1900–1920:
Nad Rakouskem–Uherskem se stahují mraky.  Budeme ho bránit? 

Pro sepsání této kapitoly jsem mohl naposledy čerpat z dat získaných v digitalizovaných archivních matrikách MZA v Brně a ZOA v Opavě. Vzhledem ke skutečnosti, že v různých obcích byly tyto matriky rozdílně ukončeny a archivovány, ani mé informace z tohoto období nedávné historie nejsou ucelené. Zejména archivní matriky narozených ve většině mnou sledovaných obcí končí zápisy před rokem 1900. V některých z nich však zapisovatelé z jisté míry pilnosti a zájmu dodatečně do těchto matrik zapisovali data případného úmrtí narozených, ale především data sňatků a jména životních partnerů. O dalším životním osudu těchto párů však v matrikách není nic více. Proto jedinou cestou k doplnění dat mohou být pouze informace získané od současníků rodu Náplavů. V některých obcích ale byly již archivovány matriky oddaných z let 1900 až 1920, proto jsou i tato data součástí mého popisu.

Po ukončení studia záznamů z matrik jsem se věnoval hledání dokumentů a zdrojů dat na internetu. I z těchto podkladů jsem doplnil informace do této kapitoly. Za cenné považuji především podklady z FamilySearch o zástupcích rodu po emigraci zejména do Spojených států a Argentiny. Z dat Vojenského historického archivu a Spolku legionářů jsem získal poměrně přesná data o příslušnících Československých legií v Rusku z řad Náplavů a některá data o padlých příslušnících rodu v I. světové válce. Nahodile jsem pak při hledání narazil na tu či onu osobu z rodu v souvislosti s jinými zveřejněnými materiály. Např. obec Nedakonice přes internet zveřejnila některá data ze sčítání obyvatelstva v meziválečné období i po druhé světové válce. Z materiálu Jezuitského řádu v Českém Těšíně jsem se dozvěděl o bratrech Janovi a Antonínu Náplavových původem z Medlovic, příslušnících tohoto řádu.

Ještě než tedy začnu popisovat život jednotlivců rodu, musím zmínit jednu událost, která se také dotkla některých rodin Náplavů ve Stříbrnicích. Tou událostí byla stavba kostela sv. Prokopa ve Stříbrnicích, který byl dokončen v roce 1911, na jehož stavbu věnovali pozemek Vincenc a Filoména Náplavovi a část své nemovitosti čp. 39 i František a Filoména Náplavovi. Tyto informace jsou zveřejněny na stránkách farnosti o její historii.

Pohled na Stříbrnický kostel s farou

Jestliže již druhá polovina XIX. století uvolnila stavidla mobilitě pracovních sil a dotkla se i jednotlivců rodu Náplavů, kteří opustili region západního slováckého Dolňácka, nastupující XX. století pak definitivně dalo každému jednotlivci příežitost realizovat své ambice a schopnosti a zvolit si dobrovolně místo jak v rodné zemi, tak na jiném místě této planety. Na počátku tohoto století jsme proto svědky i většího počtu emigrantů z řad Náplavů mimo evropský kontinent. O všech těchto skutečnostech se zmíním u jednotlivců rodu.

Ve Stříbrnicích historickými usedlostmi Náplavů byli nemovitosti s čp. 1, 4, 13, 111, 163, 75. Vzhledem k rozšiřování počtu příslušníků rodu se další Náplavové usazovali i na dalších místech v obci. Začnu tedy potomky 1751-Václava, který byl prvým majitelem hospodářství čp. 1. Postupně na této usedlosti hospodařili: 1779-Cyril → 1810-Martin → 1848-František. Právě posledně jmenovaný zde žije na přelomu století se svou druhou ženou Ludmilou roz. Kováčovou a svými čtyřmi syny. Již na počátku XX. století však po něm hospodářství přebírá jeho nejstarší syn z prvého manželství 1878-Jan (nar. 24.7.1878), který se v roce 1904 oženil s Marií Součkovou, která pocházela z Újezdce.  Vzhledem k tomu, že archivní matriky v obci Stříbrnice končí rokem 1910, lze v nich ještě dosledovat narození čtyř jejich dětí v předválečném období – 1905-Ferdinanda (nar. 13.7.1905), Anežky (nar. 3.11.1906), 1908-Václava (nar. 3.10.1908) a Marie (nar. 3.8.1910). Díky iniciativě matrikáře, který vepsal následná data ze života narozených, se z matriky narozených lze dozvědět, že Ferdinand 25.2.1930 uzavřel sňatek s Marií Náplavovou také ze Stříbrnic a Marie se provdala za Františka Habáně. Všechny ostatní rodinné události o Janovi a jeho rodině jsou asi pouze v paměti našich vrstevníků, členů rodiny Náplavů. Ty mi poskytl po prvém zveřejnění kroniky pan Milan Náplava z Brna. Manželé Jan Náplava s Marií roz. Součkovou po roce 1910 měli další tři děti – Ludmilu provdanou Bláhovou z Vacenovic, Annu provdanou Dvořáčkovou z Brna a syna 1913- Františka (nar. 24.10.1913), který si vybral za ženu Ludmilu Sátorovou ze Stříbrnic. Z rodinného archivu pochází i fotografie ze svatby, která je na titulní straně tohoto webu.

1848-František měl ovšem také staršího bratra 1841-Fabiána, který se rovněž narodil na čp. 1. Ten ovšem podle starých pravidel dědického práva platných do roku 1848 musel rodný dům opustit a osamostatnit se. Proto, když se v roce 1870 oženil s Mariánou Výstupovou ze Stříbrnic, pořídili si chalupu, která je v matrikách uváděna jako čp. 202 a zde prožili celý svůj společný život. V ní přivedli na svět svých 11 dětí. Na přelomu století v chalupě žije Fabián s manželkou a 6 dětmi. Dva synové – 1881-František (nar. 15.2.1881) a 1882-Filip (nar. 25.8.1882) právě dosahují plnoletosti a musí již zastat práci tak, aby uživili rodinu. Oba tedy patří ke generaci 22 ročníků, které podléhaly mobilizaci, a oba prošli válečnou vřavou. O Františkovi se mi nepodařilo nic podstatného v archivních matrikách dohledat. Život Filipa však přece jen v matrikách je ještě zachycen alespoň zčásti. Jako obuvnický pomocník si v Tvarožné Lhotě u Vracova našel děvče, Kateřinu Čajkovou, kterou si ve vracovském kostele 29.6.1908 bere za ženu. Po sňatku se vrací s novomanželkou do rodné chalupy ve Stříbrnicích. Matriky stihly ještě zaznamenat narození jejich syna 1909-Norberta (nar. 20.7.1909). Co bylo dál? No přece válka, prvá republika a naše současnost. A o tom už ví jen Filipovi potomci.

Vrátím se ještě na chalupu čp. 1. Jak jsem již řekl, na počátku století zde žil František se ženou a čtyřmi syny. O Janovi jsem již hovořil, ale co jeho bratři? Druhorozený byl 1880-František (nar. 25.8.1880). Ten se vyučil krejčím, pořídil si bydlení na čp. 218 ve Stříbrnicích. O jeho životě před válkou se ve Stříbrnických matrikách nic nelze dozvědět. Jisté je, že i on prošel frontami prvé světové války. Matrikář nám přece jen nechal stopy o jeho životě, když do matriky u jeho narození poznamenal datum jeho sňatku (5.11.1918 v Osvětimanech) s Josefou Hromadovou. Víme tedy, že válečné útrapy přežil a o jeho dalším životě můžou pohovořit jeho potomci.

