Albínem měl asi Sebastián díky jeho schopnostem jiné plány, než jaké si zvolil 1840-Albín sám. Ten si vybral svou ženu v Nenkovicích na čp. 85. Jeho vyvolená Marianna byla nemanželskou dcerou Anny Fickové. Tu si Albín 10.5.1869 bere za manželku:

Pan farář Materna byl asi velmi přesný, proto ve sloupci pod datem je obsáhlý zápis o ohláškách, pod č.p. je upřesnění místa (Medlovice x Nenkovice), v rubrice vyznání je zápis o křtu, pod údaji o věku zápis o sv.přijímání.

V době sňatku již byla Marie v 5. měsíci těhotenství a tři měsíce po svatbě se jim narodil syn 1869-Jan (nar. 7.8.1869). Pan farář tuto skutečnost neopomněl nechat stvrdit v matrice narozených zápisem, ve kterém otec dítěte musel podepsat prohlášení, že je otcem tohoto dítěte. Albín jako domkař živil rodinu řemeslem. Spolu s Marií zplodili ještě syna 1875-Františka (nar. 16.11.1875). Oba synové se dožili svých plodných let a ještě před koncem století založili své rodiny.

1869-Jan se dne 29.9.1896  žení s Růženou Horákovou z rodných Nenkovic:

čís.7)

Záznam zakončen souhlasem otce se sňatkem neplnoleté dcery a podpisy svědků.

Jejich společný život se rozvíjí až po roce 1900 a bude popsán v další kapitole. Nakonec totéž platí i o 1875-Františkovi, který se 15.11.1899 v Žádovicích žení s Annou Rupcovou:

Zápis doplněn o data ohlášek, souhlas otce ženicha se sňatkem a podpisy svědků, kterými byli František Spondr s manželkou.

Jejich společný život je spojen se Stavěšicemi, ale především s XX. stoletím. V závěru století se tedy původní Petrovi z Osvětiman přenesla až do Nenkovic a Stavěšic ležících na okraji dnešního okresu Hodonín. Potomci z této rodové linie zde žijí dodnes.

Závěr každé kapitoly uzavírá popis rodové linie Náplavů na Znojemsku. Již v minulé kapitole jsem konstatoval, že v rámci této rodové linie již od počátku docházelo k častému přesídlování příslušníků rodin. Vazba jednotlivců k obcím rozhodně nebyla nijak pevná a tak zejména v XIX. století se příslušníci rodin často stěhují. To způsobilo i jistou nepřehlednost v návaznostech v linii. V důsledku těchto změn bydliště se mi nepodařilo z matrik zjistit, kam např. přesídlila vdova po 1803-Františkovi z Mikulovic se svými dětmi. Totéž platí o 1812-Filipovi, který je naposledy uváděn v roce 1844 v matrice narozených v obci Mikulovice jako otec narozené dcery Magdalény, kterou měl s manželkou Juliánou Bründlerovou. Po tomto datu se již žádné další údaje o Filipovi a jeho rodině v mnou prohlédnutých matrikách nevyskytují.

Rovněž 1825-Šimon a 1823-František, synové 1792-Františka, kteří s ním odešli do Rakouska v době, kdy se potřetí oženil s Kateřinou roz. Mixner, již nejsou v mnou prohlédnutých matrikách nikde uvedeni. Dá se předpokládat, že se natrvalo v Rakousku usadili.  Když si tedy připomeneme fakta z prvé poloviny XIX. století, zůstává  na Znojemsku pouze rodina 1818-Vincence Náplavy, který v polovině století žije se svou druhou ženou Kateřinou roz. Stixovou ve Vevčicích, kde spolu provozují hostinec. Z tohoto manželství vzešel jediný pokračovatel rodu 1847-František  (nar. 14.7.1847).

Jistě zde zůstala jistá vazba na otcovy kořeny v Křepicích, když si  zde František našel svou ženu Marii Jelínkovou a dokonce se v Křepicích  24.5.1870 oženil:

Doložen souhlas otce se sňatkem neplnoletého syna.

František je pokračovatelem vevčické linie Náplavů. Po otci převzal hostinec, na který si přivedl manželku Marií Jelínkovou z Křepic. Měli spolu 4 děti. O  synovi Josefovi jsem našel datum jeho úmrtí v dětském věku. Ostatní děti, dcera Marie a synové 1872-František (nar. 6.6.1872) a 1881-Rudolf (nar. 31.3.1881), se dožily dospělosti. Ale jen o Františkovi jsem dohledal v matrikách další datum – datum sňatku. Ten se odehrál až ve XX. století a proto se o něm zmíním v příští kapitole. Na zmínku o Rudolfovi jsem narazil v záznamech raněných ve válečném špitále ve Vídni z období 1.světové války. Jeho další osud však již je zahalen tajemstvím.

Bohužel pasáž o znojemské linii Náplavů je relativně krátká, ale je téměř jisté, že se v budoucnu podstatně rozšíří o poznatky z jiných končin jak Moravy, tak Rakouska a možná i Německa, neboť právě v těchto místech dnes žijí Náplavové, o jejichž původu toho vím velmi málo, lépe řečeno vůbec nic.