O třetím ze synů 1882-Vincencovi (nar. 24.11.1882) se mimo datum narození z matrik nic nedozvíme. Vzhledem k tomu, že v matrikách do roku 1910 není uvedeno ani datum jeho sňatku ani úmrtí, jeho dalším osudem byla pravděpodobně bojiště prvé světové války. O jeho dalším životě jsem nenašel jiný záznam. Více informací je o posledním a nejmladším synovi Františka, kterým byl 1885-Ignác (nar. 31.1.1885). Matrika oddaných 11377 z obce Boršice uvádí, že 19.2.1919 si bere kovářský mistr Ignác Náplava za ženu Marii Náplavovou, která také pocházela ze Stříbrnic. V archivních matrikách již více informací není. Ale to již jsme zase u pamětí našich současníků a doufám, že se od nich o dalším životě Ignáce s Marií dozvíme víc. Tím také končí výčet příslušníků jedné z rodových linií ze Stříbrnic.

Podle pořadí je teď na řadě popis situace na hospodářství čp. 4 ve Stříbrnicích. Jako prvý je na této usedlosti uváděn 1837-Anton, který zde hospodařil s Johanou roz. Grulichovou. Antonín umírá v roce 1884 v tuberkulózní léčebně v Kroměříži, ale rodina zde žije dál. Chalupu přebírá nejstarší ze synů 1857-Josef (nar. 5.8.1857). Ale ani on, přes značně pohnutý život, který jej pronásledoval v podobě dvojnásobného ovdovění a trojnásobné manželství, se konce století nedočkal a umírá na zápal plic v roce 1894. Z pěti jeho dětí byl jediným synem 1880-František (nar. 17.7.1880). V matrikách není mimo datum narození o Františkovi jiný záznam. Jeho všechny sestry se provdaly ve Stříbrnicích a Boršicích (viz. Marie Náplavová), také jeho nevlastní matka se po smrti Josefa znovu provdala za Antonína Gabriela do Boršic. O Františkově sňatku však v matrikách není záznam. Je pravděpodobné, že chalupu čp. 4 převzal. Patřil však také k mobilizačním ročníkům a tak jeho cesty pravděpodobně mířily na frontu. Jaký byl jeho další osud, však jsem již nedohledal.

V chalupě č. 4 se narodil i druhý syn Antona, kterým byl 1859-Jan (nar. 15.5.1859), který na konci století žije se svou ženou Magdalenou roz. Náplavovou (dcera Cecilie Náplavové) na chalupě čp. 44. S nimi zde žijí i jejich 4 děti. Magdalena ve svých 45 letech hned na počátku století (1903) umírá a Jan se svými dětmi zde hospodaří dál. Dvě dcery se provdaly v obci a do života jeho dvou synů zasáhla zase válka. Starší 1890-Josef (nar. 26.8.1890) byl na jejím počátku pravděpodobně stále svobodný. Datum jeho sňatku jsem nenašel. Bohužel i jeho osud ve válce a po ní mi zůstal utajen. Více jsem z matrik vyčetl o jeho bratru 1892-Františkovi (nar. 20.8.1892). Ten se po válce 15.2.1922 v Boršicích žení a bere si za ženu Jolanu Bartošíkovou. Válku tedy přežil a je pokračovatelem této rodové linie. I zde mohou podat svědectví jeho potomci.

Chalupa čp. 4 je rodištěm i dalšího z Náplavů, 1860-Antonína (nar. 2.11.1860). Se ženou Vincencií roz. Dusíkovou vychovají na počátku století na chalupě čp. 86 ve Stříbrnicích své 4 děti. Dcery Marie a Ludmila se provdaly v obci a na syny Arnošta a Šimona byly ušité válečné uniformy. 1889-Arnošt (nar. 17.8.1889) se ještě rok před válkou (18.7.1913) stihl oženit s Františkou Trávníčkovou. Z války se však vracel už jako vdovec a tak se 18.11.1919 znovu žení s Františkou Hančíkovou. Ale to jsou také jediné informace, které se mi podařilo vyhledat, neboť další jejich život je víceméně naší současností než historií. Také 1891-Šimon (nar. 5.10.1891), který se vyučil zedníkem musel na frontu. Z matrik a zápisků v nich jsem zjistil, že 17.6.1925 uzavřel sňatek v Medlovicích s Marií Žádníkovou, ale následně 11.2.1932 ve Stříbrnicích si bere druhou manželku Františku Králíkovou. Ovšem žádná data o případných potomcích, úmrtích či rozvodech již v archivních matrikách nejsou. Je tedy na případných potomcích, aby tato bílá místa vyplnili.

Pojďme však opět na počátek. Dalším ze synů Antona byl 1865-František (nar. 20.5.1865), který se také narodil v čp. 4. Prvým jeho bydlištěm s Filoménou roz. Čevelíkovou byla chalupa s čp. 39. Již na počátku této kapitoly jsem uvedl, že ta musela ustoupit stavbě kostela po roce 1909. Na zbytek života se pak rodina přestěhovala na čp. 137. V roce 1900 již měli František a Filoména spolu 3 malé děti a ještě další 2 se jim narodily po tomto datu. Válka naštěstí ztráty na životech v jejich řadách nepřinesla a tak se ze zápisků v matrice narozených můžeme dočíst, že dcery Marie a Filoména se provdaly ve Stříbrnicích a syn 1897-Josef si 4.10.1932 bere za ženu Marii Hlaváčkovou a 1903-Vilém (nar. 27.5.1903)  27.3.1930 Marii Lukeštíkovou. Samozřejmě, jiná data archivní matriky neuvádí a je zase na současnících, aby je doplnili. O třetím ze synů 1899-Jaroslavovi (nar. 8.12.1899) jsem dohledal záznam z lodního deníku z roku 1925, že po vyučení obuvníkem ocestoval z Brém lodí do Buenos Aires a usadil se v Argentině.

1837-Anton a Johana však měli ještě další syny. Pátým v pořadí byl 1967-Arnošt (nar. 15.1.1867). Ten si po sňatku s Františkou Fialovou našel bydliště v čp. 81. Na přelomu století měli spolu 2 malé dcerky – Annu a Marii, když syn Josef se nedožil konce století. Po roce 1900 se jim narodilo ještě 6 dětí, ale pouze nejmladší Aloisie přežila své dětství. Všechny ostatní děti umírají v dětském věku. Arnoštova rodová linie tedy nemá mužského pokračovatele. Také osud šestého Antonova syna 1871-Inocence (nar. 30.10.1871) není v matrikách podchycen. V mnou prohlédnutých matrikách jsem našel pouze jeho datum narození. Jiné údaje v nich nejsou. Inocenc by podle data narození již neměl patřit k mobilizovaným ročníkům, tedy pokud nebyl profesionálním vojákem. Třeba bude ukryta informace o jeho životě v paměti současníků.

Nejmladším Antonovým synem byl 1875-Pavel (nar.15.8.1875), který se již před koncem XIX. století osamostatnil a v roce 1900 již žil na čp. 16. Na počátku století (14.5.1902) uzavřel sňatek s Annou Matinákovou. V předválečném období přivedli spolu na svět 5 dětí – 4 syny a 1 dceru, o kterých jsem díky zápiskům matrikáře v matrice narozených našel i jména jejich budoucích životních partnerů. Není ovšem vyloučeno, že ještě po roce 1910 měli další potomstvo, neboť právě ony archivní matriky končí tímto rokem. Pojďme si tedy jejich pět dětí vyjmenovat. Nejstarší z nich byla Marie (nar. 6.12.1902) a shodou okolností byl jejím životním partnerem 1905-Ferdinand Náplava. Druhým v pořadí byl 1904-Štěpán (nar. 14.12.1904) a jeho ženou se stala Marie Gottwaldová. Třetím byl 1907-Josef (nar. 3.2.1907), který si za ženu vybral Marii Martinákovou. Čtvrtým v pořadí byl Vilém. Jeho datum narození v matrice není, ale je v ní záznam o narození jeho budoucí ženy Marie Slezákové. Rovněž narození pátého potomka Jaroslava již v této matrice není, ale je zde jméno jeho ženy se záznamem o sňatku. Tou byla Antonie Stehlíková. Všichni uvedení jsou prakticky našimi současníky a bezpochyby jsou v paměti zase jejich dětí.

Na počátku popisu historie Stříbrnic jsem zmínil rodovou usedlost čp. 13. Jejími posledními vlastníky byli 1787-Marek a především jeho bratr 1793-Jan s manželkou Kateřinou, kteří zde hospodařili ještě v druhé polovině XIX. století. Jejich úmrtím však rodová usedlost přešla do jiných rukou, neboť oni neměli mužského následovníka. Zmínit se však musím o Markově potomstvu. Marek sám nakonec svůj život dožil na chalupě čp. 133, kterou po něm převzal starší ze synů 1819-Marcellin, mladší 1822-Innocenc našel svůj domov na čp. 164. Dcera 1829-Cecilie se pak po provdání za Antona Krušinu přestěhovala na chalupu čp. 44, kde žila také se svou nemanželskou dcerou Magdalenou Náplavovou a svou další rodinou. Po ovdovění se znovu provdala za Jana Čevelíka.

Již v minulé kapitole jsem zmínil Marcelova syna 1845-Fabiána, který se ženou Marii roz. Mertovou a svými třemi dětmi žil na přelomu století na chalupě čp. 163. Jeho synové 1893-Josef (nar. 19.3.1893) a 1897-František (nar. 16.2.1897) dospěli v období 1. světové války. Josef vykonával na jejím počátku právě vojenskou prezenční službu. Byl tedy mezi prvými nasazenými vojáky na frontách prvé světové války. Údaje o jeho dalším životě jsem již nedohledal. František byl rekrutem ročníku, který dorůstal v průběhu války. Zda ještě zasáhl v řadách vojáků do válečných bojů, nemohu potvrdit, neboť jsem takovou informaci v žádném materiálu nenašel. V matrice narozených je však rukou dopsané datum sňatku Františka s Marií Kuchařovou ze Syrovína dne 2.2.1922. František pak uzavřel v roce 1951 další sňatek s Anežkou Kučíkovou. Jeho životní stopy tedy vedou do současnosti.

Chalupu s čp. 164 ve Stříbrnicích na přelomu století obýval 1847-Jan Náplava s manželkou Annou roz. Vlachovou. Z mnoha jejich dětí se však data 1900 dožili pouze synové 1876-Ignác a 1883-Petr. Petra však v tu dobu čekalo pohých 7 let života, neboť v roce 1907 umírá na souchotě (TBC). I Ignác záhy opouští rodnou chalupu, když se 1.5.1901 žení s Miladou Trávníčkovou, dcerou mlynáře z Buchlovic a následuje svou ženu do Buchlovic. Po roce společného života se jim 24.10.1902 narodila dcera Anežka, která však hned druhého dne umírá. Další mnou získané informace jsou však již jen o životě Ignáce. Ten se v roce 1907 vydal do Států hledat své další živobytí. O jeho ženě v záznamech již není zmínka. Do Ameriky s manželem nepřicestovala. S největší pravděpodobností byl Ignác již v tu dobu vdovcem. Ze záznamů FamilySearch jsem zjistil, že Ignácovy cesty vedly do Pensylvánie do Apalačských dolů, kde se stal horníkem.

Další rodinou v chalupě čp. 164, která zde žila v roce 1900, byla rodina Janova bratra 1860-Josefa, který zde žil s Františkou roz. Vlachovou, sestrou Anny a s jejich dcerou Františkou (1893). Jediná dcera záhy opoustila domov a v roce 1913 se provdala za Josefa Chrbjáta. Její manželský život však měl krátkého trvání. Josef po mobilizaci v roce 1914 skončil v řadách vojáků na frontách 1. větové války. Z válečných bojišť se však nevrátil, zůstal nezvěstný a nakonec byl v roce 1925 prohlášen za mrtvého. Tyto informace jsou dopsány v matrice u data narození Františky.

Po smrti obou bratrů – Jana a Josefa a jejich manželek (někde v období po roce 1910;  v tu dobu končí archivní data z matrik MZA v Brně) se tak uzavírá kapitola života Náplavů v chalupě čp. 164 ve Stříbrnicích.

Za historicky uváděné obydlí Náplavů je i chalupa s čp. 111. Jako prvý je zde uváděn 1790-Martin s Kateřinou roz. Plačarovou. Následně pak zde žije jejich nejmladší syn 1822-Filip s Konstantinou roz. Píštěkovou. Následně na počátku XX. století zde hospodaří Filipův syn 1851-Josef s manželkou Marií roz. Výstupovou. Jejich rodinu tvoří i 3 synové 1878-Jan, 1886-František a 1891-Leopold. Nejstarší 1878-Jan již v tuto dobu pracuje jako zřízenec CK drah ve Vídni. Jeho vazba k domovu a rodnému Slovácku zůstala úzká a tak si Jan našel svou budoucí ženu Annu Poláškovou, která sloužila ve Vídni, ale pocházela ze Syrovína. Sňatek uzavřeli v Syrovíně 25.2.1905. Jan jako státní zaměstnanec pravděpodobně nepodléhal mobilizační povinnosti. Jistě jeho stopy lze najít v současnosti, v paměti jeho potomků.

Druhý Josefův syn 1886-František také ještě před vypuknutím války stihl uzavřít manželství dne 22.11.1909. Za ženu si vzal Marii Čevelíkovou ze Stříbrnic. V matrikách vedených do roku 1910, uložených v MZA v Brně, není záznam o jejich případných dětech narozených ještě před válkou, které lze předpokládat. Ale lze také předpokládat, že František také oblékl válečnou uniformu.

Nejmladší ze synů 1891-Leopold také bezpochyby prošel válečnou vřavou. Záznam vikáře v matrice narozených o jeho sňatku 28.2.1919 s Marií Blanářovou dává odpověď na otázku, jak válku přečkal. Samozřejmě o jeho rodině nelze více napsat, neboť z archivních matrik nic dalšího nelze vyčíst. Zato je v matrice narozených možno najít ještě záznam o Leopoldově úmrtí v roce 1941. Další informace lze očekávat od současníků.

Z historického pohledu je usedlost s čp. 75 ve Stříbrnicích nejdéle v držení rodu Náplavů. Od doby, kdy jsou domům přidělena čísla popisná, je doložen v matrikách jako vlastník 1795-Josef. Již před ním zde však bezpochyby hospodaří jeho otec 1753-Pavel i jeho děd 1718-Václav. Dalším z hospodářů na čp. 75 je jeho syn 1831-Josef. V roce 1900 žije na statku jeho syn 1858-Vincenc s manželkou Filoménou roz. Lukeštíkovou a mají dvouletého syna 1898-Josefa (nar. 31.8.1898). Vikář pak doplnil k datu jeho narození i datum jeho sňatku dne 12.10.1925 s Josefou Kovaříkovou. Vincenc s Filoménou přivedli po roce 1900 na svět ještě 5 dětí. Dvě umírají záhy, ale Anežka, Marie a 1909-Silvestr se dožijí dospělosti i lepších časů prvé republiky. Všichni založili rodiny ve Stříbrnicích. Matrikář dopsal i jména jejich životních partnerů Vojtěcha Fryštáka, Aloise Hlaváčka a Marie Všetulové. Ti všichni pak prožili svůj plodný život ve XX. století a jsou jistě v paměti svých potomků. Věřím, že se tyto informace dostanou i do této kroniky.

Na usedlosti čp.75 se Josefovi a Kateřině narodil i syn 1861-Josef (nar. 12.4.1861). V matrikách nejsou jiná přesná data o jeho životě. Domnívám se, že i on se dožil XX. století, ale doložit to nelze. Jiné informace jsou však o dalším synovi Josefa a Kateřiny, kterým byl 1867-Arnošt (nar. 31.12.1867). Ten si našel ženu v Ořechově a ještě před koncem století si Anežku Cílečkovou v roce 1892 bere za ženu. V roce 1900 již spolu žijí v Polešovicích. Vychovávají 3 děti – 1895-Václava (nar.28.9.1895), Marii a Annu. Z matrik se ještě díky záznamu matrikáře lze dozvědět, že si Václav bere za ženu Ludmilu Bilíkovou z Boršic, Marie se provdala za Vladimíra Komárka a Anna za Františka Kaštánka. A tady končí dostupné informace. Kroniku mohou doplnit jejich potomci. Zmínit se musím i o posledním synovi 1831-Josefa, kterým byl dle matriky narozených 1873-Inocenc (nar. 29.1.1873). Datum narození je ovšem poslední zjištěný údaj o jeho životě. Na FamilySearch je údaj o neidentifikovaném Inocencovi, který emigroval do Ameriky. Jde pravděpodobně o Josefova syna.

Tímto výčtem jsem se dostal ke konci mých informací o Náplavech žijících na počátku století ve Stříbrnicích. Mohu tedy pokračovat v úzké návaznosti na Stříbrnice příslušníky rodu v Buchlovicích, kteří jsou v blízké příbuzenské vazbě k Náplavům ze Stříbrnic. Z předchozích kapitol víme, že buchlovickou linii založil 1746-Josef, který se přiženil do Buchlovic. Jeho pokračovateli byli synové 1773-Josef a 1776-František. Oba založili samostatné rodové linie a jejich potomci celé XIX. století žili, hospodařili a pracovali v Buchlovicích. 1773-Josefovi potomci se usadili na celé století na čp. 201. Na konci století z Josefových mužských potomků v Buchlovicích žili vnuci 1838-Ignác se ženou Marií na podsedku s čp. 228, dále 1842-Jakub s manželkou Františkou na chalupě čp. 448 a také jejich nevlastní bratr 1848-Albín, který krejčoval a žil s manželkou Kateřinou na chalupě čp. 232.

V této době však Buchlovice již jejich synům nenabízely dostatek příležitosti k obživě, proto postupně odcházeli z rodné obce. Prvý z nich, Ignácův syn 1867-Jan (nar. 12.11.1867), si našel štěstí až v Horním Újezdu u Bystřice pod Hostýnem, kde si vybral za manželku Marii, dceru podsedníka Václava Matyáše a po sňatku  (5.9.1893) se s ní usadil na podsedku jejího otce a postupně převzal toto hospodářství. Celý život zde spolu rolničili. Z jeho dětí se mi podařilo dohledat pouze jeho syna 1899-Bohumila (nar. 28.4.1899), který po dosažení dospělosti (již po 1. světové válce) začal pracovat jako pojišťovací úředník v Bystřici pod Hostýnem. Zde si našel dceru místního řezníka Františka Kostruhy Adolfínu, se kterou se 16.11.1924 žení v Uherském Hradišti. O Janově potomstvu je dozajista více informací u jeho potomstva, našich současníků. Sám Ignác umírá na počátku XX. století 30.12.1902, jeho žena pak o 11 let později v roce 1913. Janovy sestry Vincencie a Marie se provdaly v Buchlovicích.

Blízké vazby a vztahy v rodině přivedly do Horního Újezda i jeho bratrance 1871-Františka (nar. 11.12.1871). Ten se zúčastnil Janovy svatby a za deset měsíců (17.7.1894) se zde také žení. Jeho vyvolenou byla Petronilla Plšková, děvče z nemajetné rodiny, neboť její otec byl pouhým podruhem v Horním Újezdě. Proto museli novomanželé hledat svou obživu jinde. František byl v tu dobu obuvnickým tovaryšem a tak se vydali k Vídni. Skončili v Horních Rakousích v Mistelbachu. Ševcovské řemeslo spolu s posluhou taktak asi stačilo na obživu. Když se jim narodil prvý syn 1897-František, což byl mimochodem můj děda, museli sbalit to málo, co měli a vrátit se s pokorou do rodných Buchlovic k rodičům (Jakub a Františka). Zde se mladým manželům narodily ještě 2 děti – 1899-Josef (nar. 2.6.1899) a Emilka (1903). V tu dobu odcházely z domu i Františkovy sestry Valburga a Františka (provdaly se v obci), ale také umírá jeho matka Františka. Manufaktury s obuví vytlačily drobné ševce do fabrik. Tak i František musel hledat obživu jinde. Odešel do Chropyně u Kroměříže pracovat jako dělník a usadil se s rodinou ve Věžkách u Kroměříže. Od této doby jeho potomstvo žilo v Kroměříži a jejím okolí. O dalším osudu této větve rodu si povíme zase o kapitolu dál.

Řekněme si něco i o posledním z Náplavů rodové větve 1773-Josefa, o 1848-Albínovi. Jak již jsem napsal, byl drobný živnostník a živil se krejčovinou. S manželkou Kateřinou měli pouze 2 děti, dceru a syna. Bohužel syn Ferdinand umírá jako kojenec. Dcera Františka se provdala za místního holiče Jaroslava Drahoráda. Tím ovšem de facto po meči vymírá Albínova linie, který se dožil svobodného Československa. Jeho žena umírá v roce 1926 a on sám ještě později.

1776-Františkova linie má na konci XIX. století mužské pokračovatele pouze po 1833-Františkovi, který se však z Buchlovic přestěhoval do Boršic. V kamenické dílně v Buchlovicích na čp. 402 si smrt vybírá svou daň. Tak postupně před koncem století umírají poslední mužští pokračovatelé – 1843-Josef na TBC a 1844-Jindřich na zánět jater a ledvin jako důsledek generalizované formy TBC, oba bezdětní. 1776-Františkova linie má tedy své pokračovatele pouze ve Františkových synech, které má s manželkou Terezií roz. Gabrielovou.  Jednak ve 1870-Františkovi (nar. 9.3.1870), který se 9.11.1897 oženil s Apolénou Zlámalíkovou z Boršic. Ti spolu nejprve žili na podsedku čp. 198 a živili se zemědělstvím. Matriky MZA z Boršic ještě obsahují záznamy o třech dětech Františka s Apolénou, kterými byli 1898-Josef (nar. 21.3.1898), Anna (nar. 22.11.1899) a 1902-Alois (nar. 22.8.1902). Zajímavé podklady k  dalšímu životu Františka a Apolénou mi postoupil pan Martin Náplava ze Šumperka. Z nich vyplynulo, že se rodina přestěhovala do Dolních Rakous, neboť zde František dostal práci jako zřízenec u Severní dráhy v obci Bockfliess poblíž Wagramu u Vídně. Zde se jim narodil syn 1907-František (nar. 18.8.1907). Jeho rodný list vystavený těsně před koncem 1.světové války (8.9.1918) nalezli jeho potomci v domácím archivu. Rodina se po rozpadu Rakouska Uherska vrátila zpět do Československa a usadila se v hornické Ostravě. Kopie tohoto rodného listu je v archivu tohoto webu.

Druhým pokračovatelem byl 1872-Petr (nar. 27.4.1872), který se 22.4.1898 oženil s Cecilií Jelínkovou ze Zlechova a tam se také usadili. Zlechovská matrika narozených z MZA v Brně uvádí pouze dvě dcery Petra s Cecílií. Těmi byly Anna (1901) a Filoména (1904). Nepochybně však měl Petr i další děti včetně mužských pokračovatelů rodu. Zase je to otázkou svědectví našich současníků.

V návaznosti na stříbrnické linie Náplavů je příbuzensky blízké potomstvo po  1819-Innocenci Náplavovi, který se usadil v Újezdci na podsedku na čp. 17. Již v předchozí kapitole jsme si připomněli jeho těžký životní úděl i kupu dětí, které měl s manželkou Annou roz. Janíkovou z Polešovic. Při posuzování osudu této rodiny je cítit, že zde byl dlouhodobě vnímán jistý pocit křivdy, protože z rodného domu sedláka 1795-Josefa Náplavy (1795) z čp. 75 ve Stříbrnicích Innocenc nic nedostal. Tato křivda se pak táhne osudem jeho rodiny jako červená nit a poznamenalo  osud všech jeho potomků.

Jeho nejstarší syn 1847-Bartoloměj je na konci XIX. století již dávno po smrti a vdova Anna roz. Sukopová se znovu provdala. S ní však žije až do svého osamostatnění Bartolomějův syn 1873-Josef (nar. 12.11.1873). Ten si 30.6.1897 bere za ženu Františku Kuchařovou a stěhuje se s ní do jejich rodných Osvětiman. Život v té době rozhodně neměli lehký. Dětmi se dům plnil a do roku 1908 se jim narodilo 7 dětí – Anežka, František, Alžběta, Štěpánka, Josef a dvojčata Josefa a Františka. Malý Josífek a Josefka umírají záhy. Přesto je v chalupě 5 hladových krků a tak se Josef v roce 1910 vypravil za prací do Ameriky. Celá dlouhá léta pak zpoza „velké louže“ finančně podporoval rodinu. Při jedné z cest domů si stihl ještě pořídit v roce 1911 syna 1911-Josefa (druhý v pořadí tohoto jména). Ale celá dlouhá válečná léta se do Osvětiman podívat ani nemohl, neboť v Evropě tehdy zuřila I. světová válka. Když se situace po roce 1918 obrátila, celá jeho rodina mimo nejstaršího syna Františka za otcem přesídlila do Spojených států a usadila se v Broomu ve státě New York. V roce 1922 se zde narodil po šťastném setkání s manželkou jejich poslední syn 1922-Karel (Charles) v roce 1922. Ten bohužel v roce 1944 již jako voják americké armády padl ve II. světové válce na Filipínách. Josefův nejstarší syn František v době, kdy rodina odešla za moře, si v Syrovíně našel ženu a 27.10.1928 se s ní zde oženil.

Zajímavý je i osud druhého Innocentova syna Josefa. Rodný dům v Újezdci nemohl uživit početnou rodinu, tak musel 1849-Josef (nar. 18.4.1849) jít pracovat jako podruh na statek do Žádovic. Teprve ve svých 30 letech se mohl oženit s Kristýnou Slavíkovou. To jsem popsal již v minulé kapitole. V rozmezí let 1879 až 1896 se jim na čp. 96 v Žádovicích narodilo 8 dětí. Josef, aby uživil rodinu musel nastoupit jako horník do lignitových dolů. Také zde chalupa žádný spokojený život nepřinášela. Ze všech dětí své dětství přežili jen 3 synové – Josef, Jan a nakonec Dominik (druhý toho jména).

Nejstarší 1882-Josef (nar. 4.3.1882) se ještě před válkou stihnul 19.5.1908 oženit s Barborou Ratkovskou. Přesto jej válečná uniforma jistě neminula. V Žádovicích dodnes žijí rodiny Náplavů, jejíž členové jsou pravděpodobně jeho potomky.

Oba jeho bratři – Jan s Dominikem – se v roce 1911 rozhodli hledat své štěstí jinde. Vydali se spolu přes Brémy do Ameriky. V roce 1911 dorazili do Galvestonu v Texasu s cílem se zde usadit. 1886-Jan si zde budoucnost i svou vyvolenou skutečně našel. Byla to dcera moravských emigrantů, která se již v Americe narodila. Jmenovala se Anna Adámková a oni spolu v Texasu v Houstonu prožili dlouhý, plodný společný život. O jejich potomstvu a dalším životě by měly říct vše až další kapitoly.

Parník Cassel, kterým cestovali emigranti z Brém do Galvestonu a dobová fotografi Galvestonu z počátku 20.století

1892-Dominik (nar. 11.3.1892) ve své touze po spravedlivém světě se ihned po vyhlášení I. světové války vydal do Kanady, která v té době jako součást Britského impéria mobilizovala vojáky na evropská bojiště. Dominik vstoupil na počátku roku ve Winipegu do řad kanadské armády a v jejich řadách byl v květnu 1917 nasazen na západní frontě. Jako hrdina padl při leteckém útoku 12.11.1917 na bojišti poblíž Yper v Belgii. Jeho hrdinství bylo oceněno jak v Kanadě, tak ve Spojených státech. Na jeho počest v Houtonu nese jeho jméno i jedna z ulic – Dominik Naplava street. Osud Dominika Náplavy je na tomto webu popsán v galerii osobností rodu.

Podle ustálených pravidel mého textu je nyní na řadě popis rodových linií z Medlovic. Kde jinde začít popis než u nejvýznamnější linie 1731- Havla na čp. 30. Tento rodový grunt postupně zvelebovali 1779- Fabián, dále jeho syn 1812-Havel a další v řadě 1839- Havel. Na přelomu XIX. a XX.století hospodařil na čp. 30 1866-Ondřej s manželkou Marianou roz. Heliovou. V této době vychovávali společně dceru Marianu a syna 1899-Josefa. Po roce 1900 se jim ještě narodilo dalších 5 dětí. Ovšem jen dcera Anna Štěpánka se dožila dospělosti. Bohužel jediný možný pokračovatel rodové tradice na gruntu čp. 30 Josef zemřel ve svých 25 letech jako svobodný. Tím ovšem končí slavná éra Náplavů na rodném gruntu a majetek přechází na dcery.

1839- Havel měl však další čtyři bratry, kteří zákonitě nemohli zůstat na rodném hospodářství. Zde zůstala pouze Havlova sestra 1853-Antonie, která jako svobodná vychovávala svého syna 1888-Prokopa Náplavu. O něm jsem zjistil informace z archivu Vojenského historického ústavu (dále jen VHU). Prokop narukoval a bojoval na východní frontě, kde byl zajat pravděpodobně po zranění. Je spojen s archivy čs.legií, kde pracoval již jako civilista při zpracovávání písemností. Protože se již dalších bojů nezúčastnil, nebyl považován za legionáře. Jeho život po válce nemám zmapován.

Prvým Havlovým bratrem byl – 1842-Basil. Ten se konce století nedožil. Zůstaly po něm dvě dcery Paulína a Antonie, které se na sklonku století provdaly v obci. Druhý bratr 1844-Matouš také umírá mladý a zanechal vdově Jenovéfě tři malé děti. Dcery Paulínu a Mariannu a syna 1871-Štěpána. Vdova se s dětmi odstěhovala do Tučap. Zde si pak 1871- Štěpán našel ženu Ludmilu Vaďurovou. V Tučapech se jim ještě před 1.sv.válkou narodily 3 děti. Syn 1896-František a a dcery Marie Františka a Štěpánka. Rodina se pak odstěhovala ještě před válkou do Vídně. U obou dcer stihl vikář dopsat jména jejich pozdějších manželů, ovšem o dalším osudu Františka v matrikách není záznam. Lze předpokládat, že také musel narukovat do války. Je možné, že se ve Vídni narodily Štěpánovi a Ludmile ještě další děti.

O třetím bratru Havla 1849-Štěpánovi není v matrikách více než datum narození. Protože zde však není ani datum jeho úmrtí, lze usuzovat, že se také dožil dospělosti. Nejmladším z bratrů byl 1856-Silvestr. Ten svůj život spojil s Josefou roz. Pištěkovou z Újezdce, kde se také usadil. Ještě do konce století se jim narodilo 5 dětí, ovšem jen syn 1884-Jan a dcera Anna se dožili dospělosti. Jan si ještě před válkou našel ženu Terezu roz. Luňákovou v Hostějově na čp. 14. Bohužel i on patřil do generace, které se týkala mobilizace. Z matrik se však o jeho dalším životě nedá více zjistit.

My z předchozích kapitol víme, že potomci z původního gruntu čp. 30 stále žijí v Medlovicích na jiných usedlostech. Druhou nejvýznamnější linii založil 1766-František na hospodářství čp. 48. Postupně se na tomto gruntu jako majitelé vystřídali 1799-František, pak jeho syn 1838-Jan a na přelomu století zde hospodařil také 1868-Jan s manželkou Renátou roz. Půčkovou. V této době již spolu vychovávají 3 ze čtyř narozených dětí. Jde o dceru Josefu a syny 1895-Jan a 1896-František. Po roce 1900 se jim pak ještě narodilo dalších 7 dětí, z nichž tři se dospělosti nedožily. Do rodiny přibyli dvě dcery – Anežka a Antonie a dva synové – 1900-Josef a 1908-Antonín.

Pojďme si přiblížit jejich další život. Všechny dcery se postupně vdaly v obci. Synové Jan a František prodělali válečné útrapy na frontách 1.světové války. Oba tuto strastiplnou dobu přežili. 1896-František se po válce oženil s Marií Němcovou, což je ručně poznamenáno v matrice u jeho narození. Z válečných událostí si 1895-Jan odnesl těžké trauma a na další život se uchýlil k řeholnímu životu v jezuitském řádu. Z pamětí současníka, které se mi za pomoci pana Milana Náplavy z Brna podařilo dohledat, vyplynulo, že po zbytek života trpěl depresemi a trudomyslností. Svůj další život prožil v tichosti službou Bohu v klášteře a těsně před druhou světovou válkou zde i zemřel. 1900-Josef svou životní cestu zahájil již ve svobodném Československu. Z matriky narozených jsem zjistil, že se oženil s Františkou Šestákovou. Prozatím nemám další informace o jeho dalším životě.

1908-Antonín ve svém životě následoval svého bratra Jana. I on vstoupil do jezuitského řádu. Byl oddaný službě Bohu i přes příkoří, která na něj čekala zejména v době persekucí v počátcích období vlády Komunistické strany. Prošel řadu klášterů v republice, ale také pracovními lágry v uranových dolech v Jáchymově.

Na tomto místě se musím znovu vrátit k 1868-Janovi. On totiž měl staršího bratra 1865-Cypriána, který se před koncem minulého století oženil s Johanou roz. Juříkovou z Domanína a tam se také usadil. Na přelomu století se jim narodily 3 děti. Syn 1893-František a dcery Marie a Anna. Mařenka zemřela ve  14 letech na TBC, Anna se pak provdala po válce. František jistě také prošel válkou coby voják. Ovšem záznam o jeho sňatku po válce s Marií roz. Zelinovou je dokladem, že válku přežil.

Pojďme zpět na počátek XIX.století, kde se na čp. 18 usadil další z Náplavů 1807-Štěpán. U jeho potomstva je třeba začít dcerou 1828-Teklou. Ta zůstala na rodném hospodářství jako svobodná, ovšem s nemanželským synem 1859-Rupertem. Zde hospodařila s bratrem 1836-Štěpánem. Rupert zde vyrostl, a když dospěl, našel si ženu Markétu roz. Konrádovou v nedalekých Vřesovicích. Spolu se pak nastěhovali do Medlovic na sousední čp. 17. Z jejich 9 narozených dětí zůstaly prokazatelně jen 3. Jde o syna 1887-Josefa a dcery Kamilu a Marii. O dvojčatech Štěpánovi a Janovi je v matrikách pouze datum narození. Také o dalším z 1901-Janů není v matrikách další záznam. Dcery se provdaly a o Josefovi zůstalo v matrikách také jen datum narození. Ovšem ten patřil k válečným ročníkům a jeho cesty bezpochyby vedly na frontu. Co bylo dál však chybí.

Hlavním hospodářem na čp. 18 byl 1836-Štěpán. Spolu s manželkou Terezií roz. Šáchovou žili na tomto hospodářství ještě i na přelomu století. V této době už dospívaly i jejich čtyři děti – Anna a Teresia a synové 1877-Fabián a 1882-Blažej. Fabián se na počátku XX.století v roce 1902 žení s Františkou Součkovou z Medlovic. Do světové války se jim narodily dcery Štěpánka a Marie, pak již končí archivní matriční záznamy Medlovic. Bezpochyby i Fabián musel narukovat na frontu. Nezbývá než počkat, než časem zjistím, jak pokračoval jeho další život i jeho rodiny. Také Blažej se v roce 1905 žení. Jeho nastávající Mariana Kšicová pochází ze Syrovína, ale oni se vrací do Medlovic. Archivní matriky zaznamenávají ještě jejich dceru Marii. Zde data končí. Ovšem i Blažej patří mezi mobilizované ročníky.

Z původního hospodářství čp. 18 pochází i 1839-Fabián. Jeho život s Kateřinou roz. Brhelovou brzo končí jeho úmrtím a manželství zůstává bezdětné. Také 1845-Albín Cyril žijící v Medlovicích na čp. 53 s Marií roz. Blechovou po sobě mužského následníka nezanechal a na čp. 53 vyrostly dcery Ludmila, Marianna a Anna.

V XIX.století na čp. 15 žijí další potomci 1779-Fabiána prostřednictví jeho syna 1819-Cyrila. Ten na přelomu století žije se svou druhou manželkou Marianou roz. Vojáčkovou na tomto hospodářství. V  tuto dobu hospodaří jeho syn z prvého manželství 1853- Antonín se svou ženou Viktorií roz. Berkovou na chalupě č. 12 v Medlovicích. Nejstarší Cyrilův syn 1846-Václav, podle mých později získaných informací od pana Eduarda Náplavy ze Skaštic, padl ve válečné vřavě v roce 1866. Antonín a Viktorií na přelomu vychovají syna 1878-Štěpána, který se jediný z pěti dětí dožil dospělosti. Na počátku XX.století se Štěpán přiženil do Vřesovic, když si vzal za ženu Annu Rusňákovou. Živil se v Kyjově povozničinou až do války, kdy i on musel na frontu. Do války se jim narodili 2 synové 1901-Antonín a 1903-František. O dalším životě rodiny mimo záznamů o budoucích manželkách synů po válce prozatím nemám další informace.

Třetí Cyrilův syn v pořadí je 1851-Jan, který však v 19 letech umírá svobodný. Významným potomkem je pak 1855-Kleofáš. Ten byl 2x ženatý a na přelomu století hospodaří v Medlovicích s druhou manželkou Marianou roz. Klimkovou na rodném hospodářství. Z prvého manželství vychovává dceru Barboru, která byla ze čtyř dětí a jediná se dožila dospělosti. Do konce století se Kleovi narodily ještě tři dcery, ale jen Františka a Josefa přežily. Do války se pak manželství rozrostlo o dceru Rozálii a syny 1907-Františka a 1908-Václava. Z matrik města Brna jsem dodatečně zjistil, že se František živil zedničinou a v Brně se oženil s vdovou Marií roz. Juříkovou, provdanou Koczy. On sám v roce 1935 umírá. Jiné informace zatím nemám k dispozici.

Posledním synem 1819-Cyrila z prvého manželství byl 1859-Šimon. Ten se nikdy neoženil. Jako domkař žil ve Stříbrnicích čp. 108 a 4.10.1866 zde umírá. Rok po smrti Anny se Cyril znovu oženil s Marianou Vojáčkovou a měli spolu další 2 děti. Z nich jen 1867-Cyril se dožil dospělosti. Jeho 5 dětí, které měl s manželkou Annou roz. Pištěkovou se narodilo v Újezdci na čp. 23 na přelomu obou století. Synové 1892-Fabián a 1894-František prošli útrapami války. Dcery Marie a Anna se provdali na Slovácku. Syn 1906-Antonín se pak po válce na Slovensku oženil,když si našel ženu na Oravě, kde sloužil svou vojenskou službu. Všichni válečné roky přežili. O všem mi podal přesné informace pan Eduard Náplava ze Skaštic, takže budu o nich a jejich potomstvu moci psát i v dalších kapitolách.

Zakladatelem další rodové linie v Medlovicích na čp. 24 byl poslední bratr Havla 1821- Fabián. Již v minulé kapitole jsem popsal, že Fabián byl otcem 14 dětí, z nichž 11 jich dorostlo do dospělých let. Z tohoto počtu dětí byli jen 2 synové – 1864-Felix a 1871-Pavel. Na konci století žil Felix s manželkou Nepomucenou roz. Bětíkovou v Medlovicích na čp. 5 a vychovávali spolu 5 dětí. Další 2 se jim narodily po roce 1900. Ale jen 3 dospěli. Tragický osud čekal na nejstaršího 1886-Štěpána. Byl mobilizován k dělostřelectvu a skončil na italské frontě, kde v roce 1917 položil svůj život. Benjamínek 1902-Jan začal svůj plodný život v nově vzniklém Československu, když se jeho ženou stala Štěpánka Náplavová. Jejich sestra Barbora se provdala za Ignáce Juříka a spolu ve 20.letech emigrovali do Argentiny.

Druhý Fabiánův syn 1871-Pavel dosáhl dospělosti až po otcově smrti. Svůj sňatek s Theodorou roz. Krystekovou z Osvětiman uzavřel v roce 1894. Do konce století se jim narodili 3 synové – 1893-Cyril, 1895-Fabián a 1897c-František. Po roce 1900 jejich počet doplnili 1901-Josef a 1903-Marie. I v této rodině si válka vybrala svou daň. 1893- Cyril totiž v roce 1916 padl na ruské frontě. Válečnou uniformu nosil jistě i 1895-Fabián. Záznam o jeho sňatku s Marií Slovákovou v Přerově potvrdil jeho přežití válečných útrap. Archivní matriky nedaly odpověď o dalším životě 1897c-Františka. Život 1901- Josefa je spojen s XX. stoletím a  manželkou Annou roz. Rusňákovou.

Medlovický původ mají i další Náplavové. Tím nejvýznamnějším je 1807-Ignác. On se spolu s Mariannou roz. Šáchovou a svými 10 dětmi ve druhé polovině XIX.století přestěhoval na vlastní statek v Nedakonicích na čp. 30. Jeho potomstvo zde natrvalo zapustilo své kořeny. Zásadně rozhojnil počet Náplavů v tomto místě nejstarší syn 1841-Adrián. Na konci století hospodařil na této usedlosti s druhou manželkou Juliánou roz. Janků a třemi syny z prvého manželství – 1869a-Janem, 1872-Josefem a 1875-Václavem a dvěma syny z druhého manželství – 1880-Antonínem a 1889-Františkem. 1869a-Jan už v tu dobu založil vlastní rodinu s Marií roz. Běhávkovou. Do konce století se jim ještě narodila dcera Anna. Bohužel Jan na počátku dalšího století ovdověl. Vydal se za prací do Vídně, kde si našel druhou ženu Johanu Trlidovou ze Stříbrnic. Ta však po třech letech po sňatku umírá a Jan si našel třetí ženu v Tučapech. Byla jí Františka Vaďurová. Do války se nic nového v jeho rodině neodehrálo.

Také 1872-Josef se na konci století oženil s Antonií roz. Motyčkovou. V roce 1897 se jim narodil syn 1897a-Franišek. Matriky uvádí ještě jejich dceru Františku narozenou po roce 1900. V datech je však výrazná proluka a je pravděpodobné, že některá data zde chybí. 1897a-František skončil na ruské frontě. Archiv VHU uvádí jeho osobu v řadách čs. legií v Rusku. Do vlasti se vrátil po náročné cestě přes Vladivostok až v roce 1921. Přivezl si podlomené zdraví. Jako legionář se usadil v Kostelanech nad Moravou spolu se ženou Marií roz. Záhonkovou.

1875-Václav jako další v řadě vstoupil do rodinného života na konci XIX.století. Jeho manželkou se stala Marie Běhávková. V matrice narozených je uveden 1899-Tomáš a dcera Anna. Dcerka v dětském věku umírá na TBC. Václav také skončil ve vojenské uniformě a ve válečné vřavě. Z války se vrátil s podlomeným zdravím a v roce 1926 umírá.

Ani druhé manželství Adriánovi nevydrželo a jeho druhá žena umírá na rakovinu. Ten předává hospodářství na starost nejstarším synům a odchází do Moravského Písku s mladšími syny, neboť si zde našel třetí ženu svého života Terezii Urbančíkovou. S Nedakonicemi však udržuje úzké vztahy. S novou ženou se ve svých 63 letech stává naposledy otcem syna 1904-Jaroslava. 1880-Antonín si v tu dobu našel v Písku svou ženu Annu Němečkovou. Spolu se jim ještě před válkou narodila dcera Františka. I Antonín musel obléknout vojenský mundůr a narukovat do války. Z matrik další informace nelze zjistit.1889-František svého bratra  také následuje na válečná bojiště. Sňatek s Filoménou Jordánovou v roce 1922 jen dokládá, že se z války vrátil do rodných Nedakonic.

Mladším bratrem Adriána byl 1845-Jan. Jeho cesta vedla přes Brno a právnické vzdělání ke sňatku s Vincencií Paclíkovou pocházející z Poličky. Svou advokátní praxi zahájil v Nedakonicích. Když novomanželům zemřela prvorozená dcera a praxi se v Nedakonicích nevedlo, opouští Nedakonice. Jeho další pobyt jsem však nedohledal. Předpokládám, že se jeho stopa později objeví.

Více informací jsem dohledal o posledním bratru Adriána, kterým byl 1852-Matouš. Byl zeťem továrníka Kählera, když si vzal ženu jeho dceru Marii. Žili spolu ve Šternberku. Rodina přijala němčinu jako rodnou řeč. Synové 1880-Othmar a 1881-August se dostali do Brna. Otmar byl účetním a August úředníkem. Oba se ještě před válkou oženili. Otmar s dcerou poštovního úředníka Bertou Musilovou a August s Hermínou Černickou. Oba byli z mobilizačních ročníků. Zda však narukovali není zjištěno, neboť zde mohl působit dědův vliv. Jiné informace zatím nemám k dispozici.

Nejtragičtěji se válka zapsala do života potomků 1813-Josefa, který již jako vdovec vychoval své tři syny v Ořechově a dožil ke konci XIX.století na vejminku u syna 1839-Jana. Zemřel v roce 1898. Jan převzal hospodářství v Ořechově čp. 31 spolu s manželkou  Františkou roz. Vaštíkovou. Z jejich 7 dětí dospěli čtyři z nich. Nejmladším byl 1885-Cyril. Ten se ještě před válkou stihl v roce 1911 v Ježově oženit s Františkou Rajsiglovou. Pak však na něj čekala vojenská uniforma a východní fronta. Z archivu VHU jsem zjistil, že Cyril padl do zajetí, ale stal se příslušníkem čs.legií. Byl nasazen do polní nemocnice v Čeljabinsku. Demobilizován byl až po válce v roce 1920.

Druhým ze synů 1813-Josefa byl 1841-František. Ten si našel ženu Františku roz. Vavrdovou v rodném Ořechově. Spolu se usadili na čp. 151. Do konce století se jim narodilo celkem 11 dětí. Bohužel 6 se jich dospělosti nedožilo. Všichni 4 synové 1882-Antonín, 1884-František, 1890-Jan i 1897-Jaroslav museli postupně obléct vojenskou uniformu. 1882-Antonín byl bohužel asi první obětí světové války z řad Náplavů, neboť již v říjnu 1914 padl v Haliči u Przeworsku. 1884-František sice válečné útrapy přežil, ale jako válečný invalida se vrátil již v roce 1917. Toho roku se ještě v listopadu oženil s Marií Míšovou.  Další jejich život je spojen se svobodným Československem. O osudu 1890-Jana neměla rodina dlouho žádné informace, pouze tu, že padl do zajetí na ruské frontě. Z archivu VHU pak vyplynulo, že se Jan stal legionářem. Listonoš byl v rodině asi neoblíbená postava, která nosí jen ty špatné zprávy. Když musel obléknout i 1897-Jaroslav uniformu, byl nasazen na jižní frontu a byl zraněn. Při léčbě zranění ve vojenské nemocnici v Brně si nakonec sáhl na život.  

Ne, nezapomněl jsem na Ignácova bratra 1809-Jana. Ten hospodařil s Veronikou roz. Střižíkovou jako podsedník v Hostějově na čp. 1. Vychovali spolu 4 dcery. V minulé kapitole jsem zmínil 1866-Jana, který byl nemanželským synem 1840-Karolíny provdané Janišové. Zaznamenal jsem i jeho sňatek s Rozálií Čápovou z Holešova. Bohužel jejich další život jsem zatím nedohledal.

Tímto výčtem potomků medlovické větve Náplavů však seznam nekončí. Musím ještě popsat osudy potomstva 1793-Sebastiána. Ten založil samostatnou větev potomstva na čp. 63 v Medlovicích. Jeho synové 1834-Lukáš a 1840-Albín však rodné Medlovice opustili. O Lukášovi již psát nemusím. Ten svůj život s druhou manželkou Barborou roz. Ryzou dožil v Újezdci. Žádné potomstvo po něm nezůstalo, neboť jeho děti všechny umřely v dětství. 1840-Albín si našel samostatnou cestu v Nenkovicích, kde si našel ženu Marii nemanželskou dceru Anny Fickové. Jejich domovem se stala chalupa s čp. 85, ve které vyrostli jejich 2 kluci  1869b-Jan a 1875-František. Jan si vybral za ženu Růženu Horákovou z Nenkovic. V rozmezí let 1897-1905 se jim narodily 4 děti – 1897b-František, 1902-Jan, Marie a Anežka. Zde končí záznamy matrik. Je více než pravděpodobné, že spolu po tomto roce měli i další děti. V matrikách lze ještě nalézt informaci, že 1897b-František se v roce 1921 oženil s Marií Šťastnou ze Stavěšic.

1875-František se v roce 1899 oženil s Annou Rupcovou ze Žádovic, kterou si přivedl do rodného domu v Nenkovicích. V rozmezí 1900-1905 se jim narodili 3 synové – 1900a-František, 1902-Felix a 1905-Albín. I zde je možno předpokládat další děti v rodině. Františkovou manželkou se po válce stala Albína Polášková z Dražůvek. Felix si manželku Františku Vodákovou našel v Želeticích. Další informace jistě v dohledné době získám od potomků, kteří dnes žijí po celé republice i mimo ní. Z matrik je to totiž vše, co se dá zjistit.

Na medlovickou linii Náplavů navazuje i linie 1799-Petra Náplavy z Osvětiman. Jeho synové 1838-Bernard a 1835-Jan jsou pokračovateli jeho linie z Osvětiman čp. 88. Bernardova větev končí 1854-Severinem, jehož jeho manželství zůstala bezdětná. Zato 1835-Jan rozvinul tuto linii rozšířil o řadu schopných Náplavů. Jan spolu s manželkou Annou roz. Čechovou vychovali 5 ze 7 svých dětí. Jejich syn 1872b-Petr převzal po otci mlýn v obci a spolu s manželkou Andělínou roz. Kosířovou zde prožili celý život. Zde se jim v rozmezí let 1900 až 1907 narodily 4 děti – 1900-Bedřich, 1902-Olga, 1904-Antonín a 1907-Otakar. O jejich životě v období prvé republiky pohovořím v příští kapitole. Je možné, že výčet potomků Petra nekončí rokem 1907. Zde však již archivní matriky Osvětiman končí.

Závěr každé kapitoly končí znojemskou větví Náplavů. V archivních matrikách jsem ztratil stopu posledního Mikulovického 1839-Filipa, který se s manželkou Juliánou roz. Bründlerovou přestěhoval neznámo kam. Proto jsem částečně udržel přehled o potomstvu 1847- Františka z Vevčic z čp. 22, který zde provozoval hostinec. Jeho syn 1872-František se v roce 1918 ve Znojmě oženil s Marií Kraus. Druhý syn 1881-Rudolf byl příslušníkem ztracené válečné generace. Na jeho jméno jsem narazil v seznamu pacientů vojenské válečné nemocnice ve Vídni. Byl tedy ve válce raněn. Co však po tomto období bylo dál, o tom zatím nemám ponětí. Vím, že těch informací je velmi málo, ale také vím, že znojemská větev má pokračování v současnosti ať již v Česku tak v Rakousku. Objevil jsem také jméno Emmerich Naplawa v seznamu obětí 1. světové války. Byl jistě potomkem některého Náplavy s Rakouskou příslušností.